"U nás navrhujeme, že by měli přispívat padesáti tisíci korunami do svého okresu," řekl včera místopředseda severočeské ČSSD Jaroslav Foldyna. Takový způsob spolufinancování kampaně ve straně působí i problémy. Obzvláště neúspěšní uchazeči často zpochybňují průběh volebních konferencí. "Nemám pocit, že bych měla platit," říká poslankyně Světlana Navarová, která skončila na liberecké kandidátce až sedmá.
Za letošek má prý již na známkách zaplaceno 15 tisíc a volby na krajské úrovni podle ní neprobíhaly férově. Naopak její kolega, poslanec Michal Kraus, který si na Liberecku vybojoval pozici lídra, se zaplatit chystá, a to dvacet tisíc korun.
Kraus to považuje za výraz toho, že kandidát to myslí se stranou vážně. Do kampaně se Kraus chystá investovat i jinak. V minulosti platil například některé volební tiskoviny, benzín, půjčoval auto. Připouští také, že jej potěší podpora jeho kampaně i od sponzorů.
"Logicky se snažíme shánět podporu na základě přátelských vztahů," říká Kraus. "Ať už dostaneme třeba sud piva nebo nějaký drobnější finanční dar," dodává.
Se spolufinancováním volební kampaně, ve které je ve hře i dvaačtyřicetitisícový poslanecký plat a desetitisíce dalších s ním spojených příplatků, počítá u svých kandidátů i ODS.
"Bude záležet také na jednotlivých kandidátech, do jaké míry zapojí své individuální finanční prostředky," říká šéf volebního týmu ODS Miroslav Beneš. "Žádné paušální doporučení ale dávat nebudeme. Nebudeme ani vybírat od kandidátů na takzvaných postupových nebo ostatních zviditelňovacích místech nějaký poplatek za kandidaturu," dodává.
S povinností přispět na kampaň nepočítá Čtyřkoalice. Podle mluvčího KDU-ČSL Ondřeje Jakoba půjde do krajských organizací z celkové částky osmdesáti milionů na volby přibližně polovina.
"Myslíme, že by to mělo krajům stačit," říká mluvčí KDU-ČSL Ondřej Jakob. "Samozřejmě ale nikomu nebráníme, pokud si bude chtít sehnat navíc peníze sám." Právě s takovým nápadem přišel kandidát na druhém místě čtyřkoaliční pardubické kandidátky Vladimír Mlynář z Unie svobody. Ten se rozhodl, že si sežene prostředky sponzorskými večeřemi.
"Oslovím většinou své známé a sympatizanty a pozvu je na večeři. Tam jim představím svůj program a požádám, zda by mi nechtěli přispět. Rozdám jim číslo konta a budu čekat," říká Mlynář. "Počítám s dary od pěti do deseti tisíc a to pouze od soukromých osob." Skandálům, které znamenaly sponzorské večeře pro jiné strany, se chce Mlynář vyhnout tím, že se bude snažit získat menší dary od více lidí a nebude přijímat dary od podniků.
Navíc, pokud se sejde na večeři méně než patnáct lidí, večeře se prý konat nebude. A pokud mu někdo bude věřit natolik, že mu dá více než padesát tisíc, Mlynář hodlá jméno dárce zveřejnit. Mlynář se nechal inspirovat podobnými večeřemi, které během své kampaně pořádal rovněž čtyřkoaliční senátor Josef Zieleniec.
