Jediný klad je, že žijete, jinak vše ostatní je špatné. Násilník vše zapře a Vy nemáte svědka. Modřiny na obličeji nic nedokazují, kdoví kdo Vám je udělal, on Vás ale nikdy v životě přeci neuhodil. Co na tom, že máte svědky, že Vás krátce před odjezdem z Liberce domů vidí lidé bez modřin a spolupracovnice je vidí už ráno v 5.30?! Městský úřad v Chrastavě rozhodne – není dokázáno! Proč oznámení trestného činu není dáno na zastupitelství?! To Vy nevíte, oni asi ano.
Manžel o Vás říká, že jste chodila domů opilá, že jste alkoholička? Je to výmysl? To ale říkáte Vy, on říká něco jiného. Komu asi z lidí, kteří takto mluví, dělal koupelnu nebo čistil koberec?!
To ovšem ještě není vše, co se Vám může přihodit. Podle verze manžela, bylo vše jinak, Vy jste napadla jeho. Jen jste se bránila? To říkáte Vy, on říká něco jiného. Vážíte 50 kg a on 100 kg, to nic neznamená., budete souzena, že jste ho napadla!!! Lhaní je přece tak snadné a jak pomáhá!!
Utekla jste a co následuje. Podáte žádost o rozvod i přesto, že si velmi dobře pamatujete výhružné věty svého manžela: „ Jestli se dáš rozvést, děti nikdy neuvidíš, to si umím zařídit.“„Děti budu mít já, kdyby mě to stálo milión.“
Kolik ho to do této doby stálo, nevíte. Jen tiše zíráte – během manželství jste ztratila jakoukoli bojovnost, chtěla jste klid a tak jste poslouchala, nechala se zcela ovládat. Podepsala mu pro klid dětí plnou moc a byla celé manželství bez peněz, zcela odkázaná na něho.
On vyzvedal mateřskou, on bral přídavky na děti, on rozhodoval, kam se kdy pojede jeho autem a Vy jste bydlela v jeho domě. Co na tom, že se opravil i za Vaše peníze. Nechala jste se tak ponižovat, že Vám desetiletá dcera dokázala říci: „Ty tady nerozhoduješ.“ A měla bohužel pravdu, násilník Vás srazil tak, že jste neměla odvahu se vzepřít. Snášela jste zákaz styku s nejbližšími i s přáteli, kteří nebyli mužovi přátelé, snášela jste prohlížení tašky, mobilu atd.
Co ale nastalo, když jste začala chodit do práce. Už to vše nedokážete snášet a bouříte se. Manžel ale vyžaduje vše stejné jako dříve, vše doma udělat a obskakovat i jeho osobu tak, jako když jste byla doma. Že to nezvládáte, jste unavená, to je Váš problém, on si přece nebude jídlo sám ohřívat, od toho má Vás. Odmítáte si nechat prohlížet věci, bouříte se. Tak jste po zásluze potrestána. Měla byste si to pamatovat a poslouchat dál, jinak Vás to může stát život a to pomalu zjišťujete. Máte z muže strach.
Když odejdete na jednu noc k matce, tak se stane jen maličkost, Váš muž jí pěstí rozbije okno. Co rozbije příště?
Sociální pracovnice Vám řekne, že nejhorší věc, jakou jste udělala, je, že jste utekla bez dětí. Jak jste v té chvíli měla utéci s dětmi, Vám ale nedokáže vysvětlit. Kdybyste se o to snažila, možná už tady nejste!! Alespoň by sociální pracovnice měla méně práce!!
Manžel na vše stále říká, že vše není pravda – nikdy jsem ji neuhodil, její matku jsem surově nenapadl, to si vymyslela. Co na tom, že i na to jsou svědci!! On si vše umí zařídit!! Peníze jsou všemocné?! Vy jste věřila, že nejsou.
Teď si nepřejete nic jiného, než být daleko od svého muže a se svými dětmi. Ale pozor, sociální pracovnice rozhodne, že dětem je u otce dobře. Nedokázalo se, že by je bil a psychické týrání se těžko dokazuje, na to prý soc.pracovnice není odborník. A na co je??
To, že je to prolhaný násilník, není důležité. Že před dětmi bil matku , vede starší dceru ke lhaní, že odmítá vydat děti i v termínu určeném předběžným soudem, před dětmi opakuje všechny lži o matce a buduje syndrom zavrženého rodiče, soc. pracovnici nezajímá.
Vybavíte si větu z rozhodnutí Městského úřadu, kde otec říká:“ U sociální pracovnice vše čeká na můj pokyn“. No a i ty předchozí věty: …, já si to dokážu zařídit, děti budu mít já, kdyby mě to mělo stát milión!!!
Vy nemůžete být se svými dětmi, o které se starají střídavě babička otce a na inzerát nalezená žena. To, že není normální, aby ženatý muž přivedl do domu k dětem před rozvodem novou „maminku“, což Vám klidně před dětmi řekne, si asi myslíte jen Vy. Soc. pracovnici to nevadí.
Předáte jí záznam dne „přebírání“ dětí, které neproběhne, ale kde si Vy a s Vámi Vaše děti i sousedé vyslechnete, jaká jste vždy byla špatná matka a že jste alkoholička a ona nic, ani to s ní nehne. Nemělo by být trestné, vykřikovat o někom lži??!! Nedáte – li žalobu na ochranu osobnosti, asi Vám nic nepomůže a když jí dáte, tak Vám to pomůže? No, to kdybyste věděla. Měla byste!! Není přece možné, aby si kdokoli o komkoli říkal cokoli !?
Když jste někdy jednala s touto soc. pracovnicí, tak na vše Vám řekla: „Ale pan ….. říká něco jiného.“ Jak tomu máte rozumět? Asi má důvod věřit více jemu. Jaký? Tuto úvahu nesmíte vyslovit, to by bylo na žalobu.
Co máte dělat? To Vám bohužel neporadím. Unést děti? Ano, pomůže-li Vám někdo ztratit se tak, aby Vás ten „člověk“, který je stále Vaším manželem nenašel. Možná se najde organizace, která pomůže a ozve se?
Nechat děti do rozhodnutí soudu u otce?? To je asi to nejhorší trestuhodné rozhodnutí i když schválené „soc.pracovnicí“, protože vědomě necháváte ničit své děti!!! Kdo je opravdovým otcem nebo matkou, ten moc dobře ví, že děti chtějí mít rády oba rodiče. Otec, který před dětmi mluví špatně o matce, vede děti k tomu, aby ji odmítaly, manipuluje s nimi tím nejbezohlednějším způsobem, se chce jen matce mstít, ale dětem strašně ubližuje a to s pomocí soc.pracovnice – v duchu své věty – u soc. pracovnice to čeká jen na můj pokyn!!!
Divíte se ještě tomu, proč tak málo žen, na kterých je prováděno domácí násilí, se ozve? Nedivte se!!!
