Nová generace čínských jedináčků je podle něj natolik rozmazlená, že si prý neumí ani zavázat tkaničky, píše server telegraph.co.uk. "Jsou to 'sněhové vločky', zabalené do bavlnky od prvního dne," říká Paul French s tím, že těmto dětem není nic dost dobré.
"Je to vždy buď příliš horké nebo příliš chladné a všichni jsou to hypochondři. Okamžitě se vystresují, když musí jen hnout prstem," míní britský spisovatel, jenž založil společnost Access Asia, která se zabývá analýzami čínského trhu.
Politika jednoho dítěteNejlidnatější země světa reguluje počet dětí v rodině už od konce 70. let minulého století, aby zabránila populační explozi. Rodiny z města si mohly pořídit pouze jedno dítě, lidé v některých vesnických oblastech mohli usilovat o dvě děti - především pokud prvorozená byla holčička. Pravidla zmírnili předloni i v Pekingu - úřady dovolily manželským párům druhé dítě i v případech, kdy jeden z rodičů pochází ze sourozenců. Předtím tam platilo, že druhé dítě mohou mít jen páry, u nichž jsou oba partneři jedináčci. |
Žijí přitom ve světě zaplněném smogem, toxickým jídlem a ne příliš kvalitní lékařskou péčí. Rodiče ze střední třídy proto utratí horentní sumy, aby je od čehokoliv špatného uchránili.
"První generace, malí císařové, byla celkem tvrdá: malí tlouštíci, kteří pořád do sebe cpali jídlo z McDonald's. Nová generace se vážně obává věcí jako je kvalita ovzduší, o kterou se malí císařové nestarali. Pijí jenom (vodu) Evian a bojí se jídla, které není z dovozu," říká French.
Druhá generace nemá bratrance ani tety
"Jao Jao si zřídka bere boty s tkaničkami, protože je neumí zavázat. A neobléká se sama. Mnohokrát jsem jí to ukazovala, ale nenechá se vyrušovat. Když na tom trvám, schová se pod deku a nechce vylézt z postele. Nemám srdce ji nutit a její prarodiče, kteří se o ni často starají, jí neumí nic odepřít," potvrzuje jeho slova Číňanka ze Šanghaje, která si nepřála zveřejnit jméno.
Sedmačtyřicetiletá učitelka Ku Ťien-mej z provincie An-chuej dodává, že děti už ve škole ani pořádně necvičí, nesmí skákat, tančit ani šplhat kvůli obavám, že by se mohly zranit. "Jsou mnohem agresivnější a zároveň slabé (...) Protože jejich rodiče za ně všechno udělají, nevěří, že mohou dělat něco samy."
Podle profesora z prestižní čínské univerzity Renmin (Lidová univerzita v Pekingu) může být dopad politiky jednoho dítěte na čínskou společnost závažný. "První generace jedináčků byla deprivovaná, že nemá bratry a sestry. Druhá generace je ještě horší: nemají už ani bratrance, strýce a tety. Některým z nich hrozí, že zůstanou zcela sami, až vyrostou a rodiče jim zemřou."
