Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Milovaný soudruhu prezidente, psal Václav Neckář Antonínovi Zápotockému

  16:10aktualizováno  16:10
Byla sobota, 12. června 1954, když jeden desetiletý pionýr zasedl ke stolu a začal psát osobní dopis adresovaný prezidentu republiky Antonínu Zápotockému.

Prezident Antonín Zápotocký v Plzni v roce 1956. | foto: Repro z knihy Plzeňané II. vydavatelství Starý most

V úvodu psaní, na kterém upoutá pečlivý krasopis bez jediné hrubky či kaňky, autor oslovuje nejvyššího představitele státu třemi slovy: „Milovaný soudruhu presidente!“ V závěru dopisu najdeme podpis: Václav Neckář.

„Přeji Vám vše nejlepší k Vašemu svátku a hlavně zdraví a štěstí ve Vaší důstojné a zodpovědné práci,“ píše autor v úvodu a pokračuje několik řádky o sobě: „Jsem pionýr a je mi deset let. Mám Vás ze srdce rád. Umím dobře zpívat. Hraji už v divadle ve čtyřech operách: Othellu, Hejtmanu Šarovci, Bohémě a Prodané nevěstě. S operou Hejtman Šarovec jsme byli v Praze. Těšil jsem se, že se na nás přijdete podívat. Při hře jsem se díval do prezidentské lóže, kde se však stále nikdo neobjevoval. Byl jsem tolik zklamaný, že jste nepřišel!“ svěřuje se pisatel.

Mile naivnímu tónu dopisu lze dnes těžko něco vyčítat. Připomeňme: dopis vznikl v polovině padesátých let, v době vrcholících politických procesů a kultu osobnosti, kterému malé děti podléhaly. Dopis je unikátní tím, že se z dětské korespondence této éry vymyká neformálním obsahem. Drtivá většina dětí psala v padesátých letech na Pražský hrad kolektivně. Pionýři a mládežníci sdělovali hlavám státu, že se rozhodli vyučit horníky, že se učí nenávidět třídní nepřítele, případně se chlubilo, kolik sesbírali kilogramů kokonů bource morušového.

Projděte si některé dopisy

Pisatele dopisu nemůžeme spojovat s konkrétní žijící osobou, a to s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů, takže jsme se nemohli seznámit ani s fotografií, kterou chlapec Zápotockému zaslal, jak plyne z jejich následné korespondenční výměny. Nezbývá, než si dopis dočíst: „Můj bratr Jeník, kterému je pět let, umí krásně hrát na tahací i foukací harmoniku a na piano. Mám velikým přáním je, abych Vás někdy viděl a mohl Vám někdy zazpívat a můj bratr zahrát. Buďte zdráv náš milovaný prezidente! S pionýrským pozdravem ‚Vždy buď připraven!‘ Václav Neckář, žák 4. tř.“

Co Antonín Zápotocký desetiletému chlapci osobně odepsal, jakým dárkem jej za odměnu obdaroval a jak jejich dopisová výměna pokračovala, si můžete přečíst v Magazínu DNES, kde najdete i další zajímavé dětské dopisy adresované prezidentům.

Autor:


Témata: Václav Neckář




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.