Jaký otec, takový syn
"Chtěl bych být jako můj táta, protože postavil nejhezčí barák v Třeboni, a já bych chtěl dokázat něco podobného," vysvětluje jedenáctiletý Ondřej z Českých Budějovic, koho by si vybral jako vzor mezi svými blízkými.
Mezi žáky pátých tříd byla stejná odpověď nejčastější. Svému otci by se totiž chtěl podobat téměř každý kluk. Deváťáci mají častěji za vzor staršího bratra nebo kamaráda. "Moji kamarádi umějí dobře tancovat a je s nimi legrace. Chci být jako oni," tvrdí patnáctiletý Petr ze základní školy v Horké nad Moravou.
Dívky zase nejčastěji uznávají své maminky, tety, sestry, ale i kamarádky nebo starší sestřenice. Důvod mají každá jiný. Desetiletá Anita z Prahy by se chtěla podobat své tetě, protože je krásně štíhlá, stejně stará spolužačka Kateřina obdivuje svou sestru, protože se jí líbí, jak se obléká a pěkně chová.
Pro jedenáctiletou Veroniku z Olomouce je vzor kamarádka Aneta. Líbí se jí, že je pořád klidná a se všemi se baví. "Děti mají ke svým rodičům respekt, obdivují je a napodobují. Je normální, že vidí idol ve stejném pohlaví. Dívky maminku obdivují třeba za to, jak se stará o domácnost, kluci tátu za to, že je úspěšný v práci," říká psycholožka Petra Brunerová.
Obdiv ke svým rodičům se podepisuje i na tom, jaké chtějí děti dělat povolání. Čtrnáctiletý Marek z Olomouce už má jasno. Chce být programátorem. Nejenže ho baví práce s počítačem, ale stejnou profesi dělá i jeho otec. "Chci sobě i jemu dokázat, že na to mám," odpověděl v dotazníku Marek.
Mnohem častěji si dnešní deváťáci dělají hlavu s tím, aby jejich práce hodně "vynášela". "Budu podnikatelem, abych měl hodně peněz a nemusel se o nic starat," napsal patnáctiletý Martin z Liberce.
Stejně starý Jirka chce být rovnou miliardářem. Naopak Radek plánuje dráhu právníka. "Je to dobře placená práce. Podvodníci a grázlové bohužel nikdy nevymřou."
Mladší děti si vybírají práci, která je bude bavit, a navíc při ní vydělají hodně peněz: budou profesionálními sportovci. Není tedy výjimkou, že kluci sní o tom, že se stanou slavným fotbalistou, hokejistou nebo úspěšným snowboardistou. "Chci být basketbalistou, protože bych si vydělal hodně peněz a ještě bych si pěkně zahrál," vysvětluje jedenáctiletý Libor z Českých Budějovic.
Podle psycholožky Lenky Čadové má na výběr budoucího povolání u dětí největší vliv dnešní společnost. "Děti cítí, že se dnes vše točí kolem peněz. Vidí, že kdo má peníze, má i moc," vysvětlila.
Oproti chlapcům jsou dívky mnohem citlivější. Vybírají si profese, při kterých budou mít kontakt s ostatními lidmi a při kterých se o někoho budou moci postarat. Touží být lékařkou, učitelkou či právničkou. "Chtějí prostě pomáhat. To je stále stejné," dodává psycholožka.
Chci stejné kopačky jako má David Beckham
Pro většinu z oslovených dětí nebylo důležité mít značkové oblečení. Dívky se shodly na tom, že je podstatnější, aby se v kalhotách a tričku cítily pohodlně. Kluci preferují značkové oblečení, hlavně když jde o sport. "Na fotbal musím mít značkové kopačky a chrániče. Jinak je mi to jedno," tvrdí čtrnáctiletý Jirka z Olomouce. Pro šestnáctiletého Tomáše z Prahy je značkové oblečení důkazem prestiže a kvality. "Raději nosím to lepší, protože déle vydrží. Utrácet za neznačkové oblečení si nemohu dovolit," vysvětlil.
Psycholožka Čadová přisuzuje zájem chlapců o značkové oblečení tomu, že si chtějí zvednou sebevědomí. "Je to typické právě u sportu. Můžou mít stejné kopačky, jako má třeba Beckham. Dívky si sebevědomí zvedají tím, že se malují."
Děti ani nemají jasno, do jaké skupiny se řadit. Tvrdí tedy, že jsou samy sebou, nebo se hledají. Když už se někam přiřadit chtějí, nejčastěji volí kategorii skejťák. "Děti si názor na sebe i společnost utvářejí až na středních školách," vysvětlila psycholožka Petra Brunerová.
