"Za komunistů řezníci a zelináři na úkor zákazníka taky vydělávali, ale jinak než dnes," říká muž, který před rokem 1989 pracoval v jednom západočeském řeznictví.
Fenoménem byly podpultovky
Situace v obchodech byla tehdy úplně jiná - zboží byl nedostatek. Zatímco dnes prodejci šidí proto, aby se zbavili přebytků z přeplněných skladů, dřív se dopouštěli jiného druhu podvodů. Nedostatkové atraktivní zboží nechávali pod pultem svým známým nebo lidem, kteří se jim mohli odvděčit protislužbou.
A pak jim nezbylo nic jiného, než aby pro běžné zákazníky různými triky vylepšovali nekvalitní šunt. "Prodavači ale tehdy mnohem víc brali na hůl spíš stát než zákazníka," dodává západočeský řezník.
Nejčastějším trikem socialistických řezníků byla výměna levného masa za drahé. "Z hovězího krku se odřízla žebra a udělala se z něj roštěnka. Odvážnější vydávali hovězí maso za dražší telecí. Tatarské bifteky se prodávaly předem připravené – ne však ze svíčkové, nýbrž z levného předního masa. Však taky prodej tataráků v obchodech hygienici ještě za socialismu zakázali," líčí Drobný.
Jako mladík vypomáhal tři roky v řeznictví. "Všechno záleželo na tom, jak šikovný řezník je a co všechno dokáže z masa vyrobit," podotýká.
Na machinacích tratil i stát. "Řezníci dodané maso bez vědomí státního podniku dále zpracovávali a prodávali ho jako výrobek, tedy dráž," říká řezník ze západních Čech. "Dostali vepřová žebra, oškrábali z nich maso a umleli na karbanátky. Prodávali mleté, ale vykázali prodej levných žeber. Rozdíl jim šel do kapsy," říká řezník.
Vedoucí podpláceli dodavatele
Tou hlavní starostí socialistického řezníka však bylo sehnat nedostatkové zboží. "Žádané uzeniny – šunky, debrecínky – nedostali všichni. Vedoucí musel dodavatele podmáznout, protože tohle zboží mu táhlo do obchodu zákazníky. Uplácelo se i kvůli tomu, jak kvalitní kusy masa přijdou. Z těch lepších dokázal šikovný řezník vytěžit víc masa prodávaného za vyšší cenu," říká Jiří Drobný.
Úplatky řezníci platili i kvůli drobům, zájem byl hlavně o játra a ledvinky. "K játrům se pak dalo přibalit zboží, které nikdo nechtěl – kosti nebo přední maso s kostí. Řezník z toho nadělal balíčky, a kdo chtěl játra, musel vzít i to ostatní," popisuje Drobný.
Neprodejné maso nesměli řezníci odmítat nebo vracet. "K vepřovému na řízky a kotlety prostě přišly půlky hlav, kolena, nožičky, i když je nikdo nechtěl. Dobře na tom byli ti, co měli u krámu vývařovnu a mohli to prodat jako ovar," vzpomíná Drobný.
"Šidilo se také na váze, když se zákazník nedíval nebo si to nemohl rychle spočítat, napočítala se vyšší cena," vzpomíná 50letá žena, která dvacet let prodávala v prodejnách někdejší státní obchodní sítě Potraviny v Žatci. "Šizení na váze byla ale už tehdy cesta do pekel a ten nejhloupější způsob, jak si přivydělat," říká bývalý kolega ze západních Čech.
Šidilo se i na pečivu
Pamětníci se však shodují, že vyloženě zkažené maso se dřív neprodávalo. "K omývání starých uzenin docházelo výjimečně, bylo jich tak málo, že většina se prodala včas," říká Drobný.
"Maso se i tehdy někdy omývalo octovou vodou nebo v roztoku hypermanganu. Ale nepamatuji se, že by šlo do prodeje zkažené zelené maso, jako jsem to teď viděla v televizi," říká prodavačka ze Žatce. "Zešedlé maso se odkrajovalo. Starší párky nebo salámy, které na slunci ve vitríně zešedly, se krájely do salátů. Ale přehánět se to moc nedalo, chodily lidové kontroly a bylo to o ústa."
Nešidilo se však jen na mase. Žatecká prodavačka vzpomíná, jak se dřív osvěžovalo staré pečivo. "Dávalo se na noc do mrazáků. Když ráno rozmrzlo, bylo měkké," říká.
Podvody se neděly jen v obchodech. "Pamatuji se na studentské brigády v nymburské Frutě," vzpomíná pětačtyřicetiletá žena z Prahy. "Měli jsme tam za úkol třeba vylévat lák ze zkažených pětilitrovek s okurkami, ty se pak krájely do čalamády. Ke konci byli někteří spolužáci tak otrlí, že mezi nahnilou zeleninu klidně rozemleli třeba mrtvou myš nebo tenisku. Nikdo to nekontroloval, všechno šlo normálně do lahví a do obchodů."
