Jak se člověk stane adeptem na ministra dopravy? "K dopravě mám genetické předpoklady – moji předkové už za Rakouska-Uherska pracovali na dráze," říká s trochou nadsázky Šlegr. Už v dětství byl podle vlastních slov předsedou třídy.
Když o několik let později uspěl při volbách do Akademického senátu Českého vysokého učení technického, kde studoval informatiku, svou roli v pracovním týmu pojmenoval "vizionář".
"Rozhodně to neznamená, že mám poslání od nejvyšší bytosti, jak to o sobě tvrdí pan Paroubek. Spíš se někdy rozhodnu pro cestu, která se v ten moment zdá všem okolo nepřijatelná," vysvětluje.
Když získal titul inženýra, pokračoval v doktorském studiu. Aby si přivydělal, založil softwarovou firmu, v níž pracuje sedm lidí. Nakonec se na akademickou půdu vrátil. Učí informatiku na Technické univerzitě v Liberci.
Nevadí mu, že nevystudoval dopravní fakultu. "Doprava má se softwarovým inženýrstvím hodně společného. Ucpaná dálnice je podobný problém jako přetížená počítačová síť. A řeší se podobnými metodami," míní Šlegr, který byl jedním z autorů dopravní části programu Strany zelených.
Jejím členem je přitom teprve od loňského podzimu. "Spolupracoval jsem se zelenými asi rok externě, než jsem se rozhodl podat si přihlášku."
Uvědomuje si, že jeho mládí by mohlo některé politické harcovníky dráždit. Přesto už teď má jasno, za co by ve vládě bojoval. Kdyby nakonec přece jen usedl do ministerského křesla – chtěl by nastartovat obrat v dopravě směrem k železnici.
