Výhrůžné, urážlivé a obtížné e-maily, esemesky, telefonáty. Desítky, stovky zpráv ve dne v noci. Webové stránky se snímky, videonahrávkami, fotomontážemi a texty, které oběť urážejí nebo zesměšňují. Zveřejňování osobní konverzace. Odcizení a zneužití osobních údajů. Rozesílání zpráv a e-mailů jménem oběti...
Evropa varuje před kyberšikanouLépe chránit děti slibuje i Google |
Kyberšikana. Je stále častější formou šikany. Obětem kyberšikany sice neteče krev, nemají po těle modřiny a šrámy, ale útočníci dokážou rozleptat jejich osobnost tak, že zhroucené končí v psychiatrických léčebnách. Zdaleka se to netýká jen dětí.
Každý v sobě máme agresora i oběť
"Znám oběti kyberšikany mezi dospělými lidmi. Takové stokrát opakované sprosté esemesky dokážou rozložit i silnou dospělou osobnost. Oběti jsou křehké. A agresoři rafinovaní. Lidi si ubližujou všude a v každém věku. Od dětství po smrt," říká klidným vážným hlasem psycholog Michal Kolář, patrně největší český expert na šikanu.
"Každý v sobě máme potenciálního agresora i oběť, jde o to, ve kterou chvíli která součást převáží," dodává Kolář. V minulosti řešil šikanu i na vysoké škole či v pracovních kolektivech. K té nejrozšířenější se ale vraťme do školních lavic.
Natočili ho na záchodě, chlapec skončil v léčebně
Martina dlouhodobě šikanovali spolužáci. Svlékali ho do spodního prádla. Smáli se mu, když byl před tabulí. Zesměšňovali ho. Útoky zesilovaly. Vyvrcholilo to tím, že natočili shora kabinku záchoda, když měl průjem. A video kolovalo třídou... všichni se svíjeli smíchy a chlapec se zhroutil.
"Má diagnostikovanou takzvanou školní fobii, tři měsíce byl v léčebně," komentuje nedávný případ Kolář. "Učitelé pak sice měli důkaz na mobilu, ale vypořádali se s tím tak, že to byl jednorázový incident," dodává.
V jiné třídě v jiné škole natáčeli kluci na mobil, jak mlátí svoji oběť řemenem a pěstmi. "Ten kluk byl úplně zlomenej, byl na dně. Ale dlouho nebyl schopen se bránit, nebyl schopen to ani nikomu říct. Až když mu pohrozili, že udělají web a pod jeho přezdívkou tam ta videa dají," vypráví Kolář.
"Lekl se a začal naznačovat, že se něco děje. Měl absolutní hrůzu z veřejného ponížení. Tím se utrpení oběti násobí. Její ponížení vidí stovky i tisíce lidí. To vede ke zhroucení."
Program proti šikaněPro školy, kterým není šikana lhostejná, vydalo Ministerstvo školství ve spolupráci právě s Michalem Kolářem Školní program proti šikanování. Je určený především pro učitele a učitelky základních a středních škol, ale užitečný může být třeba i pro rodiče. |
V mnoha školách prý cítí snahu šikanu bagatelizovat, ignorovat, nepřiznat. Z dlouhodobého týrání dělat jednorázový případ. "Jsou školy, které se prezentují, že je tam přátelství a láska, ale ve skutečnosti nic moc," vysvětluje Kolář. Naštěstí je však prý mnohem víc těch, které s šikanou bojovat chtějí. "Snaží se ji řešit, působit preventivně, ale je to velmi obtížné, mnohdy nevědí, jak na to."
"Do nového roku tuberu, choleru a smrt"
Patnáctileté Aleně se dlouhé měsíce vysmívaly spolužačky. Byla trochu jiná. Nemalovala se jako ony a místo randění se věnovala gymnastice. Posílaly desítky e-mailů a esemesek. Psaly o ní "básničky" na web. "Vypadá jako hnida/ ale je velká pinda/anglicky umí jen I miss you, I love you/ Ale na to jí říkám jen Fuck you."
Takové a mnohem vulgárnější texty píší jak kluci, tak dívky. "Holky jsou v tomhle směru neuvěřitelně tvořivé," podotýká Kolář. Čte dál ukázky z některých "výtvorů" - jsou to nepublikovatelné, sprosté útoky plné fekálních a sexuálních obratů.
Vyvrcholilo to na Nový rok, kdy Alena dostala "přání". "Přeju ti vše nejhorší do nového roku. Smrt, mor, syfilis, tuberu, láskou nezamaskuješ žádný hemeroidy, hnidy. A dostaneš přes hubu hned na Nový rok," píše agresorka. Dívka se zhroutila. Odmítala jíst. Hubla. Byla u ní diagnostikována anorexie. Když její matka chtěla šikanu řešit, rodiče agresorek všechno popřeli a obrátili proti oběti.
Co má dělat rodič a co učitelRady pro rodiče: - dítě, které je obětí šikany, často mění chování a nálady, trpí bolestmi břicha před cestou do školy či mívá poničené pomůcky - pokud se nesvěří samo (což je výjimečné), měl by se rodič ptát (na vztahy ve třídě, kamarády) - při podezření na šikanu by rodič měl navštívit školu; pokud nezíská dojem, že je učitel nebo ředitel schopen zakročit, měl by se obrátit na specialisty, pomoc najde na www.sikana.org či na www.minimalizacesikany.cz Rady pro učitele: - včas si všimnout, že něco není v pořádku, a odhadnout, jak daleko šikana zašla - v soukromí mluvit se svědky šikany, oběťmi i rodiči - poskytnout oběti ochranu - na agresory „udeřit“, až když má jasnou představu, co se dělo; pak je postavit před výchovnou komisi - teprve pak by měl mluvit o tom, co se stalo, se třídou Zdroj: Sikana.org |
