Při shánění materiálu strávil rok v pražských drogových "brlozích".
Narkomani i tehdy existovali, jen se museli skrývat. Pokud nechodili do práce, hrozilo jim stíhání za příživnictví.
Sami si vařili pervitin, čichali toluen a pěstovali marihuanu. Jiné drogy se v uzavřeném Československu sehnat nedaly. A narkomafie neměly zájem je sem pašovat, protože Češi by je stejně nezaplatili.
Statistiky narkomanů tehdejší doby sice neexistují, ale podle odhadu lékařů tu žilo 25 tisíc lidí závislých na drogách. Což je asi o 10 tisíc méně než dnes. "Soustřeďovali se do uzavřených skupin kolem 'vařiče', schopného z léků vyrábět drogy. Ostatní sháněli suroviny," popisuje poměry Josef Radimecký z vládní protidrogové rady.
"Chybou bylo, že režim netrestal výrobu jedné z nejtvrdších drog - pervitinu. Když k nám vtrhla Bezpečnost, přisvědčili jsme, že vaříme pervitin, ale že je to totéž jako vaření krupicové kaše. Policisté museli odkráčet," vzpomíná John.
Drogy jsou dostupnější
Tvrdá policejní represe ve vztahu k drogám přišla po roce 1989. Přesně před deseti lety vznikl speciální policejní útvar, Národní protidrogová centrála. A od roku 1999 je v Česku trestné i držení drog pro vlastní potřebu "v množství větším než malém".
Obě opatření však přišla až v době, kdy největší "nadšení" z drog bylo pryč. Co se změnilo? Drogy se staly dostupnějšími. Třeba marihuanu umí bez problémů sehnat 83 procent dospívajících Čechů.
Změnila se i cena. Na počátku devadesátých let, po otevření hranic, stála pilulka extáze až 600 korun. Dnes ji lze pořídit i za 150 korun. "Drogy se stávají součástí života mladých lidí," říká Radimecký.
Dobrou zprávou je to, že ve srovnání s počátkem let devadesátých značně ubylo lidí, kteří berou tvrdé drogy. Narkomani navíc stárnou - nepřibývá mladých, kteří si píchají heroin.
Zároveň se začalo diskutovat o legalizaci takzvaných "lehkých" drog, tedy hlavně marihuany. Názor mladých je jasný: "Považuji ji za drogu asi stejně jako alkohol, čokoládu a kávu," tvrdí třeba Filip Vondrák, student gymnázia v Dubí.
