Domů do práce

Sociologové, kteří zkoumají vliv informační techniky na zvyklosti běžného života, se nemohli nezamyslet nad možností vykonávat mnoho pracovních činností doma, pouze přes internetové spojení se zaměstnavatelem. A také si toho náležitě všimli. Člověk si může po síti stáhnout všechna potřebná data, elektronickou poštou bezprostředně dostat pokyny nebo se zeptat na rady, v klidu a pohodlí domova spokojeně pracovat, výsledky své práce posílat po internetu zpátky a čas od času se přesvědčit, zda na jeho kontě přibyla další výplata. Jistě, občas by do práce zajít musel, něco se přeci jenom lépe zařizuje osobně. Také se tak nedají vykonávat všechna povolání - montér nebo trenér budou sotva pracovat na dálku. Vcelku by se však našlo dost zaměstnání, u kterých by takový přesun práce z instituce domů byl už dnes docela dobře představitelný. Svým způsobem působí takový životní styl i docela přirozeně, mnohem přirozeněji než dvakrát denně jezdit přes půl města někam, kde člověk nemá ani zdaleka tolik pohody jako doma. Naši dědečkové tak prožili celé životy - kovář měl kovárnu vedle chalupy, švec měl verpánek v koutě kuchyně a touhou každého sedláka bylo mít pole blízko stavení. Život plynul přirozeně, práce se děla na dohled od rodiny, manželka a děti byly pod kontrolou a času bylo na všechno (prý) mnohem víc. Od prvních takových úvah už uplynul nějaký ten čas, výpočetní technika poskočila kupředu. Připojení na internet není (když si odmyslíme ty ceny) velký problém ani pro domácnosti, pomalu se začínají prosazovat videokonference, při kterých může skupina po světě rozptýlených debatérů hovořit v reálném čase a ještě se sledovat (i když zatím v trochu rozfázovaném pohybu). A však nějaký zřetelný posun k práci doma zatím vidět není. Kromě několika povolání, ke kterým už tradičně patří "volná noha", ale ta se vždy chovala dost netypicky. Platí to nejen u nás, ale i v zemích internetově ještě o něco vyspělejších a ve společnostech, kde nekonvenční přístup k tradičním pracím patří k dobrému tónu. Jako by v lidech byla ještě nějaká jiná a snad i silnější potřeba než v klídku a pohodlí pracovat doma. Jistě, důvod může být i docela prozaický, od toho, že doma nás rozptyluje až moc věcí, po poněkud zatvrdlá ustanovení zákoníku práce a šéfy, kteří si neradi připadají osaměle. Je ale také možné, že skutečně někde na dně našeho založení podřimuje potřeba starých lovců vycházet na lov společně, společně se na něj rituálně připravovat a společně si užívat při konzumaci jeho výsledku, byl-li ovšem nějaký. Koneckonců, byli jsme mnohem déle lovci a sběrači než zemědělci a řemeslníci. Bylo by možná zajímavé trochu zabádat, zda se náhodou v tomto směru do nějaké míry neliší chování mužů a žen. Zda zaměstnané ženy nebudou mít přece jen větší sklon využít nové možnosti dané internetem. I dnes jsou ženy hlavním adresátem nabídek na "práci doma" a dá se tomu rozumět - větší starost o děti i tradiční úloha pečovatelky o domácí krb by mohly udělat své. I když, ona trocha toho popovídání s kolegyněmi také má něco do sebe a koneckonců, v té jeskyni také kutily ženy společně.