Proslavili ho zejména cyklisté, ale zachutnal také některým lyžařům či maratoncům. Všem, kteří si chtějí nepoctivě zvýšit vytrvalost. Hormon erytropoetin se zabydlel na stránkách sportovních rubrik. Zrovna nedávno jsme si mohli přečíst o "pozitivním dopingovém testu" cyklokrosaře Radomíra Šimůnka, kterému lékaři zjistili zvýšené množství červených krvinek.
"Vážená kostní dřeni! Nějak se mi dnes těžko dýchá, proto si vás dovoluji upozornit, že v krvi je málo kyslíku. Buďte tak laskavá a dodejte mi nějaké červené krvinky. A udělejte jich prosím víc, ostatní orgány jsou na tom nejspíš stejně bledě. S úctou ledvina." Takovou depeši nese hormon erytropoetin vyráběný v ledvinách a v menší míře i v játrech. Podporuje množení buněk v kostní dřeni a pomáhá jim dozrát v červené krvinky.
Více krvinek
Vyšší produkce erytropoetinu se tedy v krevním obraze projeví mimo jiné zvýšením hematokritu - neboli poměru objemu červených krvinek k objemu celé krve. Za zvýšené hodnoty považují lékaři u mužů hematokrit nad 0,49 (čili 49 procent), u žen pak 0,46. Taková situace nastane u pacientů trpících plicní chorobou, ale také u osob pobývajících ve vyšších nadmořských výškách, kde je nižší tlak kyslíku. Lékaři také znají stavy, kdy se erytropoetinu nedostává anebo na něj kostní dřeň méně reaguje. Velmi často se tak děje při selhání ledvin. Aby pacienti s poškozenými ledvinami netrpěli chudokrevností, léčí se přímo podáváním lidského erytropoetinu. Ten se dnes získává z bakterií, do nichž byl vnesen lidský gen řídící vytváření tohoto hormonu. Jenže erytropoetin dokáže lidské životy také mařit. Proto patří mezi nedovolené podpůrné prostředky vrcholových sportovců. Krátce před Silvestrem z Itálie dorazila zpráva, že slavný sportovní lékař Francesco Conconi, průkopník "moderních tréninkových metod", je podezřelý z toho, že svým svěřencům, například cyklistovi Marku Pantanimu, přilepšoval právě erytropoetinem.
Důkazy? Jen nepřímé!
Lidský hormon vpíchnutý do podkoží nebo do žíly nelze v těle odlišit od toho, který si sportovec sám poctivě vyrobil. Proto se kontroly dopingu musí zaměřit na důsledek podávání tohoto prostředku - zvýšený hematokrit. Ten je také ukazatelem toho, jak moc by si onen vytrvalec mohl ublížit: čím vyšší hematokrit, tím je krev hustší, a zejména při velké námaze hrozí přetížení a selhání srdce nebo ucpání cév životně důležitých orgánů. "Při zjištění zvýšeného hematokritu je sportovec poslán na čtrnáct dnů do pracovní neschopnosti. Pak se test provede znovu," říká Jan Chlumský z Antidopingového výboru České republiky. Proč se test opakuje? Červená krvinka totiž žije v průměru 120 dnů. Jestliže si sportovec před závodem píchl erytropoetin, uměle vzniklé krvinky zůstanou v jeho organismu jako důkaz několik měsíců. Hematokrit se však může změnit také odvodněním organismu třeba při velkém pocení, ale i při průjmu. Celkový počet krvinek je pak sice v normě, ale v krvi je míň vody, takže je hustší a hematokrit se zvyšuje. A to vypadá v laboratorních výsledcích podezřele. Lékaři při kontrolách berou zmíněné okolnosti v úvahu - například odběry se dělají brzy ráno, aby výsledek nebyl zkreslen odvodněním, které při náročném závodě nastává. Hovořit při prvním nálezu zvýšeného hematokritu o pozitivním dopingovém testu je tedy zjednodušující a může to dotyčnému ukřivdit. Po dvou týdnech, při opakovaném testu, by však už organismus měl být v pořádku a hematokrit v normě. Je-li další test negativní, podezření z dopingu se zamítá. Jinak borce před ostudou zachrání jen jediné: prokázat, že jeho hodnoty hematokritu jsou trvale mírně zvýšeny a že se jedná o jeho přirozený talent tvořit červené krvinky. Pak jsou mu takové výsledky tolerovány.
Blýská se na lepší časy?
Vzhledem ke složitosti problematiky pravděpodobně některé nepoctivé ryby unikají příliš velkými oky antidopingové sítě. Sportovec, který používá erytropoetin "s mírou", tedy udržuje svůj krevní obraz na horní hranici normy, je nepostižitelný. Přestože podvádí. Slova Jana Chlumského však dávají naději: "Největší světové firmy, které produkují hormony, vynakládají spolu s Mezinárodním olympijským výborem peníze na výzkum metod, jimiž by bylo možné v budoucnu odlišit erytropoetin tělu vlastní od uměle dodaného."
"Vážená kostní dřeni! Nějak se mi dnes těžko dýchá, proto si vás dovoluji upozornit, že v krvi je málo kyslíku. Buďte tak laskavá a dodejte mi nějaké červené krvinky. A udělejte jich prosím víc, ostatní orgány jsou na tom nejspíš stejně bledě. S úctou ledvina." Takovou depeši nese hormon erytropoetin vyráběný v ledvinách a v menší míře i v játrech. Podporuje množení buněk v kostní dřeni a pomáhá jim dozrát v červené krvinky.
Více krvinek
Vyšší produkce erytropoetinu se tedy v krevním obraze projeví mimo jiné zvýšením hematokritu - neboli poměru objemu červených krvinek k objemu celé krve. Za zvýšené hodnoty považují lékaři u mužů hematokrit nad 0,49 (čili 49 procent), u žen pak 0,46. Taková situace nastane u pacientů trpících plicní chorobou, ale také u osob pobývajících ve vyšších nadmořských výškách, kde je nižší tlak kyslíku. Lékaři také znají stavy, kdy se erytropoetinu nedostává anebo na něj kostní dřeň méně reaguje. Velmi často se tak děje při selhání ledvin. Aby pacienti s poškozenými ledvinami netrpěli chudokrevností, léčí se přímo podáváním lidského erytropoetinu. Ten se dnes získává z bakterií, do nichž byl vnesen lidský gen řídící vytváření tohoto hormonu. Jenže erytropoetin dokáže lidské životy také mařit. Proto patří mezi nedovolené podpůrné prostředky vrcholových sportovců. Krátce před Silvestrem z Itálie dorazila zpráva, že slavný sportovní lékař Francesco Conconi, průkopník "moderních tréninkových metod", je podezřelý z toho, že svým svěřencům, například cyklistovi Marku Pantanimu, přilepšoval právě erytropoetinem.
Důkazy? Jen nepřímé!
Lidský hormon vpíchnutý do podkoží nebo do žíly nelze v těle odlišit od toho, který si sportovec sám poctivě vyrobil. Proto se kontroly dopingu musí zaměřit na důsledek podávání tohoto prostředku - zvýšený hematokrit. Ten je také ukazatelem toho, jak moc by si onen vytrvalec mohl ublížit: čím vyšší hematokrit, tím je krev hustší, a zejména při velké námaze hrozí přetížení a selhání srdce nebo ucpání cév životně důležitých orgánů. "Při zjištění zvýšeného hematokritu je sportovec poslán na čtrnáct dnů do pracovní neschopnosti. Pak se test provede znovu," říká Jan Chlumský z Antidopingového výboru České republiky. Proč se test opakuje? Červená krvinka totiž žije v průměru 120 dnů. Jestliže si sportovec před závodem píchl erytropoetin, uměle vzniklé krvinky zůstanou v jeho organismu jako důkaz několik měsíců. Hematokrit se však může změnit také odvodněním organismu třeba při velkém pocení, ale i při průjmu. Celkový počet krvinek je pak sice v normě, ale v krvi je míň vody, takže je hustší a hematokrit se zvyšuje. A to vypadá v laboratorních výsledcích podezřele. Lékaři při kontrolách berou zmíněné okolnosti v úvahu - například odběry se dělají brzy ráno, aby výsledek nebyl zkreslen odvodněním, které při náročném závodě nastává. Hovořit při prvním nálezu zvýšeného hematokritu o pozitivním dopingovém testu je tedy zjednodušující a může to dotyčnému ukřivdit. Po dvou týdnech, při opakovaném testu, by však už organismus měl být v pořádku a hematokrit v normě. Je-li další test negativní, podezření z dopingu se zamítá. Jinak borce před ostudou zachrání jen jediné: prokázat, že jeho hodnoty hematokritu jsou trvale mírně zvýšeny a že se jedná o jeho přirozený talent tvořit červené krvinky. Pak jsou mu takové výsledky tolerovány.
Blýská se na lepší časy?
Vzhledem ke složitosti problematiky pravděpodobně některé nepoctivé ryby unikají příliš velkými oky antidopingové sítě. Sportovec, který používá erytropoetin "s mírou", tedy udržuje svůj krevní obraz na horní hranici normy, je nepostižitelný. Přestože podvádí. Slova Jana Chlumského však dávají naději: "Největší světové firmy, které produkují hormony, vynakládají spolu s Mezinárodním olympijským výborem peníze na výzkum metod, jimiž by bylo možné v budoucnu odlišit erytropoetin tělu vlastní od uměle dodaného."
