Jak řekl, má už dost demagogických řečí kolem platů zákonodárců. Pan předseda si vybral ten nejlepší moment, kdy bojovat proti demagogii v odměňování poslanců a senátorů, vybral si moment, kdy každý občan začíná cítit dopady ekonomické politiky vlády, a její "reformy".
Pane senátore, prostá skutečnost je, že politika je veřejná činnost. Jednání a chování politiků je veřejností sledováno, a pokud se někdo uchází o politický post, musí počítat s tím, že od něho jeho voliči a veřejnost jako celek očekávají, že bude vnímat reality každodenního života, a že je bude prožívat spolu s nimi. Není to demagogie, není to podbízení se davu, je to prostá a lidská citlivost a solidárnost. Vy pane senátore argumentujete i tím, že se tážete, zda se o peníze ostatních může dobře starat ten, kdo se neumí postarat o své vlastní peníze. Problém pane senátore je v tom, že veřejnost bohužel vnímá vás a vaše kolegy jako někoho, kdo se o své peníze, na rozdíl od peněz ostatních, stará až příliš dobře. Věřím, že to není pravda, a že návrh bude zamítnut, ale před tím než zmizí, zanechá další skvrnu na pověsti našich politiků, a stran, které reprezentují. Nevím, zda to upevní už tak pošramocenou důvěru občanů v naše demokratické instituce. Je starou pravdou, že v politice jste jen tak dobrý, jak vás vnímá veřejnost, a bohužel zde nejde jen o vaší osobní reputaci, poškozujete i reputaci vašich kolegů, strany, která vás na váš post nominovala, a celého systému. Vaše strana se nedávno dokázala zbavit jiného poslance, který její reputaci pošpinil, jsem zvědavý, jak se vyrovná s tímto vaším přispěvkem k její dobré pověsti.
Budete možná namítat, že nejste autorem tohoto nápadu, že jste jej jen podpořil, autorem byl poslanec jiné strany. Ten můj článek platí samozřejmě i jemu, a jeho stranickým kolegům, ale musím přiznat, že jsem stoupencem pravice, a proto mi vaše jednání osobně vadí daleko více, nechám na stoupencích vládní koalice a jejich stran, aby své poslance a senátory oslovili sami, věřím, že jejich členové a voliči mají na věc podobný názor jako já.
Jsou momenty, a jsou otázky ve kterých odvaha jít "proti proudu" a postavit se proti obecně převládajícímu mínění, odvážlivce šlechtí, a i když na ní často doplatí, získává sobě i své myšlence respekt, a často i obdiv, u svých přátel i u svých oponentů. Někdy to trvá dlouho, někdy je konečným soudem až historie, a jeho myšlenka je u toho soudu argumentem.
Vy pane senátore jste našel odvahu říci "dost bylo demagogie", postavit se proti obecně převládajícímu mínění, a předstoupit před soud historie s touto velkou myšlenkou:
"Chci, aby státním zaměstnancům odpadly třídy, tím bychom se vyhnuli opakovanému hlasování, že nebudeme mít třinácté a čtrnácté platy".
Boj s demagogií, pane senátore, není ve své podstatě nic jiného, než jedna z forem odvěkého zápasu s lidskou blbostí, a vy jste se, bohužel, do toho boje zapojil na špatné straně.
