Stanovisko legislativního odboru k možnosti sloučení rozpravy k různým bodům pořadu schůze Sněmovny
Legislativní odbor považuje za nezbytné nejprve uvést, že k dále uvedené věci mohou existovat různé právní názory na způsob řešení této věci. Náš následující právní názor vychází především z příslušných ustanovení Ústavy, zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, z dosavadní sněmovní praxe, z některých názorů přijatých v minulosti Ústavním soudem apod. Podle našeho názoru může tuto věc s konečnou platností posoudit a rozhodnout eventuálně pouze Ústavní soud, a to na základě příslušného návrhu.
Klíčové body stanoviska
|
Podle § 54 odst. 8 jednacího řádu Sněmovny může Sněmovna v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu nebo sloučit rozpravu ke dvěma nebo více bodům pořadu schůze Sněmovny. V jednací praxi Sněmovny ke slučování rozprav v odůvodněných případech někdy dochází. Obvyklé je ovšem sloučení rozpravy u bodů, které spolu logicky a obsahově (věcně) souvisejí.
Právě tato souvislost je důvodem pro sloučení rozpravy. Nemá smysl, aby byla opakovaně vedena rozprava k obsahově téměř totožné nebo velmi podobné věci. V této souvislosti se nedomníváme, že účelem § 54 odst. 8 jednacího řádu Sněmovny je případné sloučení rozprav u jakýchkoliv obsahově nesouvisejících návrhů zákonů.
Konkrétně se jedná například o sloučení rozpravy u návrhu zákona a návrhu doprovodného zákona obsahujícího novely souvisejících zákonů, popřípadě návrhu zákona obsahujícího jiné související úpravy. Obecná rozprava byla ve druhém čtení sloučena 30. 8. t.r. například u tří tisků týkajících se změn důchodového spoření (tisky 412 až 414). Ke sloučení rozpravy v prvém čtení došlo například v případě tří návrhů novel loterijního zákona (tisky 47, 138 a 33).
Ke slučování rozpravy dochází i u jiných sněmovních tisků, než jsou návrhy zákonů. Byla tak například sloučena rozprava u zpráv o inflaci a hospodaření předkládaných Českou národní bankou. Ke slučování rozpravy obvykle dochází na základě širšího konsenzu opírajícího se o snahu racionalizovat jednání schůze Sněmovny.
Pokud by došlo ke sloučení rozpravy u různých, ne příliš souvisejících tisků, případně navzdory nesouhlasu některých poslaneckých klubů, navíc za předpokladu omezení celkové řečnické doby pouze na dvakrát 10 minut, jednalo by se o postup v procedurální praxi Sněmovny značně nezvyklý. Procedura projednávání příslušných návrhů zákonů by tak byla podle našeho názoru zbytečně vystavována pochybnostem a námitkám, a to včetně možného přezkumu Ústavním soudem.
Důvodem zamýšleného sloučení rozpravy by mohla být snaha o omezení počtu vystoupení poslanců na celkově dvě vystoupení (po 10 min.) ve sloučené rozpravě (§ 59 jednacího řádu Sněmovny). Podle názoru legislativního odboru však tento záměr naplnit nelze. Podle § 59 odst. 2 jednacího řádu Sněmovny se může Sněmovna bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát. Podle názoru legislativního odboru není možné považovat sloučenou rozpravu k více bodům pořadu za "totožnou věc" ve smyslu citovaného ustanovení jednacího řádu Sněmovny.
Jinými slovy – i pokud by došlo ke sloučení rozpravy, bylo by podle našeho názoru nutné umožnit poslancům dvě vystoupení po 10 minutách ke každé věci, tj. ke každému tisku, resp. bodu schůze. K případnému sloučení rozpravy by mohlo aktuálně event. dojít podle našeho názoru pouze u těch návrhů zákonů vrácených nebo zamítnutých Senátem, kde se jedná o logickou a obsahovou souvislost (např. u zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a u souvisejícího "změnového" zákona, nebo u zákona o důchodovém spoření, zákona o doplňkovém penzijním spoření a u souvisejícího "změnového" zákona).
Posouzení této věci a rozhodnutí o sloučení rozprav je pak na celé Sněmovně, která by však měla podle našeho názoru zohlednit při svém rozhodování možné odůvodněné námitky a odlišné návrhy týkající se jejího postupu.
Poslanecká sněmovna přijala při projednávání návrhu 14 zákonů vrácených nebo zamítnutých Senátem svá usnesení, kterými sloučila rozpravu ke všem 14 zákonům (bodům) a dále usnesení, kterými v takto sloučené rozpravě rozhodla o omezení řečnické doby na 10 minut s tím, že každý poslanec může vystoupit v této sloučené rozpravě nejvýše 2 krát.
Pokud by Poslanecká sněmovna zamýšlela se těmito usneseními dále ve svém jednání neřídit, měla by je revokovat. Jiný možný způsob by spočíval v tom, že ve sloučené rozpravě by byla dána možnost vystoupit 2 krát na 10 minut každému poslanci ke každému návrhu zákona, tj. ke každému tisku resp. bodu schůze (jedná se o body 87 – 100 z 25. schůze Poslanecké sněmovny). Posledně uvedený postup by však neřešil spornou otázku sloučení rozprav u logicky a obsahově nesouvisejících návrhů zákonů (viz výše).
Pokud jde o otázku pokynu místopředsedkyně Sněmovny Kateřiny Klasnové, jako řídící schůze k vymazání třetích a dalších přihlášek poslanců do rozpravy, uvádíme, že k této věci se legislativní odbor nevyjadřoval. Podrobný popis postupu příslušných pracovníků Kanceláře Poslanecké sněmovny je uveden dále ve vyjádření ředitelky organizačního odboru KPS.
Nad rámec výše uvedeného legislativní odbor však upozorňuje, že mezi běžně akceptované právní principy se řadí i zákaz zneužití práv. Podle názoru legislativního odboru je tento princip součástí principů právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. V souladu s tímto principem lze za určitých situací omezit do určité míry podle našeho názoru výkon práva tomu, kdo své právo pouze prokazatelně zneužívá.
Pokud by byla při provádění tzv. obstrukcí překročena únosná míra, bylo by podle názoru legislativního odboru možné omezit do určité míry poslancům některá práva, která jim jednací řád Sněmovny formálně přiznává (typickým případem by například mohlo být předložení nekonečného množství návrhů apod.). Pokud by zákonem stanovené právo poslance muselo být vždy a za všech okolností formalisticky vykonáváno, mohlo by to znamenat materiální popření smyslu činnosti Sněmovny (potažmo parlamentarismu jako takového).
Legislativní odbor má určité pochybnosti o tom, zda v aktuální situaci ve Sněmovně k překročení uvedené míry došlo. V konečném důsledku by se posuzováním této otázky musel zabývat Ústavní soud při případném přezkumu ústavnosti konkrétních zákonů. Stanovisko Ústavního soudu legislativní odbor nemůže předjímat.
V Praze dne 5. 11. 2011
Legislativní odbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
