První projev prezidenta Václav Klause k občanům

(pronesený 9. března 2003 v České televizi)

Vážení a milí spoluobčané,

v poslední době jsem pronesl několik veřejných projevů, ale ty byly adresovány především těm, kteří mě volili, tedy vašim zástupcům v parlamentu. Něco ale dlužím vám, kteří jste

prezidenta sice přímo nevolili, protože vám to dnes platný volební systém neumožnil, ale kteří jste dramatické trojí volební klání sledovali s velkým zájmem a očekáváním.

Vím dobře, že někteří z vás mé zvolení uvítali a těší se z něho. Vím také velmi dobře, že si někteří přáli někoho jiného. To je přirozené. To ke skutečné volbě v demokratické, pluralitní společnosti patří.

Budu dělat všechno nejen pro to, abych naplnil očekávání těch, kteří si mě na Hradě přáli, ale i pro to, abych během pětiletého volebního období mezi své sympatizanty postupně získal i ty z vás, kteří by pro mě v uplynulých dnech nehlasovali.

Svého úřadu jsem se oficiálně ujal v pátek a od tohoto okamžiku pro mne začaly všední pracovní povinnosti. Něco určitě začíná, ale není to návrat k bodu nula, nezačínáme na zelené louce, nedochází k žádnému revolučnímu zvratu.

Naše země si za léta, kdy opět žijeme ve svobodě, pro svou budoucnost vytvořila dobré předpoklady. Zahajuji své prezidentství s pocitem, že je na co dobrého navazovat, a mám tím na mysli i práci svého předchůdce prezidenta Václava Havla.

Nedopusťme, abychom trávili čas nikdy nekončícími spory o interpretaci minulosti a zejména posledního desetiletí. Názory lidí se liší a lišit budou. Třeba už proto, že se některým z nás z různých důvodů v životě daří, že mají plný osobní život, že mají zajímavé zaměstnání či povolání, které jim přináší odpovídající uspokojení, odměnu i společenskou prestiž.

Ti budou většinou tvrdit, že žijeme v nejlepším z možných světů. Jiní byli pasivnější či pohodlnější, obávali se riskovat, chtěli si možná spíše počkat nebo prostě neměli docela obyčejný kousek toho svého tolik potřebného životního štěstí.

Ti dnes dávají najevo zklamání. I v tomto případě platí, že budu usilovat o to, aby těch úspěšných a spokojených za příštích pět let přibývalo a zklamaných ubývalo. Dívejme se do budoucnosti s důvěrou a optimismem a s úsměvem.

Mohl bych vypočítávat, co všechno se nám v naší zemi podařilo, stejně jako připomínat věci, ve kterých je naléhavě zapotřebí uvážlivých a současně odvážných činů. To ale není úkolem této chvíle a tohoto mého stručného vystoupení. Chtěl jsem vás dnes oslovit jako prezident, jako někdo, kdo se cítí být prezidentem všech občanů České republiky. Chtěl jsem vás dnes pozdravit, chtěl jsem vám popřát pevné zdraví, chtěl jsem popřát klid vašim rodinám, chtěl jsem vám popřát dostatek sil, energie a optimismu.

Přeji vám hezký a klidný nedělní večer.