Případ, kterým se začala zabývat i policie, znovu otevřel otázku, zda jsou domácí porody nebezpečný hazard, nebo jen zajímavá mediální kauza v případě, že špatně skončí. Vždyť i v porodnici se rodí děti, které bojují v prvních dnech o život. A někdy neúspěšně.
Domácí porod vyšetřuje policieDítěti se při narození zastavil krevní oběh |
Stojím v prostorné hale před porodními boxy pražské podolské porodnice. Připomíná to tu kulisy amerického seriálu o lékařích. Pastelové barvy na zdech, recepční pult a gauče se stolkem vedle něj by mohly klidně stát i v hotelové recepci.
Nakouknu do porodního boxu. Vypadá jako moderní garsonka. Když staniční sestra Miluše Pirohaničová říká, že tu má žena spolu s nastávajícím otcem nebo dulou (pomocnice rodičky, pozn. red.), kterou si pozve k porodu, naprosté soukromí, napadne mě vtip. S nastávajícím otcem nebo s manželem. Nechám si ho ale pro sebe…
"Máte to tu pěkné," vyslovím nahlas směrem k Aleně Měchurové, vedoucí porodního sálu, kde se ročně narodí bezmála pět tisíc dětí. "No, vidíte a někteří zastánci domácích porodů se snaží vytvořit dojem, že tu snad matkám a dětem škodíme," povzdechne si lékařka.
Podle ní matka chlapce narozeného doma dobrovolně riskovala. Z jejích slov je cítit stesk nad spory, které mezi sebou v Česku vedou porodníci a některé soukromé porodní asistentky. Stesk nad spory o to, zda jsou domácí porody přirozenou alternativou porodů vedených lékaři. Nad spory, kde proti sobě stojí argument "porod není choroba, nýbrž přirozený proces, do kterého ve většině případů není třeba nijak zasahovat" a názor, podle něhož "se mohou dítě i matka vždy dostat do vážných problémů, které doma není čas vyřešit".
Nejsou nemocné, jsou těhotné
Soukromá porodní asistentka Ivana Königsmarková je přesvědčená, že zdejší porodnice přistupují k rodící ženě jako k nemocné. "A to je špatně. Porod je přirozený děj, který není nutné nijak ovlivňovat. Samozřejmě za předpokladu, že je žena zdravá a těhotenství probíhá normálně. V Česku se každé těhotenství považuje za chorobu, kterou je třeba léčit," říká mi chvíli před tím, než dorazím do Podolí, v telefonu. "A když už nastanou komplikace, což je velmi výjimečné, je čas dojet do porodnice," hájí svou profesi.
"Není čas," kontruje Alena Měchurová, když argumentuji slovy porodní asistentky. Pokud se porod zkomplikuje a dítě trpí například nedostatkem kyslíku, mělo by se podle ní narodit do patnácti minut. Jenže představte si situaci, že žena rodí kupříkladu v pátém patře sídlištního domu. Několik minut potřebuje porodní asistentka k rozhodnutí, zda volat záchranku, ta přijede do deseti minut. Dalších několik minut bude trvat, než ženu v bolestech odvedou nebo snesou do sanitky, a další minuty pojedou ucpaným městem nebo po okreskách. Tohle se nedá stihnout za čtvrt hodiny. "Ani u sebezdravější ženy nikdo dopředu nedokáže odhadnout, jestli porod proběhne bez komplikací," dodává Alena Měchurová.
Porody v číslechLoni se v Česku narodilo bezmála 120 tisíc dětí. Podle údajů Českého statistického úřadu 0,2 procenta z tohoto počtu mimo porodnice. Do 28 dnů po porodu umřelo celkem 217 dětí. Podle odhadů se rozhodlo zhruba 300 až 500 žen rodit plánovaně doma. Podle údajů pražské záchranné služby zemřelo v souvislosti s domácím porodem pět nebo šest dětí. Přesná čísla však neexistují. |
Několik procent dětí má kupříkladu omotanou pupeční šňůru kolem krku. U některých takovým způsobem, že to při porodu nevytvoří žádný problém. Ale jindy to znamená velmi vážnou potíž. "A to se předem zjistit nedá," konstatuje Alena Měchurová. Dopředu nelze předvídat ani to, jestli nebude mít po porodu problém i matka. Například silné krvácení, které může být smrtelně nebezpečné. Jak říká, na rozdíl od obývacího pokoje, má v porodnici žena za zády připravený tým odborníků.
Takže kdo to rodí doma? Nezodpovědné, snad i trochu hysterické ženy, které kvůli vlastnímu pohodlí a možná i póze riskují život svůj i svého dítěte? Nebo ženy, které považují porod za přirozený a nejdůležitější okamžik v životě, u něhož, je-li vše, jak má být, není lékař zapotřebí?
Ekonomka Markéta, která nechce uvádět své příjmení, přivedla na svět doma obě své děti, tříletou Barboru a ročního Martina. "Považovala jsem nejdřív ženy, které rodí doma, za riskující blázny. A sháněla jsem porodnici, která by mi vyšla vstříc," přiznává. Dnes říká, že kdyby měla porodit ještě další děti a věděla, že těhotenství probíhá bez komplikací, udělala by to znovu stejně. Tedy doma, se svým partnerem a porodní asistentkou.
"Oba porody byly úžasný zážitek. První trval zhruba dvanáct hodin, druhý tři. Neměla jsem bolesti, jen jsem cítila, že tělo pracuje. Nepotřebovala jsem, aby mi někdo říkal, co mám dělat. Řídila jsem se intuicí. Šest hodin po porodu jsem už stála se synem v šátku na břiše u sporáku a pekla kuře, bylo mi nádherně. Od začátku jsem cítila k dětem neskutečně silný vztah. Obě jsou velmi klidné," vypráví.
Radka Synková, rovněž matka dvou malých dětí, naopak o porodu doma neuvažovala ani vteřinu. "První porod byl obtížný. Neměla jsem sílu tlačit, syna museli nakonec vytáhnout pomocí kleští. Druhý už proběhl hladce. Nedám na porodnici dopustit," říká. A na otázku, jestli prožívala po porodu euforii, skoro vykřikne. "To víte, že ano, a jakou. Tedy u druhého syna. Protože po prvním jsem byla tak vyčerpaná, že si chvíli po narození vůbec nepamatuju."
Radka Synková měla od začátku jasno. Lékařům neměla důvod nedůvěřovat. Navíc si pochvaluje, jak se služby v porodnici zlepšily. "Nedá se to srovnat s dobou před pěti lety, když jsem rodila poprvé," říká.
Co ale obrátilo "na víru" v jedinečnost domácího porodu Markétu? Osobní zkušenosti s lékaři a nemocnicemi. Jako malá strávila mezi nimi hodně času. "Cítila jsem se jako věc, o které rozhodují jiní. A řekla si, že už tenhle pocit nechci zažít. Jsem individualistka, chci mít věci pod kontrolou," uvádí.
Statistiky, statistiky...
Druhým "pro" byly statistiky. Paradoxně. Protože právě se statistikami o domácích porodech je u nás potíž. Neexistují ty, které by vypovídaly jen o plánovaných domácích porodech, tedy nikoli těch, kdy žena prostě porodí doma nebo na ulici, protože to do nemocnice nestihne.
"Jenže já jsem studovala materiály ze zahraničí. A nakonec jsem zjistila, že riziko, že se něco stane, je prakticky stejné," vysvětluje. Mimo jiné čerpala z americké studie, která sledovala téměř pět a půl tisíce žen, které se rozhodly rodit doma. Vyplynulo z ní, že děti narozené doma umírají stejně často jako ty, které přišly na svět v porodnici. "A do porodů, které začaly doma, ale skončily v nemocnici, lékaři nemuseli tak často zasahovat a končit je císařským řezem, kleštěmi nebo nástřihem hráze," doplňuje.
Vedoucí pediatr podolské porodnice Zbyněk Straňák je naopak přesvědčen, že tuzemská čísla, která jsou k dispozici, jasně ukazují, jak jsou domácí porody riskantní. "Podle expertních odhadů připadá na tisíc domácích porodů deset až dvanáct úmrtí novorozenců. V porodnicích umře do 28 dnů po porodu 1,74 všech dětí a 0,2 pokud do statistiky zahrneme děti s porodní vahou dva a půl kilogramu a vyšší," říká.
Na stránkách Unie porodních asistentek visí jiné informace. Ročně podle nich zemřou v českých porodnicích na čtyři stovky novorozenců, tedy zhruba necelí čtyři na jeden tisíc narozených. A deset matek k tomu. Údaje o tom, kolik dětí zemřelo přímo při plánovaných domácích porodech, jsem tu nenašla.
Jen čísla z dotazníkového průzkumu, v rámci kterého odpovědělo patnáct porodních asistentek a devadesát rodičů. A z nich jsem vyčetla pouze to, že z 259 plánovaných domácích porodů jich pro komplikace skončilo v nemocnici 38…
Jaká je tedy odpověď na otázku, zda je domácí porod hazard? Každé narození je jedinečné. Žena, která se rozhodne přivést na svět dítě doma, se dobrovolně vzdává jistoty rychlé pomoci, když se dostane do potíží. Dobrovolně mění tuto jistotu za možnost sama rozhodovat a za víru, že bude dítěti v jejích rukách lépe než v náručí mnoha cizích, anonymních zdravotníků.
Zároveň by si měla umět bez emocí odpovědět na otázku, co pro ni představuje větší riziko. Zda to, že se porod doma zkomplikuje. Nebo možnost, že personál porodnice udělá chybu. Protože nést následky svých rozhodnutí bude jen a jen na ní.
Jak říká Markéta, která zažila pouze domácí porod: "Kdyby se mě někdo jiný zeptal, kde rodit, řekla bych mu, aby šel do porodnice. Protože už jen to, že se ptá, ukazuje, že pro porod doma není zralý. Domácí porod totiž není věcí odvahy, ale sebedůvěry a hlubokého vnitřního pocitu."
