Když v sobotu 2. října přijela vlakem s manželem do Prahy na soukromou návštěvu, rozčilila je drzost taxikářů na nádraží v pražských Holešovicích.
Za trasu dlouhou tři a půl kilometru žádali 15 eur, v přepočtu 465 korun. Třikrát více, než měli.
"Za jízdu zaplatíš patnáct eur, a jestli se ti to nelíbí, tak si jeď tramvají," pohrozil bývalé náměstkyni spolkového ministra vnitra místní taxikářský boss.
Političce se jeho nabídka skutečně "nelíbila". Jen si místo doporučované tramvaje našla jiný taxík. Ten stejnou cestu z nádraží na hotel zvládl za čtyři eura.
"Muži na stanovišti taxíků nám připadali jako mafie," říká Sonntagová, která se nenechala podvést proto, že ji varoval tištěný turistický průvodce. "Česko je členem Evropské unie a takové chování se k tomu prostě nehodí," vysvětlila Sonntagová, proč se rozhodla na svou zkušenost upozornit diplomaty.
Pražský primátor Pavel Bém, stejně jako všichni jeho předchůdci, slibuje už delší dobu, že s nepoctivými taxikáři zatočí. Poté, co jej MF DNES seznámila s tímto případem, slíbil, že zpřísní kontrolu taxikářů kolem pražských nádraží.
A bude co kontrolovat. Spolupracovnice MF DNES, která se vydávala za německou turistku, vyzkoušela stejnou cestu z nádraží do hotelu jako poslankyně. A dopadla ještě hůře.
Čtyři kilometry taxíkem za 20 euro
Spolupracovnice MF DNES se vydávala za německou turistku, aby zjistila, jak se k cizincům chovají taxikáři v Praze.
Vycházím z nádražní haly v Praze-Holešovicích a sleduji papír s ručně psaným nápisem TAXI. Na parkovišti je několik taxíků, velký zájem o potenciálního zákazníka neprojevují. Až na jednoho, který po chvíli zvolá: Kam to bude, paní? Jdu k němu a promluvím německy, čímž způsobím menší rozruch.
Muži si mě začnou "rozebírat", když najednou přichází vyšší muž s jakýmsi blokem a "rozděluje", kdo je kolikátý v pořadí. Ten tomu evidentně velí.
Ujímá se mě postarší pán, který obstojně zvládá základy němčiny. "Wohin? Kam?" Hotel Merkur, upřesňuji. Někde v centru. Mohu platit v eurech? "Zajisté." Kolik to bude? "No, nyní je příšerný provoz, řekněme dvacet eur," říká mi šeptem.
Zaváhám a snažím se srazit cenu na patnáct, tolik chtěli po německé poslankyni. Neúspěšně. "Více, je to daleko. Tohle je Severní Město a hotel je v centru," zní odpověď. Nasedám, taxikář mi dává zavazadla do kufru a odjíždíme.
Taxametr nezapnul. Na palubní desce není žádná registrace. Provoz je zcela plynulý, žádné zácpy. Taxikář je slušný a zdvořilý a snaží se konverzovat. V ceně jako kdyby byl započítán menší výklad o městě.
Taxikář těžko hledá slovíčka a při jízdě přes Karlín a kolem hotelu Olympic vypráví o ničivých povodních před dvěma lety. "Hier horror!" říká a pohotově vytahuje výstřižek z časopisu s fotografiemi záplav.
Před hotelem jsme za dvanáct minut. Než vystoupím, taxikář mi ještě dává brožuru o pražské hromadné dopravě v němčině s názvem "Po Praze snadno a rychle". U něho to snadno rozhodně nebylo: platím dvacet eur. Účtu se mi nedostalo, zato přání "Viel Spass".
Šéf největší pražské taxikářské firmy AAA Jiří Kvasnička říká, že ostudu oboru dělají takzvaní smluvní dopravci. "Vydávají se za taxislužbu a okrádají lidi." Zároveň volá po přísnějších kontrolách. "Magistrát ví, že největší problémy jsou u nádraží. Pokud tam zvýší kontroly po celých 24 hodin denně, je šance nepoctivce vytlačit," míní Kvasnička.
Boj proti zlodějům-taxikářům si za svůj cíl dali všichni pražští primátoři, ale doposud se to žádnému nepovedlo. Nynější primátor Pavel Bém na ně posílá kontroly: v říjnu jich bylo 35, v pěti případech zjistil chybu.
|
Je to taximafie, říká poslankyně Poslankyně německého parlamentu za vládnoucí sociální demokracii Cornelie Sonntagová-Wolgastová na říjnovou soukromou cestu do Prahy jen tak nezapomene. Čekala ji totiž srážka se světem pražských taxikářů. "S manželem jsme přijeli vlakem v sobotu po poledni na nádraží Holešovice a chtěli do hotelu Merkur taxíkem," vzpomíná na první okamžiky v Praze. "Na stanovišti stála skupinka řidičů, ptali jsme se jich, kolik by to stálo." Smlouvali s vámi? Jeden z taxikářů, řekla bych, jakýsi jejich "boss", vytáhl blok a určoval, kdo pojede. Zeptali jsme se na cenu, řekl patnáct eur. Prý jestli se nám to nelíbí, ať jedeme tramvají. Věděli jste, že je to moc? Ano, protože jsme ještě doma zjistili, že hotel není daleko od nádraží. Raději jsme stopli taxi na ulici. Řidič nás zavezl za pouhá čtyři eura. Jak na vás taxikáři na nádraží působili? Jako mafie. Je to ostuda, vždyť Praha je takové krásné město, Česká republika je členem Evropské unie a takové chování se k tomu nehodí. Mrzí mě to o to více, že jsem nejednou jednala s českými kolegy o posílení bezpečnosti. Myslím, že Praha potřebuje více policistů, kteří by dohlídli na podobné bandy. Překvapilo vás, že vás chtěli okrást? Ani ne. Před chováním pražských taxikářů totiž varuje průvodce po Praze, abyste se nenechali "natáhnout". České velvyslanectví v Berlíně jste požádala o prošetření případu. Jakou odpověď jste dostala? Dopis, v němž mi vyjádřili politování nad chováním taxikářů. Případ prý šetří pražský magistrát. Přijedete ještě někdy do Prahy? Určitě. Odradit se nenechám. |
