Dopování na olympiádě

Mám syna. Jemu čtrnáct let. Je stejný jako jeho vrstevníci. Škola, kamarádi, počítačové hry, video. Snažím se ho přimět sportovat - soukromě, doma. Nechodí do žádného sportu. A tak chodíme sjezdovat na lyžích, vytáhnu ho na běžky, přes léto na kolo. Vím co nám hrozí. Mám se obávat ? Co mohu proti tomu dělat ? Na mladého člověka čekají party a partičky, hrozba drogových dealerů ? Jak přežije toto období dospívání můj syn ? Kolika rodičům dospívajících dětí se honí tyhle otázky ? Letos jsme dokázali ujet na kole již 80 km v kopcích. Hodně pro začínajícího kluka. Ale chytl se. Vysvětluji mu co je to vytrvalost, jak s ní bojovat.

Olympiáda. Pojď se na něco podívat. Běhy na lyžích. To jsou vytrvalci. Nedokáže ještě pořádně pochopit co je to běh na 50 km na lyžích. Ale přece jenom. 50 km za dvě hodiny - na lyžích, to je skoro jako mi na kole. Chytá se. To je úžasné! "Dívej ten Muhlegg"! To je borec. Další závod, zase vítězí !  
Má příklad. Táta mu ho posvětil.  Postavil ho před něj na oltář. Jak se oteplí, hned vyrazíme na kolo. Doufám že vyhraji nad všemi partami, alkoholem, drogovými dealery apod. 50 km zase vyhrál! To nemá obdoby !
Cože ? Co je to za zprávu ? Muhlegg dopoval ? To není možné ? Hroutí se mi můj malý svět, který jsem před syna postavil. Co mu mám říct ? Ostuda. Moje. Co si o nás mladí lidé pomyslí ? Nic mu nevysvětluji. Nemám na to. Nevím proč, ale cítím jak jsem syna zklamal. Kdy mi zas uvěří ? Uvěří mi ještě někdy. Fetovat ? Nefetovat? Táto, kde žiješ ? Vzpomeň na Salt Lake City ? Co mu vysvětlit ? Pochopí to ? Je mi hrozně.