Zpočátku prý český vyjednavač Pavel Telička v Bruselu šokoval. Jednotvárnou hladinu unijní diplomacie rozčeřil svojí úporností, agresivitou někdy až mentorským tónem. A na to nebyli v Bruselu zvyklí. Stal se tak jednou z nejvýraznějších postav vyjednávání o rozšíření EU o deset zemí.
Telička ve svém pojetí diplomacie nezapře oblíbený sport: ragby. I v něm se musíte tvrdě vrhat hlavou vpřed do mlýnice, ale zároveň přemýšlet o taktice, jak donutit soupeře hrát vaši hru. "Pavel Telička je jedním z nejinteligentnějších, ale také nejúpornějších lidí, které jsem při jednáních poznal," svěřil se ČTK generální ředitel pro rozšíření Evropské komise Eneko Landaburu.
A přesto nyní, na úplný závěr jednání o vstupu Česka do unie, se Telička setkává spíše s kritikou. Je mu vytýkáno, že přetaktizoval, že nevyjednával příliš obratně a také nedokázal jasně vysvětlit, jaké podmínky vlastně Čechy v unii čekají.
Uspěl tedy jeho drsnější styl, anebo mají pravdu kritikové, že se mu nedařilo uhádat pro Čechy alespoň tolik peněz jako například bohatším Slovincům?
Nejsme bezchybní roboti
Telička na to odpovídal, že naopak Češi dostanou na ruku celkově nejvyšší částku. A o obvinění ze selhání nechce příliš diskutovat. Nebrání se skládání účtů, ale zároveň zdůrazňuje: Udělali jsme maximum možného, nejsme ale bezchybní roboti.
Co se mu tedy podařilo? Kupříkladu Česko vyjednalo lepší daňové úlevy pro domácí pálení slivovice, tedy jeden ze "symbolů české identity". Částečné uspěl v tahanici o možnost Čechů pracovat bez povolení v celé unii.
A na tomto příkladu lze ilustrovat mechanismus jednání. Pravidelně se vyjednavači scházeli v nehezkých bruselských budovách na přístupových jednáních. Při nich se uzavíraly takzvané kapitoly - tematicky rozdělené soubory pravidel, jež se kandidátské země zavázaly plnit.
A kapitola o možnosti českého inženýra hledat práci třeba v Paříži, aniž by k tomu potřeboval pracovní povolení, byla jednou z nejcitlivějších. Němci a Rakušané se totiž začali bát, že po rozšíření EU Češi či Poláci zaplaví jejich pohraničí. A protože se nechají zaměstnat za méně peněz, vezmou místním lidem práci.
Zatímco Slovensko či Maďarsko se nakonec nechaly přesvědčit a přistoupily na až sedmileté omezení volného hledání práce, Telička vyčkával. Argumentoval, že obavy našich sousedů nemají opodstatnění. A pak prosadil sice drobnou změnu, ale přesto - Češi si mohou chránit svůj pracovní trh stejně jako současní členové.
České politiky to však neuspokojilo. Šéf ODS a známý kritik fungování EU Václav Klaus na Teličkovu adresu poznamenal: "Jestli to pan Telička uvádí jako vítězství, tak se asi musel zbláznit.". Zatímco v Bruselu je Telička uznávaným odborníkem, který rád taktizuje a dává najevo, jak ho nebaví formální schůze, v Praze mu jaksi nerozumí.
Důležité a nesrozumitelné
Pokud by totiž Teličku na některé z jeho pravidelných tiskových konferencí poslouchal laik, zřejmě by si připadal, že přistáli mimozemšťané. Telička je klasickým příkladem úředníka, jenž bezezbytku převzal takzvaný "eurožargon". Tedy desítky slovních spojení, kterým sice rozumí v Bruselu, ale nikoli věci neznalí lidé, jež mají v budoucnu do EU vstupovat.
Telička si tuto slabinu uvědomuje. "Skutečně se snažím mluvit srozumitelněji," říká, ale přiznává, že i manželka se na něj někdy udiveně podívá, jakou řečí to promlouvá. "Bruselštině" se ovšem nevyhne ani v dalších letech, přestože jeho role vyjednavače končí. Počátkem příštího roku se stane v sedmatřiceti letech českým velvyslancem v Evropské unii.
