MEDAILONY SENÁTEM NAVRŽENÝCH KANDIDÁTŮ

Josef Bryks, in memoriam (1916 - 1957)

Pilot čsl. armády před okupací uprchl do Velké Británie. Dostal se až k RAF. V roce 1941 byl sestřelen nad Francií. Vyvázl živý a dařilo se mu dva roky skrývat, než ho Němci zajali. Několikrát se pokusil uprchnout, ale nakonec byl v srpnu 1944 odsouzen k trestu smrti. Živ se dočkal osvobození. Po po únorovém puči byl odsouzen jako zrádce vlasti k deseti letům vězení. Z komunistických lágrů a žalářů už živý nevyvázl.

Josef Sousedík, in memoriam (1894 - 1944)

Zámečník a elektromontér si v roce 1920 ve Vsetíně otevřel vlastní závod, vyráběl stroje podle vlastních patentů. Dal práci 350 lidem a jako starosta se zasloužil o rozkvět města. Po začátku okupace se aktivně zapojil do odboje. Udržoval styky s odbojovou skupinou Clay-Eva. Gestapo ho několikrát zatklo a po potyčce s důstojníkem gestapa byl během výslechu zastřelen.

Jan Šmíd, in memoriam (1910 - 1983)

Zdravotník Československé armády působil během okupace v podzemním odbojovém hnutí. V září 1944 mu gestapo vyměřilo trest smrti. Vyvázl o vlásek, Pražské povstání přišlo tři dny před popravou. V předvečer Benešova pohřbu v roce 1948 byl obviněn z vojenského spiknutí a odsouzen nejdříve k trestu smrti, s přihlédnutím k boji proti nacismu "jen" k doživotí. Odseděl si 13 let. Po srpnu 1968 emigroval do Švýcarska. Zemřel na infarkt.

Vladimír Petřek, in memoriam (1904 - 1942)

Pravoslavný kněz a jazykovědec Vladimír Petřek působil jako kaplan v chrámu v Resslově ulici v Praze. Během války pomáhal lidem získávat víza do bezpečných zemí. Na podzim 1941 s bratry v kryptě kostela skrývali mj. strůjce atentátu na Heydricha. Gestapo chrám obsadilo. Petřek byl popraven.

Zdeněk Mahler (*1928)

Začínal v rozhlase a učil na AMU. Od 60. let píše knihy, hry, inscenace a dokumenty pro rozhlas a TV. Do svého vyloučení v roce 1969 byl členem KSČ. Je známý jako autor projektů např. o chrámu sv. Víta (Katedrála) nebo o Antonínu Dvořákovi.

Bohuslav Všetička, in memoriam (1893 - 1942)

Krátce bojoval na ruské frontě. Upadl do zajení a vstoupil do čs legií v Rusku. Jako náčelník generální štábu vedl závěrečný přesun armády do Vladivostoku. Po vyhlášení okupace v roce 1939 se stal velitelem odbojové organizace, po vyzrazení je zatčen. Zahynul pod gilotinou.

Václav Švéda, in memoriam (1921 - 1955)
Zbyněk Janata, in memoriam (1932 -1955) 
Ctibor Novák, in memoriam (1902 -1955)
Ctirad Mašín (*1930)
Josef Mašín (*1932)
Milan Paumer (*1931)

Návrh vyznamenat odbojovou skupinu kolem bratrů Mašínů je evergreenem v debatě o státních vyznamenáních. Jejich příběh dodnes vzbuzuje rozporuplné emoce. Pro jedny jsou mašínovci hrdinové, kteří podrývali nejprve protektorátní, především pak později totalitní režim v komunistickém Československu. Ale na kontě jejich činnosti a později při útěku na Západ zůstalo šest obětí. Proto je druhá skupina lidí považuje za vrahy. - více zde

Otakar Hrubý, in memoriam (1913 - 1993)

S s RAF se zúčastnil bitvy o Británii. Absolvoval 218 náletů. Přežil dvě těžké havárie. Vyznamenání mu osobě připnul Král Jiří VI. Krátce po návratu do vlasti, v roce 1949 byl z letectva propuštěn, degradován a nakonec i vězněn.

Václav Provazník, in memoriam (1911 - 1978)

Velitel lékařské pohotovosti a odbojář se zúčastnil Pražského povstání. V improvizované nemocnici osobně ošetřil syna německého generála Toussainta. Tím přispěl k vyjednávání o kapitulaci. Velel zdravotníkům, kteří zachránili 800 vězňů z transportů z koncentráků. Po únoru 1948 ale dostal trest smrti. Ortel byl snížen na doživotí. Odseděl 12 let.

Alexandr Hess, in memoriam (1898 - 1981)

V roce 1940 uprchl do Francie, odplul do Anglie, kde se stal velitelem 310. stíhací perutě. Od roku 1942 působil v diplomacii. Zajišťoval i výcvik českých pilotů v Kanadě a na Bahamách. V červnu 1948 emigroval. V exilu byl členem Rady svobodného Československa. Působil jako poradce Pan American.

Ondřej Cákl (1975)

Aktivista, který soustavně mapuje neonacistickou činnost. Natočil na 250 extremistických akcí, byl několikrát fyzicky napaden. Díky jeho dokumentaci bylo usvědčeno na 50 ultrapravičáků z trestných činů. O extremismu přednáší, spolupracuje s bezpečnostními složkami.

František Štamprech, in memoriam (1887 - 1942)

Jako legionář prošel na ruské frontě celou sibiřskou anabázi. Po návratu do vlasti zůstal v činné službě až do okupace Československa. Pak se zapojil do odboje. V roce 1942 byl zatčen a popraven.

Jiří Formánek (*1924)

Jako celník byl v roce 1945 převeden do řad SNB. Po třech letech byl propuštěn, protože odmítl vstoupit do KSČ. Emigroval do Německa, přihlásil se do zpravodajské skupiny generála Moravce. Při plnění úkolu v Čechách byl zatčen a odsouzen k 21 letům žaláře. Seděl 14 let.

Jiří Zenáhlík (*1921)

V roce 1944 se dostal do Anglie do vojenského střediska Bou Wings. Absolvoval výcvik a byl přijat ke 14. tankové divizi, s níž se vylodil v Normandii. Po návratu do vlasti, Ve své vlasti byl po únoru 1948 propuštěn z armády propuštěn. Zapojil se do odbojové skupiny. Byl však zatčen a odsouzen na doživotí. Na svobodu se dostal díky amnestii v roce 1964.

Petr Josef Ondok, in memoriam (1926 - 2003)

Studoval teologii a filozofii v Brně. Na kněz však musel být v roce 1951 už vysvěcen tajně. Byl zatčen při útěku do Rakouska a odsouzen za velezradu k 17 letům. Seděl do roku 1963. Koncem 60. let získal doktorát filozofie, až do nástupu normalizace mohl provozovat činnost duchovního. Následný zákaz trval až do roku 1989.

Jan Gajdoš, in memoriam (1903 - 1945)

Za první republiky reprezentoval Československo ve sportovní gymnastice, stal se i mistrem světa. Za okupace se zapojil do odboje. V té době působil jako středoškolský pedagog. Byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora. Tam vážně onemocněl a na následky věznění zemřel.

Jan Šrámek (*1922)

Jeho rodina ukrývala před koncem války uprchlé cizí vězně z německého zajateckého tábora. Po válce si s nimi Šrámek dopisoval. V té době se zapojil v Krkonoších do třetího odboje. Na chalupě měl tajnou vysílačku. V roce 1950 byl zatčen a na základě dopisů obviněn ze špionáže, ve vězení byl 12 let vězněn. V roce 1989 se dočkal rehabilitace a restituce majetku. Svému městu Jaroměř věnoval peníze a nemovitosti v hodnotě téměř 1,2 milionu korun.

Jan Havelka (26.6.1936)

Když v roce 1960 skončil Jan Havelka s lehkou atletikou, zaměřil se na pěší a lyžařskou turistiku. Je spoluzakladatelem a šéfem obnoveného Klubu českých turistů. Osobně se zasloužil o zkvalitnění turistického značení, které je téměř světovým unikátem. V devadesátých letech byl ale také ředitelem pražské ČKD, členem představenstva Hospodářské komory a je šéfem Senátu Asociace strojních inženýrů ČR.

Marcel Girard (*1916)

Někdejší francouzský atašé, který odmítl mnichovskou zradu. Sedmdesát let pomáhá rozvíjet česko-francouzské vztahy. Pracoval jako šéf Francouzského institutu, dokud ho komunistický režim nevyštval.

Jindřich Štreit (*1946)

Dílo Jindřicha Štreita už vydalo na dvacítku autorských knih a 620 samostatných výstav, nepočítaje stovky skupinových expozic. Jeho fotky visí v prestižních muzeích po celém světě. Za totality byl podmínečně odsouzen k 10 měsícům kvůli svým kulturním aktivitám. Působí na FAMU a je docentem Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.

Miroslav Ondříček (*1934)

U filmu začínal v 16 letech. Jako kameraman debutoval spolu s Milošem Formanem filmem Konkurs. Neopustili se, ani po Formanově emigraci. Ondříček vytvářel obraz k jeho československým filmům např. Hoří, má panenko, ale i za jeho amerického života natočených filmech Amadeus, Valmont nebo Vlasy. Pracoval i s jinými režiséry. Má nejvyšší ocenění asociací českých i amerických kameramanů.

Karel Černý (*1922)

U filmu začínal jako statista. Po válce se stal asistentem filmového architekta. Po únoru 1948 podepsal přihlášku do KSČ, mohl tak absolvovat UMPRUM. Po pár letech práce na Barrandově ale ze strany vystoupil. Pracoval pro Karla Kachyňu i Karla Zemana. V roce 1963 se však poznal s Milošem Formanem a spolupracoval na všech jeho filmech. Za scénografii k filmu Amadeus získal Oscara.

Marie Dytrychová (*1943)

Od smrti svého otce převzala rodinné řemeslo - odlévání zvonů. Do dnešního dne její dílna vyrobila na 5700 zvonů, které bijí ve Vídni, v Bratislavě, ale i v USA, Vatikánu nebo Austrálii. Odlila zvony pro Hirošimu a Nagasaki. Vrcholem jejího umění jsou zvonkohry. Jan Pavel II. jí udělil osobní list za práci a přínos pro církev, mír a myšlenku celosvětového soužití.

Jan Pivečka, in memoriam (1919 - 2004)

Během války vybudoval při továrně svého otce, který zaměstnával 250 lidí, Závodní učňovskou školu. Po válce působil přímo u Bati, v jeho závodech v Indii, Indonésii, Pákistánu i na Srí Lance. Po znárodňování po roce 1948 zůstal v emigraci a stal se mezinárodním poradcem v obuvnickém průmyslu. V roce 1996 založil nadaci, která pomáhá mladým lidem.

Zdeněk Schmoranz, in memoriam (1896 - 1942)

Literát, dramatik a žurnalista velel za okupace zpravodajské síti, která byla hlavním zdrojem informací exilové vlády. V roce 1939 byl zatčen a o dva roky později odsouzen k trestu smrti. Za své zásluhy získal mnoho vyznamenání, včetně Československého válečného kříže.

Jan Havlíček, in memoriam (1905 - 2006)

Přírodovědec a učitel, který v roce 1939 uprchl do Francie, kde vstoupil do armády. Poté odjel do Anglie a řediteloval škole, kterou exilová vláda zřídila pro české děti. Z Anglie se vrátil jako kapitán a držitel řady vyznamenání. Podle navrhovatelů si nikdy nezadala s komunistickým režimem.

Zdeněk Dienstbier (*1926)

V roce 1957 se stal přednostou Fyzikálního ústavu. Založil a přednášel obor nukleární medicína. Zabýval se především účinky záření a využití radiofarmak pro nádorovou diagnostiku, celý život se věnuje Hodginově chorobě. Získal v oboru řadu mezinárodních ocenění, a to i za účast v Pražském povstání. Založil Ligu proti rakovině a předsedá jí.

Jaroslav Plass, in memoriam (1894 - 1961)

Ruský legionář z první světové války se po "Mnichovu" stal velitelem československého letectva. Od počátku okupace se podílel na budování odboje. Až do osvobození byl od roku 1943 vězněn gestapem. Do roku 1948 byl českým atašé v Británii, kde po únoru zůstal a angažoval se v exilovém hnutí.

Ivan Mánek (*1931)

Vůdce skautského oddílu byl po roce 1948 ještě jako student gymnázia zatčen a obviněn z členství v ilegální protikomunistické organizaci Za pravdu. Dostal čtyři roky, které tvrdě odpracoval v uranových dolech. V roce 1968 znovuzaložil českého Junáka a vedl ho, než byl v roce 1970 zrušen. Po listopadu 1989 opět zakládal skautskou organizaci i Konfederaci politických vězňů.

Srí Kumar Vishwanathan (*1963)

Přiženil se do Česka z Indie, od poloviny 90. let se intenzivně věnuje pomoci českým Romům. Podle mnoha odborníků patří jeho projekty k těm nejefektivnějším. Založil sdružení Vzájemné soužití, které se zabývá především komunikací mezi Romy a policií. Jsou také poradním centrem a připravují volnočasové aktivity pro děti.

>> zpět na článek

Autor: Lenka Nejezchlebová, sfo, iDNES.cz
Zdroj: mj. Senát ČR, Wikipedia, Kdo je kdo