Tento týden odpočíval ve svém olomouckém bytě, nyní ho čekají lázně v Karlových Varech a poté chemoterapie.
"Přežili ji jiní, tak doufám, že to přežiju i já," říká v rozhovoru pro MF DNES. Zadýchává se. Je zesláblý, shodil patnáct kilogramů, ruce stěží zvedne nad hlavu.
Na jeho ženě je vidět, jakou má o něj starost. Když už rozhovor trvá dlouho, několikrát zaklepe na dveře pokoje a upozorňuje svého muže, že je čas na píchnutí inzulinu.
Moc by si přála, aby z politiky odešel a už kvůli zdraví zůstal s ní a dvěma dcerami doma. "Pane redaktore, dobře se oženit je výborná věc," podotýká ministr. Je to podle něj poprvé po patnácti letech, kdy na něj manželka takto naléhá.
Vyhoví jí, ale až za dva roky. "Vrátím se do tohoto města, do tohoto pokoje," slibuje. "Byla bych ráda, kdyby se táta vrátil," přidává se jeho šestnáctiletá dcera, které říká Pája.
Je přesvědčen, že jeho působení na ministerstvu kultury mělo smysl. Je spokojený, dlouze povídá o tom, kolik důležitých zákonů ministerstvo prosadilo a jak měl šťastnou ruku při dosazování šéfů velkých státních kulturních institucí. "Rád bych ale ještě některé věci dokončil, chci jít pracovat co nejdříve," tvrdí.
Zatím však sedí v bytě plném knih a několikrát denně jde s manželkou a fenkou Meggy na kratičkou procházku.
"Jaké mám přání v osobním životě? Budu zlomyslný, chci se dožít co nejvyššího věku," říká při loučení.
