Tisková zpráva společnosti Diag Human a.s.

K podstatě sporu

Firma Diag Human (tehdy pod názvem Conneco) uspěla v roce 1990 v poptávkovém řízení na zpracování krevní plazmy. Obchod se úspěšně rozběhl, Diag podepsal řadu smluv s nemocnicemi, jejichž zřizovateli byly vesměs okresní úřady . Zjednodušený princip spočíval v tom, že Diag odebral plazmu ( od transfúzních stanic ), odvezl ji na zpracování do dánské firmy Novo-Nordisk a nemocnicím vrátil plazmové deriváty ve stejné hodnotě, jakou měla odebraná plazma. Zbytek derivátů prodal na volném trhu - a těmito prostředky splatil náklady na zpracování a realizoval zisk.

Ministr Bojar se zřetelně orientoval na prosazení jisté konkurenční firmy; v rámci tohoto ( i dnes ) prokazatelného postoje vyvíjel tlak na ředitele jednotlivých nemocnic, aby odstoupili od spolupráce s Diag Human, což se mu nedařilo; v této situaci pan Bojar napsal firmě Novo-Nordisk formální sdělení jako ministr zdravotnictví České republiky, ve kterém zpochybnil serióznost Diag Human poukazem k nepravdivým skutečnostem a vyzval společnost k ukončení spolupráce.

Společnost Novo-Nordisk byla v té době dlouholetým obchodním partnerem Diag Human, a.s. a spolupráce s ní byla zásadní podmínkou jejího podnikání. Společnost Novo-Nordisk se sama pokoušela uvést situaci na pravou míru jednáním v České republice, neúspěšně. Proto – konfrontována s neústupným postojem státní zdravotní správy, jež trvala na obviněních Diag Human, a.s. - spolupráci se společností ukončila. Zdůrazňuje se, že tato obvinění se v pozdějším řízení ukázala jako nepravdivá; pan Bojar, již jako soukromá osoba, tuto skutečnost uznal.

Výlučně tímto protiprávním postupem českého státu, Diag Human ztratil možnost zpracovávat krevní plazmu a vznikla mu tak zjevně škoda.

Často se opakuje tvrzení, že Diag Human neuspěl v tendru, který v roce 1992 vypsalo ministerstvo zdravotnictví. Podle právní expertizy renomovaného odborníka, kterou měli rozhodci k dispozici, mohlo ministerstvo zdravotnictví pouze doporučit nemocnicím jejich dodavatele a toto doporučení bylo nezávazné. Samy nemocnice, resp. Okresním úřady si mohly své dodavatele vybírat svobodně. Toto není podstatou sporu.

Žalobce, společnost Diag Human, a.s. uplatnil proti České republice nárok na náhradu škody v roce 1996 u soudu; posléze bylo žalobci státem navrženo uzavření rozhodčí smlouvy, tudíž přenesení pravomoci na rozhodčí senát a to rovněž v roce 1996.

I průběh tohoto řízení je zamlžován mnoha nepravdami a mýty; nepochopitelně i ze strany žalovaného-České republiky, jež je jednak detailně informována a jednak pravdivou informací by zamezila pochybnostem o vlastním postupu.

K podstatným okolnostem sporného řízení :

Dne 19.3.1997 vydal rozhodčí senát nález, ve kterém rozhodl (mezitímním) nálezem tak, že nárok Diag Human a.s. na náhradu škody a nehmotné zadostiučinění je po právu. Stát podal návrh na přezkoumání tohoto nálezu, revizní rozhodčí senát rozhodčí nález potvrdil..

Česká republika v červnu 1998 napadla stav rozhodčího řízení způsobem, jenž může svědčit o snaze o průtahy v řízení; ty skutečně nastaly.

Česká republika podala především soudní žalobu na určení neplatnosti rozhodčí smlouvy. Tato žaloba byla zamítnuta v obou stupních, zamítnutí potvrdil odvolací soud dne 6.12.2000. Česká republika podala návrh na přezkoumání přezkumného rozhodčího nálezu, dne 2.1.2002 však vzala tento návrh

Česká republika podala soudní žalobu k soudu na zrušení jak mezitímního nálezu, tak přezkumného nálezu. I tento návrh vzala zpět a řízení bylo zastaveno dne 13.2.2002.

Věc je tedy ve stadiu rozhodčího řízení s tím, že je rozhodnuto konečným způsobem, že škoda společnosti Diag Human, a.s. vznikla s stát za ni odpovídá. Předmětem řízení je výše škody.

O její části rozhodl rozhodčí senát, nález byl z podnětu České republiky přezkoumán revizním senátem a potvrzen a státu vznikla vykonatelná povinnost zaplatit částku 326 mil. Kč. Alternativou byla soudní exekuce na účty státu, vedené u České národní banky.

V této souvislosti je zcela nepochopitelné, proč stát podporuje kampaň, označující rozhodčí řízení za neformální jednání a trpí spekulace o dobrovolném zaplacení této částky na základě jakési smlouvy. Za tuto kampaň nese odpovědnost výlučně Česká republika, nikoli média.

Jiné výroky představitelů státu, naznačující policejní akce či trestní řízení v souvislosti s rozhodčím řízením jsou velmi povážlivé. Společnost se proti tomuto nepřípustnému ovlivňování nezávislého rozhodčího řízení důrazně ohradila a upozornila na ně předsedu vlády České republiky jako na krom jiného protiústavní.

Proč stát stáhl své žaloby?

I o této okolnosti se traduje mnoho mýtů, nepochopitelně – opakuje se – podporovaných představiteli státu. Společnost Diag Human, a.s. byla o důvodech tohoto postupu státu informována při jednání o uzavření Smlouvy o společném postupu představiteli ministerstva zdravotnictví ( při této příležitosti je třeba připomenout, že strany sporu nebyly spolu v jiném styku, než písemném, neboť písemnou formu řízení stanovila rozhodčí smlouva ).

Česká republika měla v této době k dispozici 5 právních posudků o tom, zda se má dále u soudu pokoušet o zrušení rozhodčí smlouvy a rozhodčích nálezů. Všech těchto pět posudků (například z Právnické fakulty UJEP v Brně, z Ústavu práva Akademie věd ČR v Praze atd.) zhodnotilo právní pozici státu jako neudržitelnou, bez naděje na úspěch v těchto řízeních.. V souladu s těmito stanovisky posléze prohrála ČR před senátem Vrchního soudu v Praze jako soudem odvolacího spor o neplatnost rozhodčí smlouvy. Proto vláda uložila svým usnesením ministru zdravotnictví (B. Fišer), aby vzal další žaloby zpět a současně jednat s Diag Human o smírném vyřešení věci. Kompromisní návrh podala pouze společnost Diag Human, a.s.

Proč Diag Human jednostranně odstoupil od povinnosti mlčenlivosti a zprostil této povinnosti i druhou stranu?

Tento vzájemný závazek prosadil stát, a to v rámci rozhodčího řízení, uzavřely strany dne 7.12.2001 Smlouvu o společném postupu ve sporu o náhradu škodí.

Letos na jaře, poté, co se o věc začala zajímat média, stát odmítá informovat veřejnost s poukazem na tento závazek, ale zároveň tvrdí, že jde o závazek v rozporu se zákonem.

Diag Human nebyl nikdy zainteresován na utajení okolností sporu ( smluvní závazek nicméně striktně dodržoval), nabídl ministerstvu zdravotnictví jednoduché a rychlé řešení : tak jak závazek dohodu stran vznikl, jej také dohodou zrušit. Dne 17.dubna navrhl ministryni zdravotnictví vydat společnou informaci veřejnosti, a současně druhé straně vytkl zveřejněné dezinformace o podstatě sporu., 23. dubna právní zástupce Diagu navrhl uzavření dohody, jíž bude zrušen vzájemný závazek mlčenlivosti při jednání na ministerstvu zdravotnictví a konečně 28. dubna doručil Diag ministerstvu zdravotnictví návrh smlouvy, jíž se dohodou stran tento závazek mlčenlivosti ruší.

Ministerstvo zdravotnictví návrh odmítlo a namísto toho se domáhá vyslovení neplatnosti této smlouvy u táborského soudu.

Žaloba ministerstva zdravotnictví, kterou máme k dispozici, je evidentně po formální i obsahové stránce tak vadná, že nemá vůbec naději na řádné projednání. Vzniká tak podezření, že stát chtěl pouze získat touto obstrukcí čas.

Společnost Diag Human, a.s. bere na vědomí stanovisko ministryně zdravotnictví v tom smyslu, že vyčká sdělení Diag Human ( ministryně pochybuje, že se tak stane ) a teprve poté se vyjádří.

Diag Human se pokusil tímto textem shrnout podstatné okolnosti celé věci a oddělit pasáže, kde vyslovuje svůj názor.

Diag očekává, že druhá strana sporu potvrdí podstatné údaje o průběhu sporu, učiní je pro veřejnost nespornými a tím zamezí soustavně zveřejňovaným nepravdám.

Opakujeme, že nebudeme vůči druhé straně uplatňovat smluvní pokutu ve výši 100.000 Kč, sjednanou v dohodě o mlčenlivosti .

V Praze, 27. května 2003

Diag Human a.s.

Mediální zastoupení

Agentura JDC

Daniel Častvaj