Seznam vyznamenaných prezidentem republiky Václavem Havlem při příležitosti státního svátku 28. října 2001.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka

udělení:

in memoriam Ryszard Siwiec (7. března 1909 - 12. září 1968)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Vystudoval práva na lvovské Univerzitě Jana Kazimíra. V období druhé světové války bojoval v řadách Zemské armády. Po válce se usídlil v Přemyšli, kde pracoval jako účetní a podnikový právník. Byl ženatý, měl pět dětí. Dne 8. září 1968 se upálil na protest proti okupaci tehdejšího Československa armádami Varšavské smlouvy. Jeho jméno nese jeden z mostů v Přemyšli a na místě jeho činu byla v roce 1980 umístěna pamětní deska. Ve své závěti napsal: "Umírám proto, aby zvítězila pravda, lidskost a láska. Ať pravda vždy znamená pravdu."

Barbara Coudenhove - Kalergi (15. ledna 1932)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Narodila se v Praze a v Čechách strávila své dětství. Od roku 1945 žije v Rakousku. V roce 1969 jí Bruno Kreisky jmenoval do tiskového orgánu SPÖ - Novin pracujících. Od roku 1975 působila jako vedoucí redaktorka a zpravodajka v Österreichischer Rundfunk (ÖRF) v redakci východní a jižní Evropy. V letech 1991 až 1995 byla zahraniční korespondentkou ÖRF v Praze. Vždy otevřeně informovala o křivdách působených středoevropskému regionu komunistickou diktaturou. Po pádu železné opony se vrátila do své rodné země, aby mohla objektivně informovat o prvních létech znovunabyté svobody.

propůjčení:

in memoriam Vojtěch Dundr (25. prosince 1879 - 7. září 1957)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Český politik, novinář, odborářský pracovník, vedoucí funkcionář sociální demokracie. V letech 1926 až 1938 působil jako senátor. Za okupace vyvíjel odbojovou činnost. Od roku 1945 aktivně vystupoval proti Fierlingerově politice úzké spolupráce sociálních demokratů s KSČ a významně přispěl k výsledkům tzv. brněnského sjezdu sociální demokracie v roce 1947. Zatčen byl koncem roku 1949 a v červnu 1950 byl odsouzen v politickém procesu s Miladou Horákovou. Zemřel ve vězení Leopoldov v roce 1957 aniž se dočkal amnestie.

in memoriam Prof. JUDr. Václav Chytil (3. listopadu 1907 - 15. září 1980)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Národohospodář, politolog, vědecký publicista. Studoval na Masarykově univerzitě v Brně u profesorů Weyra a Engliše. V roce 1945 byl jmenován profesorem v oboru národního hospodářství, národohospodářské nauky a politiky. Pracoval v Národní bance a působil ve veřejné správě. Po únoru 1948 se vzdal svého poslaneckého mandátu a odmítl Gottwaldovu nabídku ke vstupu do vlády. Zatčen byl v roce 1949, o rok později byl v politickém procesu odsouzen k 12 letům odnětí svobody. Vězněn byl do roku 1958. Do roku 1968 pracoval jako dělník. V krátkém období Pražského jara se vrátil do veřejného života. Stal se poslancem České národní rady a začal vyučovat na Univerzitě Karlově. V roce 1969 složil poslanecký mandát a o dva roky později byl penzionován.

in memoriam Jindřich Vaško (15. září 1910 - 2. července 1942)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Byl poručíkem čs. armády a sloužil u železničního pluku v Pardubicích. Za války byl zaměstnán jako správce lomu Hluboká u Dachova nedaleko od obce Ležáky. V roce 1941 se na Vaška obrátil s žádostí o pomoc velitel skupiny Silver A, která byla vysazena v protektorátu. Jedním z úkolů Silveru A bylo udržovat radiové spojení s Londýnem. Vaško se podílel také na činnosti odbojové skupiny ČENDA, která shromažďovala zpravodajské údaje, přechovávala zbraně, šířila protinacistický tisk a podporovala rodiny zatčených. Opatřil vysílačku s krycím jménem LIBUŠE a ideální úkryt ve dvojitém stropě strojovny lomu Hluboká. Do Ležáků přivedl radistu Potůčka, od poloviny ledna do začátku června 1942 vysílali téměř každou noc. Po vyzrazení okupantům byl Vaško zajat a spolu s dalšími popraven v Pardubicích. Ležáky pak stihl stejný osud jako Lidice.

Mons. ThDr. PhDr. Karel Vrána (24. srpna 1925)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Teolog a filozof Karel Vrána patří mezi výrazné postavy českého exilu a katolické církve. Studoval teologii v Itálii, kde také strávil delší část svého života, když mu byl komunistickým režimem znemožněn návrat do vlasti. Stál u zrodu římské Křesťanské akademie, v roce 1989 byl zvolen jejím předsedou. Během exilu byl pod pseudonymem Pavel Želivan slyšen z více rozhlasových stanic, především ze Svobodné Evropy. Jako rektor české koleje Nepomucenum v Římě vytvořil českým exulantům zázemí pro studium na papežských univerzitách. Spolu s arciopatem Opaskem založil v roce 1972 Opus bonum. Po návratu do vlasti přednášel na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.

P. František Lízna, SJ. (11. července 1941)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Katolický duchovní, jako jezuitský kněz a signatář Charty 77 byl v letech 1960 až 1987 čtyřikrát souzen a vězněn z politických důvodů. Vysvěcen na kněze byl v roce 1974, nikdy však nezískal státní souhlas k působení v duchovní správě. Pracoval jako sanitář, byl pronásledován a vyslýchán. Jako kněz působí veřejně od roku 1989, v současnosti je duchovním správcem ve věznici Mírov. Významná je jeho činnost v oblasti pastorace Romů, je průkopníkem organizace vězeňské duchovní správy.

Medaile Za hrdinství

Josef Hasil (8. února 1924) za hrdinství v boji

Patří mezi legendární postavy protikomunistického odboje, znám je jako "Král Šumavy". Za druhé světové války pomáhal odbojové skupině. Po osvobození nastoupil k policejnímu sboru v Blatné. Po únoru 1948 převáděl přes hranice ohrožené lidi. Po zatčení byl brutálně vyslýchán v pověstném "Domečku" na Hradčanech i na Pankráci. V politickém procesu byl odsouzen k devíti letům těžkého žaláře. Vězněn byl na Borech a v Jiřetíně, podařilo se mu uprchnout a opět se zapojit do protikomunistického odboje. S nasazením vlastního života přenášel přes hranice důležité vojenské zprávy a převáděl rodiny ohrožených vlastenců. Státní moci se jej nepodařilo dopadnout. Od 50. let žije v USA.

kpt. Vladimír Kubíček (8. listopadu 1949) za hrdinství při záchraně lidského života

Od roku 1976 je příslušníkem profesionálního hasičského sboru. V minulém roce zachránil při zásahu v obci Skřípov s nasazením vlastního života život jinému člověku.

Jakub Materne (6. května 1987) za hrdinství při záchraně lidského života

Žák základní školy ve Vršovicích Jakub Materne zachránil v únoru tohoto roku před utonutím dvě dívky, pod kterými se prolomil led na Hamerském rybníce v Praze 10.

plk. v. v. Julián Slepecký (9. března 1928) za hrdinství v boji

Za druhé světové války byl nasazen na nucených pracích, v roce 1947 se přihlásil jako dobrovolník do armády, působil jako instruktor na vojenských školách. V roce 1950 založil ilegální odbojovou skupinu, zatčen byl v lednu 1951 a v politickém procesu odsouzen na 20 let těžkého žaláře. Ve vězení se dvakrát pokusil o útěk, v Trenčíně a v Ilavě. Od roku 1955 byl až do svého propuštění v roce 1960 umístěn v samovazbě věznice Leopoldov. Po propuštění byl zaměstnán jako řidič a až do roku 1989 pronásledován komunistickou mocí.

in memoriam PhDr. Vladimír Struska (26. března 1925 - 3. prosince 2000) za hrdinství v boji

Po maturitě byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Krátce před dokončením studia byl v roce 1949 zatčen a se skupinou Miloslava Jebavého odsouzen v politickém procesu na doživotí. Prošel věznicemi Mírov a Leopoldov i tábory uranových dolů Bytíz a Rovnost. Po propuštění z vězení v roce 1960 pracoval v dělnických profesích. V roce 1989 stál u zrodu Konfederace politických vězňů, působil také jako poslanec České národní rady.
V roce 2000 podlehl těžké nemoci.

pprap. Jaroslav Šelong (16. května 1974) za hrdinství při záchraně lidského života

Příslušník vojenské policie. Při havárii vojenského vrtulníku u Milevska v neděli 28. října 2001, na jehož palubě byli i astronauti - Američan českého původu Eugen Andrew Cernan a Čech Vladimír Remek, vyprostil zraněné cestující. Prostřílel okénko vrtulníku, aby se dostal ven a přivolal záchrannou službu a policii. Pak se vrátil a pomáhal vytahovat postižené z helikoptéry nedbaje hrozícího výbuchu ani svého zranění. Ve vrtulníku bylo osm cestujících a čtyři členové posádky.

plk. v. v. Zdeněk Štich (10. října 1928) za hrdinství v boji

V roce 1948 byl z politických důvodů vyloučen z Vojenské letecké akademie v Hradci Králové. Brzy poté se zapojil do protikomunistického odboje. Společně s přáteli založil odbojovou skupinu vydávající letáky, které odsuzovaly nastupující diktaturu. Po šesti měsících byla skupina odhalena, její členové zatčeni a odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody. V roce 1951 se zúčastnil hromadného útěku vězňů z uranového dolu u Horního Slavkova. Všichni však byli dopadeni, mnohé z vězňů při útěku zastřelili, další byli popraveni později. Jen dva z účastníků útěku přežili. Zdeněk Štich byl při výsleších mučen, ztratil paměť a ochrnul. Vzhledem k beznadějnému zdravotnímu stavu mu byl přerušen výkon trestu, dva roky nebyl schopen pohybu, znovu se učil mluvit, číst a psát. Později pracoval v invalidním družstvu hodinářů a v Nové huti. V roce 1993 byl jmenován čestným občanem svého rodného města Ostravy.

Albína Wiesenbergerová (8. června 1908) za hrdinství v boji

Vysokou školu vystudovala v Paříži, po návratu do vlasti pracovala jako redaktorka v Politice, současně vyučovala společenskému chování na vysoké škole. Před vpádem Hitlera zachránila několik židovských rodin, když jim pomohla emigrovat do USA a Velké Británie. Po uchvácení moci komunisty pomohla k útěku několika studentům, kterým hrozilo zatčení pro veřejná politická vystoupení. Jí samotné se však odejít nepodařilo a v roce 1949 byla i se svým manželem uvězněna. Byla odsouzena na 15 let odnětí svobody a propuštěna až při amnestii po 11 letech. Po návratu z vězení mohla pracovat jen jako uklízečka. Teprve po třech letech získala zaměstnání v antikvariátu, kde pracovala do svých 82 let. Po roce 1989 se aktivně zapojila do společenského života. Píše knihy, pracuje pro rozhlas a televizi.

Medaile Za zásluhy

Jarmila Bělíková (27. dubna 1948) za zásluhy o Českou republiku

Vystudovala psychologii na brněnské univerzitě. Po promoci v roce 1971 pracovala jako klinická psycholožka a sociální kurátorka. Po podpisu Charty 77 byla v červnu 1977 propuštěna ze zaměstnání. V následujících letech pracovala v pomocných profesích. V dubnu 1978 spoluzaložila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Spolu s dalšími jeho členy byla 29. května 1979 zatčena a obviněna z trestného činu podvracení republiky v případu známém jako "pražská desítka". V prosinci roku 1979 byla propuštěna z vazby, trestní stíhání však pokračovalo až do pádu komunistického režimu. Účastnila se samizdatových aktivit, mimo jiné jako redaktorka Originálního videožurnálu.

Prof. Jiří Bělohlávek (24. února 1946) za vynikající umělecké výsledky

Patří k nejvýraznějším osobnostem české hudební kultury. Profesor Bělohlávek je dirigentem České filharmonie, hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru BBC v Londýně, stálým hostem opery Národního divadla a zakladatelem a šéfdirigentem Pražské komorní filharmonie. Pedagogické práci se věnuje na Akademii múzických umění v Praze. Patří mezi neúnavné propagátory české hudební tvorby.

Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. (30. června 1930) za vynikající vědecké výsledky

Lékař, po promoci se věnoval zejména internímu lékařství a endokrinologii. V letech
1988 až 1993 byl přednostou interní kliniky 2. LF UK ve Fakultní nemocnici pod Petřínem, poté přednostou interní kliniky Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v ÚVN Praha. Tam v současné době vede ambulanci pro osteoporózu (Ostcentrum), která je největší v České republice. Zastává funkci předsedy České lékařské asociace J. E. Purkyně, v roce 1993 byl jako druhý Čech v historii zvolen členem Francouzské lékařské akademie. V roce 1998 byl zvolen prezidentem Světové lékařské asociace.

ThLic. Dominik Jaroslav Duka (26. dubna 1943) za zásluhy o Českou republiku

Teologickou fakultu v Litoměřicích absolvoval v roce 1970, pokračoval studiem ve Varšavě. V roce 1975 byl z politických důvodů zbaven státního souhlasu k výkonu duchovní činnosti, poté pracoval jako rýsovač 15 let ve Škodě Plzeň. Ilegálně se účastnil činnosti dominikánského řádu. Aktivně se zapojil do samizdatových aktivit. V letech 1981 až 1982 byl za řádovou činnost a spolupráci se zahraničím vězněn. Od roku 1998 je sídelním biskupem královéhradeckým.
 
Doc. Miloš Hájek, DrSc. (12. května 1921) za zásluhy o Českou republiku

Za druhé světové války se účastnil odbojové činnosti, byl zatčen a odsouzen k trestu
smrti, který však nebyl vykonán. Po válce pracoval jako docent na Vysoké škole politické. V roce 1964 byl přeřazen na řadové místo do Československé akademie věd. V lednu 1968 se stal ředitelem reformního Ústavu dějin socialismu. V době normalizace byl sledován a šikanován Státní bezpečností. Byl činný v samizdatu (Historické studie). V roce 1977 podepsal Chartu 77 a v roce 1988 se stal jejím mluvčím. Na prvním ilegálním sjezdu Obrody byl zvolen jejím předsedou.

Josef Hiršal (24. července 1920) za vynikající umělecké výsledky

Básník a překladatel Josef Hiršal je autorem řady básní, knih pro mládež, rozhlasových her i experimentálních textů. V letech 1945 až 1949 byl zaměstnán v Orbisu, poté se dva roky živil jako pomocný dělník. Přes místo redaktora v několika nakladatelstvích se dostal k práci v propagaci Laterny magiky. Krátce působil v revue Knižní kultura a od roku 1966 se již plně věnuje literární činnosti. Po roce 1968 patřil k zakázaným autorům. Je tvůrcem konkrétní a vizuální poezie, ve spolupráci s jazykovými odborníky překládá díla jihoslovanské, švédské, francouzské, italské, španělské, rumunské a čínské literatury.

Dagmar Hochová - Reinhardtová (10. března 1926) za vynikající umělecké výsledky

Významná česká tvůrkyně dokumentární umělecké fotografie Dagmar Hochová-Reinhardtová je uznávána v mezinárodním měřítku. Vystudovala Střední grafickou školu v Praze a navštěvovala FAMU, obor filmová kamera. Její fotografické cykly byly vystavovány v mnoha domácích i zahraničních galeriích, publikuje v řadě předních periodik a nelze opomenout její účast ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea a Národní galerie v Praze. Po roce 1989 se angažovala ve veřejném životě, v letech 1990 až 1992 byla poslankyní České národní rady.

Oldřich Holubář (9. června 1930) za zásluhy o stát (více o Oldřichu Holubáři ZDE)

V mládí byl činný v Orlu a ve sdružení lidovecké mládeže. V roce 1948 odešel do
exilu v Německu. Podařilo se mu obnovit orelskou činnost v uprchlickém táboře Murnau a stál u zrodu Svatováclavské župy sjednocující podobná hnutí v táborech v Německu, Rakousku, Itálii. Po dalších exilových vlnách se působení župy rozšířilo do mnoha dalších zemí, včetně USA, Austrálie, Brazílie, Venezuely. V roce 1951 odešel do USA. Podílel se na mnoha exilových aktivitách, v roce 1968 zorganizoval protestní demonstraci proti okupaci Československa. Pět let pracoval na výstavbě české národní kaple ve washingtonské katedrále Neposkvrněného Početí. V roce 1989 byl zvolen předsedou Svazu českých katolíků, který sdružuje všechny katolické spolky krajanů v USA. (více o Oldřichu Holubáři ZDE)

in memoriam Josef Istler (13. listopadu 1919 - 19. června 2000) za vynikající umělecké výsledky

Čelný představitel českého a evropského surrealismu a informelu. V letech 1938 až 1939 studoval v Jugoslávii u německého malíře Waltera Höfnera. Už v počátcích své tvorby zaujal Karla Teigeho, který napsal úvody do dvou katalogů jeho raných výstav. Od roku 1942 člen skupiny RA, od roku 1945 člen SVU Mánes. Členem skupiny Cobra (Belgie a Francie) a Společnosti K. Teigeho byl od roku 1947. Vytvořil několik monumentálních realizací a spolu s Mikulášem Medkem, Janem Koblasou a Karlem Neprašem jedinečné výtvarné řešení interiéru kostela sv. Petra a Pavla v Jedovnicích na Moravě. Jeho díla jsou zastoupena například v Národní galerii Praha, v Britském muzeu, Tateově galerii nebo v Centru Georgese Pompidoua.

Prof. RNDr. František Janouch (22. září 1931) za zásluhy o Českou republiku

Po univerzitních studiích teoretické fyziky stál v letech 1960 až 1970 v čele Institutu nukleární fyziky ČSAV. Působil mimo jiné na univerzitách ve Švédsku, Německu a ve Švýcarsku. Po roce 1968 se výrazně angažoval v demokratizačním procesu v Československu; byl proto pronásledován a nakonec propuštěn ze zaměstnání. V roce 1974 odešel do exilu; ve své vědecké práci pokračoval ve Švédsku. Patří mezi zakladatele Charty 77; založil v roce 1978 podpůrnou Nadaci Charty 77 a stal se jejím předsedou. Významně podporoval disidentské hnutí ve vlasti, angažuje se v otázce lidských práv.

in memoriam Prof. PhDr. Josef Kratochvil (1. ledna 1915 - 2001) za zásluhy o stát

Po základní vojenské služby zůstal dobrovolně v armádě, kde byl vyškolen jako zpravodajec a po 15. březnu 1939 působil jako zpravodajský důstojník v SSSR. Po návratu se zapojil do domácího odboje. Po válce se věnoval studiu a výuce, publikoval vědecké práce z oblasti ornitologie. V roce 1951 odešel do Rakouska a až do roku 1954 působil jako zpravodajský důstojník ozbrojených sil USA. Poté přednášel na vysokých školách v Mnichově, Hohenheimu a Stuttgartu. Byl spoluzakladatelem Československé dálkové školy v exilu.

František Listopad (26. listopadu 1921) vlastním jménem Jiří Synek za vynikající umělecké výsledky

Básník a prozaik patří k uznávaným autorům české literatury a k osobnostem současného kulturního života v Portugalsku. Za druhé světové války se aktivně účastnil odbojové činnosti. Po osvobození studoval estetiku a literární vědu a redigoval kulturní rubriku Mladé fronty. V roce 1947 byl poslán jako redaktor do zahraničí, odkud se po komunistickém převratu již nevrátil. Do konce 50. let pracoval jako novinář ve Francii, poté se stal lektorem slavistiky na lisabonské univerzitě. V Portugalsku pracuje také jako divadelní a televizní režisér. V dobách nesvobody nesměl v Československu publikovat.

Lenka Reinerová (17. května 1916) za vynikající umělecké výsledky

Česká, německy píšící spisovatelka židovského původu. Po absolvování německého gymnázia se jako aktivní antifašistka zapojila do spolupráce s představiteli německého antifašistického odboje v předválečné Praze. Za války byla jako představitelka československého exilového odboje v Paříži vězněna v koncentračních táborech ve Francii a v Maroku. Zastávala také funkci tajemnice velvyslanectví československé exilové vlády v Mexiku. Po válce žila s manželem v Bělehradě a od roku 1948 pak v Praze. V roce 1952 byla zatčena československou Státní bezpečností a strávila 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě. Rehabilitována byla až v roce 1964, přičemž od roku 1968 jí byla v Československu znemožněna publikační činnost.

Miloš Rejchrt (19. října 1946) za zásluhy o Českou republiku

Duchovní Českobratrské církve evangelické. Po studiu na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě byl v roce 1970 uveden do funkce duchovního. O dva roky později byl pro své politické aktivity zbaven státního souhlasu k výkonu této činnosti. Od té doby pracoval v dělnických profesích. Patří mezi signatáře Charty 77 a v letech 1980 až 1981 byl jejím mluvčím. Po roce 1989 se vrátil do veřejného života a zapojil se do duchovní správy.

Jiří Ruml (8. července 1925) za zásluhy o Českou republiku

Novinář a publicista. Po absolvování gymnázia vstoupil v roce 1945 do KSČ a začal pracovat v komunistickém tisku. Po únoru 1948 přesídlil do Prahy a jako redaktor a zpravodaj Čs. rozhlasu, Večerní Prahy a Čs. televize opustil pozice radikálního stalinismu. Od roku 1966 pracoval v časopise svazu novinářů Reportér. V období Pražského jara se angažoval v politickém životě jako člen předsednictva Čs. svazu novinářů. V roce 1969 byl za svou činnost vyloučen z KSČ a v 70. a 80. letech perzekvován. Pracoval jako technický úředník a 15 let jako jeřábník. Od poloviny 70. let publikoval v samizdatu, organizačně se podílel na opoziční činnosti, podepsal Chartu 77. Od roku 1978 byl členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, v roce 1984 mluvčím Charty 77 a v roce 1987 se stal spoluzakladatelem a šéfredaktorem samizdatových Lidových novin. Za svou činnost byl dvakrát držen ve vyšetřovací vazbě. V červnu 1990 byl zvolen poslancem Federálního shromáždění; byl předsedou parlamentní komise pro vyšetření událostí 17. listopadu 1989.

Prof. JUDr. Eric Stein, Ph.D. (8. července 1913) za vynikající vědecké výsledky

Znalec mezinárodního a srovnávacího práva, emeritní profesor práva na Michiganské univerzitě. Narodil se v Holicích, studoval v Hradci Králové a v Praze. Do okupace sloužil v armádě, poté odešel do USA. Do roku 1945 sloužil v americké armádě. O rok později vstoupil do služeb ministerstva zahraničí USA. Působil jako poradce americké delegace při OSN a při Mezinárodním soudním dvoru. Od roku 1956 je profesorem mezinárodního a srovnávacího práva, získal řadu čestných doktorátů, přednášel na univerzitách v Evropě, Asii i v USA. V letech 1990 až 1993 byl členem mezinárodní skupiny přizvané českými a slovenskými právníky ke konzultacím o státoprávních otázkách, pracoval v expertní skupině pro přípravu Ústavy České republiky.

Jiří Stránský (12. srpna 1931) za zásluhy o Českou republiku

Český spisovatel, scenárista a překladatel. Byl nejmladším vyznamenaným účastníkem květnového povstání v roce 1945. V 50. letech mu nebylo z politických důvodů umožněno dokončit studia. Pracoval v pomocných dělnických profesích; jeho rodině byl zabaven majetek a byla vystěhována z Prahy. Na podzim roku 1952 narukoval k Pomocným technickým praporům. V roce 1953 byl zatčen, obviněn ze špionáže a v politickém procesu odsouzen k osmi letům žaláře. Prošel uranovými doly, byl nasazen na ruční těžbu uranu v táboře Svatopluk u Horního Slavkova. Tam také napsal první poznámky ke svým pozdějším povídkám. V květnu 1955 byl převezen do vězeňského tábora Vojna u Příbrami, po protestní stávce a
hladovce do tábora Bytíz. Zde vytvořil cyklus básní Za plotem. Po propuštění na podmínečnou amnestii v květnu 1960 pracoval jako kopáč a betonář. Krátce byl zaměstnán jako asistent režie a pomocný režisér. Po srpnu 1968 zvolil na krátkou dobu odchod do exilu. Po návratu pracoval jako čerpadlář a spolupracoval s divadlem Semafor. V roce 1974 byl znovu odsouzen pro údajné nedovolené machinace. Po roce 1989 řídil zahraniční oddělení Českého literárního fondu, v roce 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra PEN
klubu.

in memoriam Ladislav Sutnar (9. listopadu 1897 - 18. listopadu 1976) za zásluhy o stát v oblasti kultury

Patří mezi zakladatele grafického designu. Jeho publikace o designu patří k základním a světově uznávaným v tomto oboru. Po studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ČVUT a Univerzitě Karlově působil od roku 1923 jako středoškolský profesor. V roce 1926 byl výtvarným redaktorem nakladatelství Družstevní práce. Na podzim roku 1932 byl pověřen správou Státní grafické školy v Praze a v následujícím roce byl jmenován jejím ředitelem. Ve 30. letech se stal uměleckým ředitelem ateliéru Krásné jizby - prvního designérského ateliéru v Československu. Spoluorganizoval mnoho výstav reprezentujících demokratické Československo v zahraničí a spolupodílel se na vytváření koncepce zahraniční kulturní reprezentace. Od roku 1939 žil v USA. Zapojil se tam také do protinacistického exilového odboje, graficky upravil většinu válečných tiskovin, letáků a časopisů. Jako grafik spolupracoval na propagačních materiálech Rádia Svobodná Evropa.

PhDr. Libuše Šilhánová, CSc. (10. dubna 1929) za zásluhy o Českou republiku

V roce 1957 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (UK). Pracovala pak
jako učitelka, později jako redaktorka nakladatelství Svoboda. V roce 1964 přešla na Vysokou školu ekonomickou, kde řídila laboratoř sociologických výzkumů. Poté působila v Ústavu sociálních a politických věd UK. Když byl ústav v roce 1969 zrušen, pracovala ještě krátce na ministerstvu mládeže a tělesné výchovy. Po likvidaci tohoto úřadu byla po politických prověrkách nucena přijmout práci domácí dělnice. Od roku 1973 se jako externí pracovnice podílela na psychologických výzkumech dětí. Šilhánová byla členkou KSČ od roku 1957, patřila k jejímu "reformnímu křídlu". Z KSČ byla vyloučena v roce 1970 v reakci na otevřený protest proti okupaci země. Patří k prvním signatářům Charty 77. V roce 1987 byla mluvčí Charty 77, od roku 1988 je aktivní členkou Českého helsinského výboru.

Jan Waldauf (8. dubna 1929) za zásluhy o stát

Od dětství je aktivním členem Sokola. Cvičil na XI. všesokolském sletu v Praze v roce 1948, brzy poté odešel do exilu a usadil se v Kanadě. Zde se z farmářského dělníka vypracoval až na viceprezidenta společnosti Mitsui & Co. v Torontu. Dodnes je přesvědčeným sokolem, působí ve cvičitelském sboru kanadské župy. Výčet jeho aktivit uzavírá působení v předsednictvu Ústředí čs. sokolstva v zahraničí. Byl a stále je členem mnoha exilových a krajanských organizací.

plk. v. v. Jan Wiener (26. května 1920) za zásluhy o Českou republiku

Za druhé světové války bojoval jako letec RAF, po roce 1948 byl z politických důvodů zatčen a pět let vězněn. V roce 1968 odešel do exilu v USA. Po celou dobu nesvobody nikdy nepřestal aktivně pracovat pro svou vlast. Dodnes přednáší na českých i amerických univerzitách československé a české dějiny. V roce 1989 aktivně spolupracoval ve Špalíčku s Občanským fórem.

Jaroslava Adamová (15. března 1925) za vynikající umělecké výsledky

Patří k nejvýraznějším českým herečkám. Po absolvování Státní konzervatoře v Praze získala v roce 1946 angažmá v souboru Divadla na Vinohradech. Dále působila v divadle v Karlíně, v Divadle satiry a v Divadle ABC. Od roku 1962 je členkou Městských divadel pražských. Řadu let se věnuje výchově mladých herců na konzervatoři. Kromě divadelní práce ztvárnila také řadu filmových a televizních rolí. Věnuje se recitaci a dabingu.

Ambér Bousoglou (24. října 1923) za zásluhy o stát

Novinářka, moderátorka, překladatelka. Narodila se v Belgii, žila v Mexiku a ve Francii. V roce 1938 se přestěhovala s rodinou do Prahy. Po válce pracovala pro Český rozhlas, kde vedla vysílání ve francouzském jazyce. V roce 1948 začala pracovat pro Francouzskou tiskovou kancelář. Pro své objektivní informace o nastupující diktatuře byla v roce 1950 z Československa vyhoštěna. Vrátila se do Paříže, kde působila od roku 1956 v redakci Le Monde. V roce 1965 ji Le Monde vyslal do Československa jako svou zahraniční zpravodajku. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla pro svůj nekompromisní postoj přinucena Československo podruhé opustit. V normalizační době spolupracovala s exulanty ve Francii, Německu a ve Švýcarsku.
Překládala a šířila informační materiály, pomáhala organizovat přednášky, koncerty a semináře o situaci v Československu.

Vlastimil Brodský (15. prosince 1920) za vynikající umělecké výsledky

Jeden z nejoblíbenějších českých herců současnosti. V minulém roce se dožil 80 let. Za druhé světové války hrál na malých avantgardních scénách Divadlo pro 99 - Větrník a v Divadle Míly Mellanové v Praze. Po osvobození stál u zrodu Divadla satiry a působil v D 48. V letech 1948 až 1984 byl členem souboru Divadla na Vinohradech. Hostuje na scéně Národního divadla. Kromě divadelních rolí ztvárnil desítky postav ve filmu, v televizi i v rozhlase. Spolupracoval s režiséry Vávrou, Fričem, Podskalským, Jasným, Krejčíkem, Menzelem, Schormem a řadou dalších.

RNDr. Marie Brůčková, CSc. (9. února 1930) za vynikající vědecké výsledky

Vystudovala lékařskou mikrobiologii a chemii, je přední odbornicí v oboru lékařské
mikrobiologie a infekčních nemocí. Dosáhla řady vynikajících výsledků a významně přispěla k omezení výskytu a šíření infekčních nemocí. Její práce v oboru respiračních
virů měla mezinárodní ohlas, prokázala výskyt RS viru na našem území a zavedla jeho rychlou diagnostiku. Popsala a izolovala novou genetickou variaci adenovirů. Působila jako vedoucí Národní referenční laboratoře pro respirační viry. V roce 1985 se významně zapojila do mezinárodních aktivit na poli léčení HIV/AIDS. Prosadila založení Národní referenční laboratoře pro AIDS, kde byla později dlouholetou vedoucí.

Doc. Ing. arch. Karel Hubáček, Dr. h. c. (23. února 1924) za zásluhy o Českou republiku

V roce 1949 absolvoval v Praze České vysoké učení technické, od roku 1951 pracoval
jako architekt v Liberci, kde se pod jeho vedením postupně vytvářel architektonický ateliér SIAL. V 70. letech byl ateliér z politických důvodů integrován do libereckého Stavoprojektu, kde si nicméně podržel určitou nezávislost. Takzvaná "Školka" byla v totalitní epoše místem, kde se setkávali nadaní studenti architektury a architekti, kteří zde měli možnost svobodně se rozvíjet a řešit netradiční úlohy, nebo se dokonce účastnit mezinárodních soutěží. Práce ateliéru přispěla k udržení kontinuity architektury 60. a 70. let s československou architekturou meziválečného období. Karel Hubáček je autorem řady významných architektonických realizací, například vysílače s hotelem a restaurací na vrcholu hory Ještěd u Liberce.

Jiří Krejčík (26. června 1918) za vynikající umělecké výsledky

Přední filmový režisér. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval na pražské technice. Za druhé světové války pracoval jako úředník a statista na Barrandově. Jako režisér začínal u soukromých výrobců reklamních filmů. Po válce pokračoval v tvorbě krátkých filmů. První celovečerní hraný film natočil v roce 1947 (Týden v tichém domě). Také jeho další díla patří ke zlatému fondu české kinematografie, mimo jiné Vyšší princip (1960), Penzion pro svobodné pány (1967), Božská Ema (1979), Prodavač humoru (1984).

Erik Spiess (25. září 1922) za zásluhy o stát v oblasti kultury

V Berlíně studoval divadelní vědu, germanistiku a dějiny umění. V roce 1948 byl dramaturgem ve Straubingu, později v zemském divadle v Salzburgu. Od roku 1962 pracoval v nakladatelství Baerenreiter. Mnohokrát navštívil Prahu a zprostředkoval uvedení českých hudebních a dramatických děl na německé i světové scéně. Také po roce 1968 dokázal za zvláště obtížných okolností udržet kontakty s českým prostředím a prosadit práce českých autorů, kteří byli doma z politických důvodů zakázáni. Spolupracoval s Oldřichem Daňkem, Arnoštem Lustigem, Ludvíkem Aškenazym, Milanem Uhdem, Alexandrem Klimentem, Pavlem Landovským a dalšími.

Jan Železný (16. června 1966) za vynikající sportovní výsledky

Po Emilu Zátopkovi je nejúspěšnějším atletem v dějinách českého sportu. V roce 1987 dosáhl svého prvního světového rekordu v hodu oštěpem 87,66 metru a na mistrovství světa v témže roce získal bronzovou medaili. Na olympijských hrách 1988 v Soulu získal stříbrnou medaili. V Oslo v roce 1990 hodil druhý světový rekord 89,66 metru. Na olympiádě v Barceloně v roce 1992 hned prvním hodem 89,66 metru rozhodl o svém vítězství. Na mistrovství světa v Göteborgu 1995 bez problémů obhájil světové prvenství. V roce 1996 hodil další světový rekord 98,48 metru a na olympijských hrách v Atlantě výkonem 88,16 metru obhájil zlatou medaili. Svůj triumf završil v roce 2000, kdy získal třetí zlatou medaili na XXVII. olympijských hrách v Sydney. V letošním roce na mistrovství světa v Edmontonu získal třetí titul mistra světa. Jan Železný je členem Mezinárodního olympijského výboru.