Pro Brno, kde do té doby vyhrávali národní socialisté, byl dopad komunistického převratu zdrcující – zanedlouho přišlo o svoji mocenskou pozici a stalo se „běžným“ krajským městem. Navíc rozpolceným. Z brněnské Zbrojovky odjížděly do Prahy plné náklaďáky zbraní pro milicionáře. Na druhou stranu se studenti chystali na protibolševické demonstrace.
„Jedna měla vycházet z ulice Veveří do centra, ale byla rozehnána. To byl ojedinělý pokus o odpor,“ poznamenal k únoru 1948 v Brně a na jižní Moravě historik David Kovařík z brněnské pobočky Akademie věd. A jeho kolega Jiří Pernes dodává: „Komunistický převrat by se nepodařil, kdyby si ho většina obyvatel Československa nepřála.“ Následky komunistické zlovůle lidem docházely postupně.
Jak vypadalo Brno před únorovým převratem?
Pernes (P): Brno se od ostatních měst v republice odlišovalo. I zde od roku 1945 fungoval systém Národní fronty Čechů a Slováků – tedy že tu vyvíjely činnost čtyři politické strany: Komunistická strana Československa, národně socialistická strana, lidová strana a sociální demokracie.
Ale bylo jiné tím, že do roku 1945 to bylo město s velkou německou menšinou, která poté byla vyhnána. To charakter města změnilo. Namísto Němců se tu objevili lidé z okolí. Najednou se Brno z bývalého patricijského města, kde žili lidé lépe společensky situovaní, změnilo v město lidí, kteří sem přišli z venkova. V podstatě to byli proletáři, kteří se živili rukama.
Bylo přesídlení v něčem pozitivní?
P: Výhodu mělo v tom, že Brno se stalo městem ryze českým.
Jak se Brno ještě odlišovalo od jiných českých a slovenských měst?
P: Výsledky voleb z roku 1946. V Brně jako v jednom z mála měst nevyhráli komunisté, ale národní socialisté. Ne sice nějak velkým rozdílem, ale přece jen vyhráli.
Komunisté tehdy skončili v Brně druzí. Kdo je volil?
P:Volby byly tajné, ale obecně se dá říct, že komunisty volili především dělníci, zatímco národní socialisty většinou lidé ze středních tříd, úředníci, lidé s vyšším stupněm vzdělání.
Promítlo se nějak do výsledků voleb to, že Brno bylo už tehdy univerzitní město?
P: To nepochybně. Komunisté se se studenty na začátku roku 1946 dostali do konfliktu v souvislosti s takzvanou Šoffrovou aférou, kdy komunisté nechali odstranit z vysokých škol oblíbeného učitele majora Šoffra. Ten učil nauku obrany státu. Tato událost vyvolala velké studentské protikomunistické demonstrace. To se silně promítlo do nálad studentů a další veřejnosti. To byl jeden z důvodů, a nejspíše ten hlavní, proč komunisté v Brně nevyhráli.
Důležitou skutečností bylo také to, že v Brně byl duší komunistické strany Otto Šling. Do Brna přišel zvenčí, protože válku strávil v Londýně. Byl tvrdým stalinistou, ale byl to člověk, který měl nápady, invenci. Ovšem aféra s majorem Šoffrem mu nevyšla a obrátilo se to proti němu. Když dorazily do Brna zprávy o vládní krizi, která propukla demisí ministrů demokratických stran, tak se postavil do čela brněnských komunistů a pak úspěšně zvládnul udělat tu převrat.
A jak vypadaly volby na jižní Moravě?
P: V Brně sice těsně vyhráli národní socialisté, ale takřka na celé jižní Moravě vyhráli komunisté.
Kovařík (K): Komunisté byli silní v průmyslových oblastech, jako bylo Rosicko, Oslavansko, Blanensko, Brno-venkov. Velká bašta byla na Svitavsku a tam, kde došlo k odsunu Němců, tedy na Mikulovsku. Tradiční oblasti jako Hustopečsko, Kyjovsko, Boskovicko měly jako nejsilnější lidovou stranu.
Když postoupíme v čase dál, jak vypadal samotný převrat února 1948 v Brně?
K: 19. února proběhla v Brně dělnická stávka na podporu zasedání Zemského národního výboru, kde se projednávaly průmyslové konfiskáty. Jeden z referentů tam vychvaloval národní průmysl. Národněsocialističtí a lidovědemokratičtí poslanci ale uspořádali akci, která spočívala v tom, že donesli balík látky a ukázali, že je to zmetek ze znárodněné továrny.
Jak na to zareagovali komunisté?
K: Samozřejmě se jich to dotklo. Jako protireakci zorganizovali v brněnských továrnách stávku a část dělníků pak dokonce šla do budovy Zemského národního výboru demonstrovat. A to už byla předehra k dalším událostem. V Brně tak těsně před vládní krizí proběhl jakoby první pokus o konfrontaci, kde komunisté jasně ukázali svoji moc.
Jak to vypadalo poté? K: 21. února byla největší akcí manifestace brněnských dělníků a pracujících, kteří přišli na náměstí Svobody, aby si zde poslechli Klementa Gottwalda. Jeho projev byl z Prahy přenášen rozhlasem. Kromě přímého poslechu tu promluvili i další. Místní brněnští komunisté, například odborový předák Josef Kapoun. P: Pro úplnost: 21. února proběhla na Staroměstském náměstí velká demonstrace, na níž Gottwald ve svém proslovu představil svoji verzi řešení vládní krize. Tedy že na místo odstoupivších ministrů přijdou noví ministři, které ovšem dosadí on sám, nikoli vedení jejich politických stran. Tato demonstrace byla přenášena rozhlasem do celé republiky, nejen do Brna. 22. února se pak v Praze konal sjezd závodních rad. Tam odjelo hodně brněnských odborářů, hlavně ze Zbrojovky.
Velmi důležité je datum 23. února...
K: V Brně vznikl Krajský akční výbor Národní fronty. Ten převzal režii únorového převratu. Do té doby demonstrace, například na náměstí Svobody, řídila krajská odborová rada, v podstatě odbory. Předsedou nově zřízeného výboru se stal Otto Šling, který byl do té doby krajský tajemník strany, takže dostal další funkci. Na pozice místopředsedů pak obsadili členy dalších politických stran, kteří byli ochotni sloužit komunistům, což byli národní socialisté, lidovci a sociální demokraté.
24. února se konala velká generální stávka, účastnily se jí i brněnské podniky?
K: Ano, Zbrojovka Brno se podílela na vyzbrojování Lidových milicí. Posílali do Prahy zbraně.
Okolo Zbrojovky tedy byli komunisté nejradikálnější?
P: To se říct nedá. Zbraně neposílali do Prahy z iniciativy tamějších dělníků. Organizovaly to odbory a ty nepochybně dostaly pokyn z Prahy, že je potřeba poslat tam náklaďák se zbraněmi.
Co se v Brně stalo hlavní den revoluce?
K: 25. února se shromáždili dělníci na Zelném trhu, kde očekávali vyhlášení výsledků vládní krize. To přenášel rozhlas, takže se přímo dozvěděli, že prezident Beneš přijal demisi a doplnil vládu novými lidmi.
Žádná protikomunistická demonstrace se nekonala?
K: V Brně měly proběhnout dvě menší studentské demonstrace, ale na rozdíl od Prahy se nepodařilo zorganizovat větší počet lidí. Oba pokusy byly v zárodku rozehnány policií. Jedna studentská demonstrace měla vycházet z ulice Veveří do centra, ale byla rozprášena. To byl ojedinělý pokus.
A co demokratické strany?
K: Protikomunistická opozice či demokratické síly v Brně neuspořádaly žádnou akci. Ale ani jinde ne. Jediným nositelem demokratického názoru byl brněnský tisk – Slovo národa a Národní obroda, které až do 25. února referovaly v demokratickém duchu, ale pak byly zastaveny. Následně byly anulovány výsledky voleb z roku 1946 a došlo k novému rozložení sil ve prospěch komunistů.Ze třiceti národních socialistů zůstali tři a ze sedmnácti lidovců jenom dva. Taková byla čistka.
Co se dělo po převratu?
K:Probíhaly tady čistky. Ty byly úkolem akčních výborů Národní fronty. Ustavily se na národních výborech, úřadech, na vysokých školách, v podnicích, organizacích, třeba i v Sokole.
P: Očista národního života spočívala v tom, že legálně zvoleným a jmenovaným funkcionářům bránili ve výkonu jejich funkcí. To znamená, že když se jim nelíbil pravicově orientovaný ředitel, řekli mu: „My vás neuznáváme za ředitele, už sem nechoďte.“ A ti lidé se nemohli dovolat práva, protože policie byla také v rukou komunistů. Z čistek, které proběhly na podzim, bylo nejvýznamnější zatčení Josefa Podsedníka a další party národních socialistů. Mnoho let pak seděli ve vězení.
Jaký konkrétní dopad měl únorový převrat na Brno?
P: Dopad února pro Brno, na rozdíl od Prahy, byl zdrcující, protože Brno ztratilo svoji mocenskou pozici. Komunisté hned v roce 1949 zrušili zemské zřízení, a Brno se tak stalo jedním z krajských měst.
Proč se revoluční události odehrály zrovna v únoru?
P: Komunisté vlastně únorový převrat nechystali. Měli ve své politice, že dříve nebo později se chopí totalitní moci ve státě. Nechystali to ke konkrétnímu datu. Demise ministrů je docela překvapila, ale když už ji podali, tak se Gottwald a jeho nejbližší rozhodli, že toho využijí, a udělali to dokonale. Vždycky tvrdili, že zbaví vlády buržoazní ministry a na jejich místo nastaví pokrokové a čestné lidi, kteří budou budovat ne nový režim, ale obrozený režim.
Ve skutečnosti to však bylo jinak...
P:Ano, hned v únorových dnech zavedli cenzuru. Zakázali dovoz zahraničního tisku. To se nezměnilo až do šedesátých let. Stejně to bylo s cestováním. Lidé měli sice platné cestovní pasy, ale přes hranice už je nepustili. Tato omezení byla zaváděna celostátně a nenápadně, takže lidé, kteří necestovali a měli na starosti jiné věci než číst závadné noviny, si to ani neuvědomovali.
Postupem času ale zjistili, že žijí v naprosto totalitní společnosti. Lidé, kteří byli komunistům nepohodlní, byli pod neustálým policejním dozorem. Sledovali je tajní agenti v civilu, kteří se však ani neskrývali, ale normálně za nimi chodili a stáli u jejich dveří. Pak je i zatýkali.
Jak to, že únorový převrat působí skoro jako nenásilný, takřka legální?
P: Zdání legality převratu tomu dodalo chování prezidenta Beneše. A pak parlament, který následně 10.března velkou většinou zvedl ruku pro vládu Klementa Gottwalda. Vlastní řešení únorové krize bylo nelegální. Už jenom to, jak doplnili odstoupivší ministry. Smutné bylo, že Beneš demisi přijal, pak zůstal ještě v úřadě, čímž dodal převratu zdání legitimity, a pak také chování parlamentu. Byla porušena celá řada zákonů a demokratických mechanismů.
Mohl tomu, že se komunisté dostali k moci, Beneš nějak zabránit?
P: Nemohl. Mohl jen zabránit tomu, aby nebylo poznat, že převrat byl nelegální. On jej v podstatě svým chováním posvětil. Ovšem celá akce byla udělána tak nešťastně, že neměl na výběr. Když demisi přijal, nesl následky toho, co se v republice odehrávalo. Podáním demise by alespoň dal najevo, že s tím, co se tu dělo, nesouhlasí.
Jak je vůbec možné, že se komunisté dostali k moci?
P: Komunistický převrat by se podle mého názoru nepodařil, kdyby si ho většina obyvatel Československa nepřála. Nebyla náhoda to, že komunistická strana byla nejsilnější ze všech stran, že v roce 1946 vyhrála volby. Náměstí byla nacpána lidmi, kteří skandovali Gottwaldovo jméno a tleskali mu. Ti, kteří viděli, že komunismus je nástupem totality, byli špatně organizovaní, vedení demokratických stran neumělo zakročit. Pak tu byla obrovská skupina lidí, kterým to bylo jedno, stejně jako dnes. Komunisté to pak měli velice snadné.
Kdo viděl, kam republika vedená komunisty kráčí, se buď stáhl do soukromí, nebo utekl za hranice.
Co k převratu ještě přispělo?
P: Tehdejší čtyřicátníci, padesátníci. Měli trpkou zkušenost z hospodářské krize z dob první republiky, kdy tu byly miliony nezaměstnaných, kteří měli kvalifikaci, ale práci prostě nenašli. Tou druhou zkušeností, kterou už nechtěli lidé zažít, byl Mnichov 1938, už se nechtěli podřizovat Němcům. Já jenom nedokážu pochopit, proč symbolem změn byla právě komunistická strana, proč ne národní socialisté. Snad to bylo to tím, že komunisté rovná se Sovětský svaz a nás osvobodila jejich armáda.
. Únorové události v Brnězákladní data 13. února |
