Přehled vyznamenaných
28. října 2004

U příležitosti řádového dne 28. října 2004 se prezident republiky Václav Klaus rozhodl ocenit vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, vynikající výsledky práce, zásluhy za obranu vlasti, hrdinské a výjimečné činy některých významných osobností a udělit či propůjčit jim státní vyznamenání České republiky.

Řád Bílého lva vojenské skupiny

generálporučík Ing. František Fajtl (2. 8. 1912)
za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Absolvent VŠV. Účastnil se zahraničního odboje ve II. světové válce v Polsku, Francii, Anglii jako letec RAF. Byl velitelem leteckého stíhacího pluku, který působil v týlu nepřítele při Slovenském národním povstání. Na konci války velel leteckému stíhacímu pluku, který se zúčastnil Ostravské operace. Byl dvakrát sestřelen a jeho sestřelení nad Francií, útěk do Španělska a návrat zpět do Anglie je jednou z legend 2. zahraničního odboje. Po válce byl perzekvován a vězněn komunistickým režimem. Je osobností známou nejen doma, ale i v zahraničí, jak o tom svědčí jeho vyznamenání - především anglická a francouzská. Je znám také jako spisovatel, který se zabýval problematikou zahraničního odboje, především letců. V letech 1950 – 1951 byl vězněn. V roce 1991 obdržel Řád M. R. Štefánika.

generálmajor Rudolf Severin Krzák in memoriam (6. 4. 1914 – 22. 4. 2004)
za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Výsadkář, držitel řádu M. R. Štefánika z roku 1991. Ve Francii vstoupil do cizinecké legie, v roce 1941 byl přidělen do Anglie, kde se stal instruktorem zvláštní výsadkové skupiny „D“. Jeho výcvikem prošli i parašutisté, kteří byli vysazováni na území německého protektorátu v českých zemích. V roce 1944 byl se svojí skupinou vysazen v Itálii. V roce 1945 se dostal na Slovensko, kde se zúčastnil závěrečných bojů. Po válce stál u zrodu našeho výsadkového vojska. V roce 1949 byl zatčen a odsouzen. V roce 1968 rehabilitován. Je držitelem československých medailí Za chrabrost a vojenské medaile Za zásluhy 1. stupně. V r. 2002 obdržel Záslužný kříž Ministerstva obrany ČR. Po roce 1989 se věnoval rehabilitaci veteránů z druhé světové války, postižených komunistickým režimem. Na jeho návrh byl v Praze - Dejvicích postaven pomník parašutistům. Zemřel 22. dubna tohoto roku.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka

plukovník Arnošt Kubík (6. 2. 1925)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Narodil se v podkarpatské Sevluši, kde byl jeho otec úředníkem na okresním úřadu. Když v roce 1938 obsadili území Maďaři, odstěhovala se rodina do Prahy. Studoval na obchodní akademii a za války byl v roce 1944 byl totálně nasazen. V roce 1945 nastoupil na Okresní úřad v Jindřichově Hradci. Vzhledem k vlastenecké výchově a k tomu, že jeho strýc, důstojník z povolání, byl nacisty popraven, přihlásil se ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, absolvoval ji v roce 1948, byl jmenován poručíkem a přidělen do posádky Beroun. Po komunistickém převratu byl členem ilegální vojenské odbojové skupiny, která patřila k hlavní pražské skupině řízené plk. Alexandrem Kordou. V roce 1949 byl zatčen a odsouzen ke 20 rokům těžkého žaláře. V uranových dolech strávil 11 let a poté byl až do roku 1989 tehdejším režimem perzekvován. Po roce 1989 aktivně působí v Konfederaci politických vězňů České republiky.

generálporučík Ing. Tomáš Sedláček (8. 1. 1918)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Generál Sedláček je válečný veterán. V letech 1940 - 1944 byl zařazen k dělostřeleckému pluku 1. Čs. divize ve Francii, po kapitulaci Francie odešel do Británie. Na konci války se zúčastnil bojů o Dukelský průsmyk. Rok 1951 strávil v samovazbě kvůli smyšlenému obvinění z velezrady, nakonec byl odsouzen na doživotí. Z žalářů a sedmiletých nucených prací v uranových dolech byl propuštěn amnestií roku 1960. Po roce 1989 se věnuje činnosti v Československé obci legionářské, přednáší na vysokých školách a podílí se na zpracovávání dějin protinacistického a protikomunistického odboje. Byl také jmenován čestným občanem francouzského města Agde. Je nositelem tří Válečných křížů 1939, Řádu SNP I. třídy, medaile Za chrabrost, medaile Za zásluhy I. a II. třídy, Pamětní medaile se vzácnou kombinací štítků Francie, Velká Británie a SSSR a dalších vyznamenání. V r. 1991 byl vyznamenán Řádem M. R. Štefánika 3. třídy, a dne 28. října 1992 jmenován do hodnosti generálmajora v.v. Přestože před lety ztratil zrak, je stále příkladem občanské aktivity a veřejné angažovanosti.

plukovník Otakar Vinklář (27. 12. 1930)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Narodil se v Praze. Vedle vlastenecké výchovy v rodině na něho působil také Skaut, jehož členem byl až do jeho zákazu komunistickým režimem. V roce 1951 absolvoval Letecké vojenské učiliště a byl přidělen jako pilot na letiště v Praze – Kbelích. Zde se stal členem ilegální vojenské protikomunistické odbojové skupiny, v roce 1953 byl zatčen a odsouzen. Jako politický vězeň byl převezen do uranových dolů na tábor Rovnost, později do trestnice v Opavě. Po propuštění na podmínečnou hromadnou amnestii v roce 1960 pracoval jako dělník, později řidič a technik ČSAD. Po roce 1989 aktivně působí ve vedení Konfederace politických vězňů ČR.

páter Josef Zlámal, O. Melit. Prior (1. 7. 1915)
za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva
 
Převor Suverénního řádu maltézských rytířů – velkopřevorství Českého. V roce 1949 byl zatčen za veřejné čtení pastýřského listu biskupů a odsouzen na 10 let. Vězněn byl do roku 1963 na řadě míst: Liberec, Praha – Pankrác, Bory, Kutná Hora, Mírov, Mladá Boleslav, Valdice. Po propuštění se podílel na přípravách k obnovení svobodného církevního života a poté na duchovní a společenské obrodě naší země. Oceněn tituly: osobní arciděkan, biskupský notář, arcibiskupský rada olomoucký, konsistorní rada královehradecký. V roce 1972 byl vybrán Řádem za budoucího představeného pražského konventu a tajně jmenován magistrálním kaplanem. Od roku 1989 působí v Praze, je převorem Řádu maltézských rytířů.

Medaile za zásluhy

Václav Boštík (6. 11. 1913, Horní Újezd u Litomyšle )
za zásluhy o stát v oblasti umění

Václav Boštík je významnou osobností českého umění 2. poloviny 20. stol. Jeho tvorba začala po studiu na Výtvarné akademii v Praze v ateliéru Willy Nowaka na konci 30. let. Ve 40. letech přicházel k nové interpretaci umění románského a raně gotického jako k východisku pro humanisticky zaměřenou tvorbu. Ve čtyřicátých a padesátých letech se dopracoval k úhrnným formám obrazů jako malovaných znaků. V roce 1942 vstoupil do Umělecké besedy a inicioval spolu s Václavem Bartovským založení skupiny UB 12, jedné z nejvýraznějších výtvarných skupin v českém umění padesátých a šedesátých let. Kolem r. 1957 přechází k abstrakci, tvoří obrazy, v nichž se soustřeďuje na malířský výraz jednoduché struktury. Jde o zkoumání a zpracování obrazového pole jako prostoru napětí za použití základních geometrických útvarů, většinou kruhu a čtverce. Do řady katalogů samostatných, i kolektivních výstav napsal literární útvary, úvahy, glosy, názory. Je zastoupen ve sbírkách NG Praha, MG Brno, GHMP, ČMVU v Praze, Centre G. Pompidou v Paříži, Menil Foundation, Houston, ve sbírkách řady OG a Státních galerií u nás a ve sbírkách moderního umění v řadě evropských států.

ing. Josef Kocourek in memoriam (27. 1. 1916 – 1.8.2004)
za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti

Student Vysoké školy obchodní, v listopadu 1939 zatčen, vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, Oranienburg, kde byl vážně zraněn. Vyznamenán v roce 1946 Československým válečným křížem 1939. Dále je držitelem pamětní medaile ministra vnitra za účast v národním odboji z roku 1947. V letech 1955 – 1977 byl středoškolským profesorem na Střední Ekonomické škole. Je autorem učebnice Techniky administrativy pro II. a III. ročník ekonomické školy a mnoha odborných článků především z oblasti stenografie. Od roku 1945 byl nepřetržitě externím parlamentním stenografem. V Guinnesově knize rekordů je uveden jako nejstarší a nejdéle působící parlamentní stenograf na světě. Je vítěz řady mezinárodních stenografických soutěží a vychoval řadu vynikajících následovníků. Byl čestným předsedou Pěveckého sdružení pražských učitelů. Zemřel 1. srpna 2004.

profesor Otakar Vávra (28. 2. 1911, Hradec Králové)
za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Profesor Otakar Vávra je velkou postavou a vpravdě nestorem českého filmu. Umělecky začal působit již ve 30. letech a jeho rozsáhlé dílo, čítající téměř pět desítek celovečerních filmů, odráží komplikovanou historii české kinematografie a zůstává v paměti generací filmových diváků. Jako režisér natočil řadu významných, nejen historických filmů, jako např. Kladivo na čarodějnice, trilogie Dny zrady, Sokolovo, Osvobození Prahy, trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem, dále Občan Brych a řadu dalších. V letech 1947 – 1956 pracoval ve Filmových studiích Barrandov jako umělecký šéf tvůrčí skupiny, člen kolektivního vedení a vedoucí tvůrčí skupiny. V roce 1957 se stal profesorem FAMU. V letech 1957 – 1971 vedl katedru filmu a televizní režie FAMU, v letech 1968 – 1970 působil jako prorektor AMU. Od roku 1989 působí dál jako profesor režie na FAMU. V roce 2001 získal ocenění Českého lva za dlouholetý umělecký přínos. Je autorem celkem 82 filmových scénářů, režisérem 48 celovečerních hraných filmů, autor knižních publikací, např. Zamyšlení režiséra, Třikrát před kamerou aj. V roce 1992 dokončil své paměti Podivný život režiséra. Za své dlouholeté pedagogické působení vychoval desítky filmových umělců.

Jana Brejchová (20. 1. 1940, Praha)
za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Filmová herečka Jana Brejchová nejprve pracovala jako písařka, už tehdy, ale hrála ve filmu Václava Gajera Vina Vladimíra Olmera. Je držitelkou řady cen od diváků a filmové kritiky na domácích a zahraničních filmových festivalech. První filmovou roli dostala ve 13 letech – ve filmu Olověný chléb J. Sequense. Ztvárnila větší hlavní role ve více než 50 filmech. Např. Zlatý pavouk, Vlčí jáma, Žižkovská romance, Morálka paní Dulské, Probuzení, Vyšší princip, Baron Prášil, Zámek Gripsholm, Každý den odvahu, Kdyby tisíc klarinetů, Dům v Kaprové ulici, Návrat ztraceného syna, Noc nevěsty, Noc na Karlštejně, Schůzka se stíny, Vlastně se nic nestalo a mnoha dalších. Točila filmy i v zahraničí, především v Německu, Rakousku a Maďarsku. Od 70. let hraje i v divadle, např. Koktejl s Jiřinou Jiráskovou. Pro několik generací českých i slovenských diváků se stala symbolem českého filmu.

docent Mgr. Josef Henke (12. 1. 1933)
za zásluhy v oblasti kultury

Rozhlasový režisér, scénarista, spoluzakladatel divadel poezie Viola a Lyra Pragensia, patří k legendárním postavám československého a českého rozhlasu. V 70. letech byl režisérem desky zpěváka Karla Kryla, a dalších osmnáct let pak nesměl pracovat ve svém oboru. Až v roce 1990 se stal opět šéfrežisérem Českého rozhlasu. Několikrát byl oceněn za rozhlasovou režii Prix Bohemia. Držitel ceny Čs. rozhlasu za celoživotní vynikající přínos rozhlasové tvorbě. Autor rozhlasových her a dramatizací (např. Proměna - F. Kafka), jevištních scénářů a kompozic poezie, audiovizuálních scénářů, teoretik přednesu. Svým dílem mimořádně přispěl k rozvoji umělecké rozhlasové tvorby.

prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. (14. 10. 1949, Mlýnské Struhadlo)
za zásluhy o stát v oblasti vědy

Světově uznávaný molekulární imunolog. Se svou laboratoří dosáhl řady cenných výsledků při výzkumu bílých krvinek a jejich biochemické a molekulárně biologické charakterizaci. Patří k nejcitovanějším českým vědcům. Vede oddělení v Ústavu molekulární genetiky AV ČR, přednáší imunologii na Přírodovědecké fakultě UK. Výsledky práce prof. Hořejšího byly zveřejněny ve více než 130 původních vědeckých publikacích v mezinárodních časopisech, ve 29 kapitolách v monografiích a ve třech knihách, mj. ve světoznámé učebnici imunologie vydané nakladatelstvím Blackwell Science, jejímž je prof. Hořejší spoluautorem. Je nositelem četných vyznamenání a členem Učené společnosti ČR.

Josef Jíra (11.10. 1929, Turnov)
za zásluhy o stát v oblasti umění

Akademický malíř – grafik, jeden z nejznámějších českých malířů současnosti. Vystudoval AVU Praha.  V r. 1969 na 2. pražském salónu byl oceněn 1. cenou za malbu, v r. 1982, 1989 získal čestná uznání za ilustrace. Spoluzakladatel skupiny M57, spolutvůrce Výtvarného léta Maloskalska, v roce 1988 realizoval projekt stálé památkové expozice o historii obce. Od r. 1958 vystavuje v Galerii mladých s J. Novákem, dále pak v celé řadě českých měst a v Praze. Je spoluautorem skleněné vitráže pro hotel Intercontinental Praha, v roce 1978 byl autorem kompozice pro budovu čs. zastupitelství v Tokiu, zhotovil deskový obraz Strom života.

prof. MUDr. Radana Königová, CSc (31. 7. 1930, Praha)
za zásluhy o stát v oblasti vědy

Završila průkopnické dílo prof. Buriana v oblasti plastické chirurgie. Byla dlouholetou vedoucí kliniky plastické chirurgie, je uznávanou kapacitou ve svém oboru. Byla již oceněna medailemi Univerzity Karlovy a významnými zahraničními cenami udělovanými v oboru popáleninové medicíny (1985 Belgie, 1987 Velká Británie, 1993 Itálie). Má vysoký morální kredit, je známa z mimořádně rozsáhlé publikační činnosti v oboru v tuzemsku i v zahraničí.

prof. Ing. Vilém Kraus, CSc. (30. 5. 1924, Praha )
za zásluhy o stát v oblasti vědy

Vysokoškolský učitel, šlechtitel vinné révy. Po absolvování VŠZ obor zahradnictví – vinařství v roce 1952 pracoval ve Vinařském ústavu Lednice na Moravě. V letech 1954 – 1964 působil na Šlechtitelské stanici vinařské ve Velkých Žernosekách, od roku 1964 se stal docentem na zahradnické fakultě Lednice. Jako šlechtitel nových odrůd je zapsán v odrůdové knize. V roce 1990 byl jmenován profesorem. Je držitelem Zlaté pamětní medaile, Zlaté medaile Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, stříbrné medaile Masarykovy univerzity v Brně a četných čestných uznání vinařských a zahrádkářských organizací a čestného uznání Mezinárodního vinařského úřadu v Paříži. Je spoluautorem řady knižních publikací, např. Vedení a řez révy vinné, Rok na vinici, Pěstování révy a zužitkování hroznů, Moderní vinař, Hrozny a víno z vinice i zahrady. Věnuje se konzultační činnosti a popularizaci českého vinohradnictví a vinařství.

Zdeněk Mácal (8. 1. 1936, Brno)
za zásluhy o stát v oblasti umění

Šéfdirigent České filharmonie. Absolvent Konzervatoře v Brně a JAMU v Brně. V letech 1963 – 1967 byl dirigentem Moravské filharmonie v Olomouci, v letech 1966 – 1968 dirigentem České filharmonie, od roku 1968 působil v zahraničí. V letech 1970 – 1974 byl hudebním ředitelem rozhlasového symfonického orchestru v Kolíně nad Rýnem, v roce 1972 dirigoval v Chicagu, od roku 1982 byl hudebním ředitelem Milwaukee Symphony Orchestra, dále šéfdirigentem symfonického orchestru v Sydney, hlavním dirigentem chicagského Grant Park Summer Festivalu, v letech 1993 až 2002 působil jako hudební ředitel New Jersey Symphony Orchestra, v letech 2001 – 2003 jako hlavní dirigent Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Po celých 35 let života v cizině se Zdeněk Mácal nepřestal zabývat hudbou českých skladatelů, studoval a natáčel ji s předními světovými orchestry. Na první společné turné s Českou filharmonií vyjel do Japonska s Dvořákovou Novosvětskou symfonií, Janáčkovou Symfonietou a Novákovou skladbou V Tatrách. Českou filharmonii vede od srpna letošního roku.

prof. Karel Kachyňa in memoriam (1.5. 1924 – 12.3. 2004, Vyškov)
za zásluhy o stát v oblasti umění

Prof. Karel Kachyňa byl vynikající český filmový režisér a scénárista. Vystudoval FAMU v Praze, kterou zakončil v roce 1951. V letech 1950 – 1955 pracoval jako kameraman a režisér Studia dokumentárních filmů, dále jako režisér Čs. armádního filmu a od roku 1959 ve Filmových studiích Barrandov. Natočil desítky celovečerních filmů, z nichž mnohé patří k vrcholným dílům české kinematografie.Od roku 1990 byl profesorem na FAMU. V roce 1995 obdržel Českého lva za dlouhodobý umělecký přínos českému filmu. Spoluprací se spisovatelem Janem Procházkou vznikly dnes již klasické filmy jako Kočár do Vídně, Noc nevěsty nebo v době počínající husákovské normalizace zakázané Ucho. Spolupracoval s Vojtěchem Jasným, mezi jejich společné filmy patří: Není stále zamračeno, Za život radostný, Neobyčejná léta. Mezi jeho velmi známá díla patří filmy Dnes večer všechno skončí, Tenkrát o vánocích, Král Šumavy, Práče, Trápení, Vysoká zeď, Ať žije republika!, Malá mořská víla, Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita!, Sestřičky, Smrt krásných srnců, Oznamuje se láskám vašim, Duhová kulička nebo seriál Vlak dětství a naděje. Zemřel 12. března tohoto roku v předvečer svých nedožitých 80. narozenin.

prof. PhDr. Milan Sobotka, DrSc. (23. 7. 1927, Olomouc )
za zásluhy o stát v oblasti vědy

Historik filosofie, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Člen společností Jednota filozofická Praha a Hegel-Gesellschaft, SRN. Vystudoval Filozofickou fakultu v oboru filozofie - psychologie v Olomouci, kterou zakončil v roce 1950. Je autorem monografií a článků z dějin evropské filozofie, zejména německé 17. - 19. století, řady předmluv k českým překladům významných filozofů. Monografie: Člověk a práce v německé klasické filozofii, Praha 1964, Dějiny novověké filozofie od Descarta po Hegela, Praha 1992, a mnoha dalších významných prací v tomto oboru.

major Roman Šebrle (26. 11. 1974, Lanškroun )
za zásluhy o stát v oblasti sportu

Desetibojař - světový rekordman, olympijský vítěz. Závodí za klub Dukla Praha. Jako první desetibojař na světě překonal hranici devíti tisíc bodů. Svými výkony se stal uznávaným sportovcem v celosvětovém měřítku. Na LOH 2000 získal stříbro (Sydney), MS 2003 – stříbro, Halové mistrovství Evropy 2002 – zlato, Halové mistrovství Evropy 2000 – stříbro, Halové mistrovství světa 2003 – bronz. V roce 2001 vytvořil nový světový rekord - 9026 bodů (Götzis). V letošním roce získal v desetiboji zlatou olympijskou medaili na olympijských hrách v Aténách

prof. PhDr. Ing. Ladislav Tondl, DrSc. ( 28.2.1924, Znojmo )
za zásluhy o stát v oblasti vědy

Vysokoškolský učitel. Vystudoval filozofii a sociologii, ekonomii a matematickou statistiku. Přednášel logiku, epistemologii a filosofii vědy na FF UK, odkud byl r. 1958 z politických důvodů vyloučen. Autor deseti českých knih, tří velkých monografií vydaných v zahraničí a dvou stovek vědeckých statí je ve světě uznáván jako výrazný analytický filosof, který měl těsné kontakty s nejvýznamnějšími reprezentanty tohoto směru. V r. 1968 byl rehabilitován, jmenován řádným profesorem UK a založil Ústav pro teorii a metodologii vědy. Za normalizace opět nemohl pracovat ve svých oborech a působil dvacet let v Projektovém ústavu dopravních a inženýrských staveb. V letech 1993 – 1998 je členem Akreditační komise vlády ČR, 1990 – 1995 členem vědecké rady UK. Od roku 1996 je člen vědecké rady Západočeské univerzity. Je členem četných zahraničních vědeckých společností a redakčních rad časopisů a edičních řad.

Alena Steindlerová – Vrzáňová (16. 5. 1931)
za zásluhy o stát v oblasti sportu

Krasobruslařskou kariéru začínala v těžkých válečných letech. Na Zimních OH 1948 ve Svatém Mořici byla pátá, v témže roce získala na ME třetí místo. O rok později se na ME posunula na místo druhé a na Mistrovství světa v r. 1949 stanula na nejvyšším stupni. Titul mistryně světa obhájila i v Londýně roce 1950. V této době, kdy vrcholil teror stalinistické moci, se rozhodla pro emigraci. Od té doby žije ve Velké Británii a USA. Ke své vlasti se však vždy hlásila a od začátku 90. let opět pravidelně pobývá v Čechách.