Teď nastupuje v brněnské nemocnici na novou chemoterapii, protože se metastázy v jeho játrech stále nepodařilo zničit. Do práce však chodí dál, i když mu někdy bývá zle.
Proč jste se rozhodl znovu nekandidovat? Kvůli nemoci?
Ne, moje nemoc nebyla hlavním důvodem. Jsem optimista a věřím, že zase budu zdravý. Ačkoliv Jirka Bartoška mi tuhle říkal krásnou větu: "Ty můžeš říkat, že prožíváš buď podzim stáří, nebo jaro smrti." Tak já prožívám podzim stáří.
Ale vážně. Jsem unavený psychicky z atmosféry a politických poměrů, které tu vládnou. Obzvlášť v tom akváriu, jemuž se říká Parlament ČR, z něhož já znám Sněmovnu. Zjistil jsem, že partajní partikulární zájmy jsou povyšovány nad zájmy této země.
To bylo přece vždycky...
Myslím, že teď je to horší, protože ty partajní zájmy nejsou čistě politicky motivované. Mám pocit, že sekretariáty vnímají jiné zájmy - a to zájmy jistých vlivných skupin nejen z oblasti podnikání. A pak se to přes jednotlivé poslance "tlačí".
Máte nějaký konkrétní příklad?
Mám. Třeba aktuální problém digitalizace televizního vysílání. Vidím, že vše směřuje k tomu, aby co nejlépe před volbami byla v této oblasti ošetřena Prima a Nova, protože my politici je budeme potřebovat. A veřejnoprávní televize musí být hodná, aby vůbec dostala od nás nějaké peníze.
Máte i další příklad?
Jistě. Vezměte si například i mediální zákon. To byl lobbistický zákon Novy. On vznikl v Nově! Byl tu vládní návrh. K němu přišly pozměňovací návrhy nebo připomínky, mezi jinými i z TV Nova, tehdy od pana doktora Železného.
Když jsem dostal základní pozměňovací návrh k zákonu od svého stranického kolegy pana Kučery a pana Langera z ODS, zjistil jsem, že to, co oni napsali, je ve své podstatě naprosto totožné - včetně jistých stylistických chyb - s tím, co jsem dostal z Novy.
A byl prosazen tento mediální zákon! Proto je na mediálním trhu s odpuštěním takový bordel. Člověka otráví, že se věci neřeší z hlediska skutečné potřeby společnosti nebo občanů, kvůli nimž, jak všichni rádi říkáme, tam jsme. Prdlajs!
Ještě něco vám vadí?
Ano. Strašlivě mi vadí i zneuznávání práce mé a mých kolegů. Ne tím, že by ji někdo kritizoval. Ale představte si, že nějakému zákonu věnujete s týmem lidí spoustu času, energie a pak do sněmovního výboru nepřijdou poslanci z vlastní strany, protože večer předtím zřejmě měli "jinou práci".
Z té takzvané práce se ráno vzpamatovávají a zákon ve výboru "prošvihnu", protože opozice tam ukázněně sedí. Zákon spadne pod stůl, člověk ho pak pracně zase ve Sněmovně tahá na světlo boží, aby padl jen proto, že tam zase není dostatek vládních poslanců.
To se nedá nějak zařídit?
Tady?! Až budu zase režisérem, tak pokud mi nepřijde herec na zkoušku, prostě ho seřvu nebo ho ředitel vyhodí z divadla. Neumím si však představit, že si to herec troufne, protože on si své práce váží. Na poslance řvát nemohu a nikdo je nevyhodí. Tak jsem si řekl, že se radši vrátím k psaní a k divadlu.
Ministr? To záleží na straně
Ale nedávno vás premiér jmenoval mezi těmi, kteří by se mohli stát volebním lídrem ČSSD. S vámi o tom někdo mluvil?
Z vedení strany mě kvůli tomu nikdo neoslovil. Ale já bych svůj názor, že už nechci do politiky, stejně nezměnil.
O rozhodnutí, že končíte s politikou, jste s nimi mluvil?
Ne. Já jsem oznámil mateřské organizaci v Olomouci, ať se mnou už nepočítají. S Grossem jsem o tom mluvil spíš soukromě, když jsme se nedávno potkali a sedli si na kafe. On to nijak nekomentoval.
Jste nejdéle sloužící ministr. Tahle práce vás už také unavuje?
Ne, to je něco jiného. Práce ministra mě velice baví a myslím, že se toho povedlo dost. Za těch skoro osm let se tu podařilo dát dohromady výbornou partu lidí a podotýkám, že žádnou kamarilu sociálních demokratů jsem si nepřivedl. To se mi vyplatilo.
Zapadl sem teď i lidovecký náměstek, který mi byl politicky nadirigován, pravoslavný kněz pan Koutný. Jestli se mi bude odněkud špatně odcházet, tak od této party a od této práce.
Čili povolební variantu, že byste byl aspoň ministrem, nevylučujete?
To přece záleží na straně.
Ale nevylučujete to?
Z mé strany ne. Ale asi to vyloučí jiní, protože se urazí. Rád bych v ministrování pokračoval, pokud tedy zdraví dá. Tuhle jsem byl v divadle a paní Jirásková říkala ve své roli takovou krásnou větu: "Ale prosím vás, co, vždyť já mám ještě celou smrt před sebou!"
Mluvíte o politice dost tvrdě. Bylo za posledních patnáct let alespoň nějaké období, které považujete za dobré?
Když to vezmu ze svého pohledu, tak v exekutivní oblasti jsem se za těch osm let vyvinul od zajíce k člověku, který pochopil, že ministrem nebude ani za rok, dokonce ani za tři roky. Po čtyřech letech jsem resortu začal rozumět a až po pěti šesti letech jsem si byl jistý v kramflecích. I díky tomu, že tady ta parta vydržela.
Jestli vám dobře rozumím, stěžujete si především na pracovní návyky některých kolegů poslanců. Bylo to tak vždy?
Když byl předsedou strany i Sněmovny Miloš Zeman, tak to bylo lepší. On byl jak buldozer. Všechno tlačil dopředu a práce byla zúročena. Měl takovou autoritu, že se nedělo to, co se děje dnes.
Doufám, že Jiří Paroubek tu autoritu také získá, protože se mu v mnohém podobá. Poslanci měli z Miloše respekt, neboť věděli, že když si mu postěžuje někdo z vlády, tak to okamžitě nemilosrdně řeší.
Moji čtyři premiéři
Ve vládě jste zažil čtyři premiéry z ČSSD. Můžete každého z nich charakterizovat?
Nechci říkat, čím byl kdo pro mne zajímavý. Zeman je pro mne člověkem, který mi dal důvěru, a já ho nechtěl zklamat. Choval se ke mně velice férově. Až později jsem se dozvěděl, že pan doktor Železný si při nějakém jednání kladl podmínku, abych já nebyl ministrem kultury, a Zeman to rázně odmítl.
Na straně druhé mi jeho narcisismus zpočátku vadil. Ale pak jsem ho začal vnímat jako neoddělitelnou Zemanovu složku. Bavil jsem se tím, protože on třeba někdy zapomínal, že se mi už potřetí chlubí stejnou věcí.
A Vladimír Špidla?
Tak ten mě překvapil nemile tím, že si nebyl schopen na Úřadu vlády zorganizovat kolem sebe štáb lidí, kteří by něco dokázali. On prostě byl na premiéra velice slušný člověk. Tak slušný člověk podle mne nemůže být premiérem, ale ani eurokomisařem. On je prostě slušnost sama. To je ale jiná slušnost než slušnost Václava Havla!
V čem?
Václav Havel dovedl kousnout. Špidla ne. Ten se stahoval. Jak jsem ho měl strašlivě rád za jeho lidskou poctivost, tak tímto mě velice nemile překvapil. A z čeho jsem byl zděšen, byl jeho patologický strach ze Zemana a následný hradní puč, kdy Miloš prohrál prezidentskou volbu. Neříkám, že organizátorem byl Špidla, ten by nemohl zorganizovat ani třetí světovou válku, protože armády by se míjely. Ale určitě mu to vyhovovalo. Zemana se opravdu bál.
Stanislav Gross vám byl jako premiér sympatičtější?
Za tu chvilku ho těžko mohu posoudit. A je mi to i dost proti srsti, protože kritiky na jeho adresu už bylo tolik, že si nechci přihřívat. Každopádně musím zdůraznit: neměl jsem pocit, že by se zachoval, pokud se týká věcí, o kterých jsem věděl, nečestně. Nemluvím o jeho bytě a podobně. Myslím, že ten příběh, který se udál, je varující pro každého politika.
A do čtveřice, pan Paroubek...
Velmi mile mne překvapil. Jelikož už s politikou končím, tak to mohu říci: my jsme měli napjaté vztahy od začátku 90. let, protože se mé představy v některých věcech lišily a ve straně jsme si to dávali vzájemně najevo.
Můj názor na něj se ovšem rapidně změnil už v okamžiku, kdy se stal ministrem pro místní rozvoj. Ve vládě byl překvapivě tvůrčí, nebyl bábovka, která tam sedí do počtu. Takže jsem se mu v duchu omlouval a pak jsem se mu omluvil na jednom obědě: "Jirko, mám dojem, že bychom se měli vykašlat na to, co mezi námi bylo, protože z mé strany to byla chyba."
Vše jsme si vyříkali a jako premiér mě překvapuje tak, jak překvapuje všechny. Zvládá to skvěle!
S kým si mezi politiky nejvíc rozumíte?
Mám dobrého kamaráda v politice, se kterým jsem si vždycky rozuměl a kdysi byl v opozici proti mně - je to Vláďa Mlynář. A co se týká opozice, tak tam jsem měl stejně velký vztah kamarádský, doslova až na doraz, bohužel už s bývalým předsedou NKÚ Voleníkem.
Je dnes mimo vládu nějaký člověk, kterého si vážíte?
Václav Klaus.
Proč zrovna on?
Vždy dodržel slovo, stál si za svým názorem, nepůsobil jako měňavka a nechoval se sprostě. Když byl předsedou Sněmovny, nemohli se poslanci chovat tak, jak se chovají dnes. Dal najevo, že mezi hospodou a kavárnou je rozdíl několika pater. A ať si uvědomíme, že bychom se ve Sněmovně měli spíše pohybovat jako v kavárně než ve IV. cenové skupině!
A to jsme s Václavem Klausem byli často ve velice ostrém sporu. Vážím si ho i proto, že nedá nikdy najevo, pokud se člověk k němu zachoval ne podle jeho přání. A co je mi zvlášť sympatické, jako já nemá rád zrádce a přeběhlíky.
Ještě bych rád stihl...
Přivítal jste rozhodnutí Ústavního soudu, že lze restituovat i další národní kulturní památky. Nevadí vám jako ministrovi, že by mohly patřit soukromníkům?
A proč by vadilo! Ve společnosti je bohužel rozšířen názor, že když o památky nebude pečovat stát, tak je to hrozné. Mám s restituenty opravdu ty nejlepší zkušenosti. Zejména s bývalou šlechtou. Když projíždím ty zámky nebo jezdím k nim na návštěvy, tak prostě musím dát klobouk dolů před jejich péčí.
Co ve zbývajícím ministerském roce chcete ještě stihnout?
Chtěl bych prosadit ve Sněmovně, pokud tam všichni naši poslanci přijdou, novelu zákona o podpoře kinematografie, protože český film, pokud se týká jeho financování, je na tom bídně kvůli politikům.
Chtěl bych také prosadit ještě další zákon - i když to bude trošku deklaratorní - o veřejné podpoře kultury. Protože odpovědnost za stav kultury nemá jen stát. Ale co by mě nejvíc potěšilo, kdyby vláda alespoň rozhodla, že se během osmi desíti let musí takových 12 miliard věnovat na opravu Národního muzea a na vybudování nové budovy Národní knihovny.
Takže jestli se mi podaří, že vláda aspoň řekne: "Ano, pan ministr má pravdu", tak jsem se zadrápkoval a můžu s klidem odejít.
