Osmiletý trest si od loňského léta odpykává ve věznici v Heřmanově Huti u Plzně.
Byl jste se někdy po nehodě podívat na místo, kde se to stalo?
Ne. Vlastně jednou s právníkem, ale to jsme jenom projeli kolem, on chtěl vědět, kde to je.
Pozůstalí ten pozemek koupili a chtějí na něm postavit památník. Zajdete tam, až vás pustí z vězení, třeba s kytkou?
Je to možné. Nevím. Věřte mi, že mne strašně mrzí, co se před dvěma lety stalo. Ale vím, že já jsem žádnou chybu neudělal a nehodu jsem nezavinil.
Takže vůbec žádnou vinu necítíte?
Vůbec ne. Pořád o tom strašně moc přemýšlím a nejsem si vědom, že bych nějakou chybu udělal. Ani po dvou letech bych neudělal nic jinak.
Ale podle posudku jste jel skoro stodvacítkou v místě, kde je povolená devadesátka.
Z toho kopce rozhodně ne, protože tam jsem už jel bez plynu a jel jsem na omezovač rychlosti. A protože se mi zdálo, že vůbec nefunguje, tak jsem začal i brzdit pedálem.
Podle rozsudku zavinila nehodu také vaše chvilková nepozornost.
Ne, vůbec ne! Jezdil jsem tamtudy v sezoně i čtyřikrát týdně, takže to v tom úseku znám velice dobře. Jsem přesvědčený, že jsem chybu neudělal.
Soud vás potrestal i za to, že jste padělal doklad o profesní způsobilosti, a za volantem autobusu jste tedy vlastně neměl co dělat. Bylo to tak?
Ale já jsem vůbec neměl žádný důvod ho falšovat. Měl jsem ho platný, protože jsem měl tři nebo čtyři měsíce před nehodou poslední přeškolení. A navíc ho ode mne nikdy nikdo nechtěl, takže i kdybych ho neměl, neměl bych ani důvod ho falšovat.
Ale jak si vysvětlujete, že v něm bylo přepisováno?
Vůbec to netuším. Tedy tuším, ale nemůžu to říct, nevím to. Byly by to domněnky.
Pokud vím, přišel jste už kdysi na čas o řidičák kvůli alkoholu. Když to sečtu – podle posudku jste jel rychle, nedával jste pozor, měl jste padělaný doklad a v minulosti jste řídil napitý. Divíte se, že jste pro spoustu lidí prototypem silničního piráta?
|
Březen 2003 udělal z Nažidel symbol tragédie |
|
Devatenáct mrtvých a 26 těžce zraněných. Tato čísla udělala v březnu 2003 z jihočeské obce Nažidla symbol silničních tragédií. Patrový autobus, který vezl karlovarský zájezd plaveckého oddílu z dovolené v rakouských Alpách, zde vyjel ze silnice, zřítil se ze srázu a ve svých troskách pohřbil jednu generaci plavců z lázeňského města. Vyšetřovatelé se hned od začátku netajili tím, že za nejpravděpodobnější příčinu havárie považují selhání řidiče. Znalecký posudek poté vyloučil, že by za nehodu mohla například technická závada autobusu nebo špatný stav silnice. Řidič Pavel Krbec si vyslechl obvinění z obecného ohrožení. Ve vyšetřovacím spise stojí, že jel skoro o třicet kilometrů rychleji, než povolují předpisy. Navíc mu soud vyčetl údajnou chvilkovou nepozornost za volantem. "Pocit odpovědnosti za 53 lidí měl řidiče vést k dodržování pravidel silničního provozu. Měl jet tak, jak je oprávněn, a plně se koncentrovat na řízení," řekl loni v květnu českobudějovický krajský soudce Pavel Šilhavecký, když Krbcovi potvrdil osmileté vězení. Stejně rozhodl již dříve i Okresní soud v Českém Krumlově. Sám Krbec se z většiny soudních jednání omluvil s tím, že je ve špatném psychickém stavu. Když nakonec k soudu přece jen přišel, prakticky nehovořil a držel se stranou od pozůstalých. Ti mu proto opakovaně vyčetli, že se jim ani neomluvil. "Nezavinil jsem to. Neudělal jsem žádnou chybu," trvá i dnes na svém Krbec, který si odpykává trest ve věznici nedaleko Plzně. Je přesvědčen, že za nehodou byla technická závada, která z autobusu udělala neovladatelnou rakev. Jeho advokát proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu a žádá o vypracování dalších znaleckých posudků. |
Pozůstalí o vás ale přesto mluví jako o vrahovi bez svědomí, s hroší kůží. Vyčítají vám, že jste se jim nikdy nepodíval do očí, nezkusil se jim omluvit. Proč?
Já jsem jim ale už několikrát vzkázal, že mne to strašně mrzí. Ale dívat se do očí – já jsem tehdy nebyl mocný slova. Rok a půl jsem byl na práškách, nechtěl jsem žít. Vůbec jsem se o tom nemohl bavit, jako se bavíme dneska. Já jsem nebyl schopný svými slovy mluvit. Říkám opakovaně: To víte, že mě to mrzí! Že je mi to strašně líto, co se stalo, trápí mne to. Ale já vím, že jsem to nezavinil! Já nevím, komu všemu se mám ještě omluvit. To mám jít od baráku k baráku? Nebo já nevím jak!
Jak jste na tom psychicky teď?
Prášky už neberu. Dohodli jsme se s doktorkou, že je vysadím. Už jsem z toho měl chycená játra. Ale myslím na to pořád. Občas se mi třeba podaří se nějak rozptýlit, odreagovat, ale jen na chvíli. Myslím na to každý večer, než usnu, i ráno, jakmile se probudím. Aspoň že pracuju, protože jinak bych se zbláznil.
Až vás pustí z vězení, byl byste ochotný se s pozůstalými sejít?
Pokud by se mnou mluvili, tak proč ne? Ale to nejde, pokud budu zavřený. Až se dostanu někdy ven, tak nevím. Co řeknu? Že jsem to nezavinil!
Čekal bych, že je třeba poprosíte, ať vám prominou.
Jestli to berete takhle, tak je klidně požádám o odpuštění! Ale tam mohl sedět kdokoliv jiný – za tím volantem. Myslím si, že se stejně jejich názor asi nezmění. A přijít do rodiny a prosit někoho za odpuštění, to mi připadá takové... divné a laciné.
Jak myslíte, že byste se choval vy na místě pozůstalých?
Určitě bych se snažil zeptat toho řidiče, co se vlastně stalo! Což je vůbec nezajímá! Prostě oni mě odsoudili hned po nehodě a je vůbec nezajímá, co nebo proč se stalo.
Ale vás už dvakrát odsoudil soud. Je přece logické, že pro lidi jste tedy viníkem vy.
Jenže u soudu nikdo nevysvětlil spoustu věcí. Autobus byl najednou prostě neovladatelný. Dostali jsme nějakou ránu zezadu. Já jsem tam seděl zbytečně, já jsem tam seděl jako ostatní lidé. S tím se nedalo nic dělat. Muselo se stát něco se zadní nápravou. I lidé, kteří seděli vzadu, říkali, že najednou byla rána. Ale ve znaleckém posudku o tom nic není, nikdo se tím nezabýval, nikdo mi to nevysvětlil.
Proto jste podal dovolání k Nejvyššímu soudu a chcete nový proces? Kvůli znaleckým posudkům?
Advokát mluvil v tomto směru. Při vážné nehodě má být víc posudků, ale tady byl jen jeden. A ještě spoustu věcí neřešil.
Co čekáte, že ty posudky ukážou, když ty předchozí už vyloučily technickou závadu i špatný stav silnice?
Že nám někdo řekne konečně – mně i pozůstalým – co se stalo. Proč ten autobus vyletěl.
Věříte, že soud váš rozsudek zruší a bude nový proces?
Nevěřím tomu, že se něco změní. Změnit se může jen názor lidí. A to je pro mne důležitější než celý proces. Aby mne už konečně přestali napadat a dělat ze mne vraha.
Když si odmyslíme váš konkrétní případ, jaký trest by si podle vás zasloužil člověk, který zavinil smrt devatenácti lidí?
O tom jsem nepřemýšlel.
Ptám se proto, že pozůstalí to počítají následovně: dostal jste osm let za devatenáct mrtvých, to je pět měsíců za život člověka.
A co by chtěli? Abych dostal doživotí? I kdybych tu nehodu zavinil, a já jsem ji nezavinil, tak bych to přece neudělal schválně. Nikomu jsem nikdy nechtěl ublížit.
Dokážete si představit, že byste po skončení trestu ještě někdy sedl za volant autobusu?
Nikdy. Je to nejhorší povolání, co může existovat. Je to obrovské riziko.
Člověk o tom ví, ale většinou si to tak neuvědomuje.
A auto budete řídit?
Mám obrovský respekt. Dneska je hrozný provoz a málokdo si to asi uvědomuje. Je to všechno náročnější a rychlejší, všechno je uspěchané. Ale já jsem nic nezavinil, tak proč bych si nemohl sednout třeba do osobáku?
Co je pro vás ve vězení nejhorší?
To, že nejsem s rodinou. Chybí mi. A vadí mi, jak se o mně píše. A pořád má prostor jen jedna strana.
A proč jste tedy to, co říkáte teď, neřekl už dřív? Proč jste se nehájil u soudu?
Byla to strategie právníka. Doporučil mi takový postup.
Co se na tom teď změnilo?
Už to nejde snést. Už je to dva roky a já pořád jenom slyším špínu na sebe. Byly daleko horší úmyslné činy, ale o těch se tolik nepíše. Já nevím, jestli mě pochopíte, ale prostě to nejde pořád snášet.
