Pane předsedo, vážené delegátky a delegáti,
děkuji za opětovné pozvání na Váš sjezd. Vaše pozvání jsem tentokráte přijal, protože Vaše jednání, jednání nejstarší demokratické politické strany v České republice, která je v současnosti hlavní opoziční silou, považuji v kontextu událostí poslední doby za důležité. Mám na mysli naši vnitropolitickou nestabilitu i zhoršující se ekonomickou situaci.
Váš sjezd jsem se rozhodl navštívit s plným vědomím toho, že je ČSSD stranou, která mne v loňské prezidentské volbě nepodporovala, a která – spolu se svými politickými spojenci – na úřad hlavy státu kandidovala a prosazovala svého protikandidáta.
Takový postup je v demokratickém státě normální a vyjadřuje samu podstatu demokracie. Loňskou prezidentskou volbu a Váš postoj v ní zmiňuji i proto, abych hned v úvodu svého vystoupení připomněl známý fakt, že politická východiska Vaší strany s mými totožná nejsou.
Přesto bych chtěl zdůraznit, že jako nejvyšší ústavní představitel České republiky – v rámci svých pravomocí a povinností – jednám vždy s respektem k zájmům všech našich rozhodujících politických seskupení a že k nim přistupuji z hlediska republiky a jejích občanů jako celku.
Vždy jsem také byl a i v budoucnu zůstanu odpůrcem kabinetní politiky, prováděné za zády politických subjektů. Své kroky činím veřejně a bývám za ně občas kritizován jak zleva, tak zprava. Tak to ale asi má být.
Klaus na sjezdu ČSSDPrezident poprvé od revoluce na sjezdu socialistů |
Nepřišel jsem mluvit o sobě. Nemíním rovněž z tohoto místa komentovat poslední aktuality naší politické scény. Na Vašem jednání jsem se rozhodl vystoupit především proto, abych jasně naznačil, že by v dnešní složité hospodářské situaci, a v jejím důsledku i v komplikující se společenské atmosféře, měly všechny naše významné politické síly – a to více než kdy jindy – demonstrovat svou odpovědnost vůči zájmům naší země.
Celosvětovou finanční krizi a z ní pramenící hospodářskou recesi jsme sice nevyvolali, ale její důsledky pociťujeme a ještě nějaký čas pociťovat budeme.
A protože se tak či onak týká všech sociálních skupin naší společnosti, je třeba hledat společné jmenovatele našich zájmů a při jejich nalézání se oprostit od malicherností, osobních nevraživostí či politikaření, které jsou tak typické pro politické zápasy u nás.
Nevolám po tom, aby bylo v naší zemi po dobu hospodářské recese nebo po dobu českého předsednictví Evropské unie omezeno či dokonce zastaveno běžné politické zápolení.
Takové moralistní či moralizující výzvy by byly nejen plané, ale i zbytečné. Politický zápas stran v pravo-levém spektru je přirozený a pro hledání východisek ze současné situace může být i plodný.
Chci však naléhavě apelovat – a to jak nalevo, tak napravo – aby žádná z našich klíčových politických stran nepodlehla pokušení zneužít přirozených obav občanů z komplikující se hospodářské situace.
Taková taktika by snad mohla přinést krátkodobý volební úspěch, ale poškodila by hlavní strategický cíl, onen zmíněný společný jmenovatel, na němž, jak věřím, jsme schopni se shodnout.
Tím je budování elementární důvěry občanů v náš stát, v náš demokratický politický systém a v jeho schopnost nalézat racionální východiska z potíží, jež jsou přirozeným důsledkem svobodných společenských poměrů.
Právě sem směřuje má výzva, s níž se z tribuny Vašeho jednání chci obrátit nejen na Vás, ale i na všechna ostatní soupeřící politická uskupení v naší zemi. Nepředhánějme se v líčení katastrofických zpráv a scénářů, které ve veřejnosti vzbuzují skeptická očekávání, a tím se na prohlubování hospodářského poklesu významně podílejí.
Tato krize je také – či možná především – krizí důvěry. Politici mohou svými racionálními postoji ochránit více pracovních míst než vlády, které bezhlavě pumpují do ekonomik peníze daňových poplatníků.
Nepřehledná hospodářská situace a její nepříjemné přechodné průvodní jevy, zasahující naštěstí zatím jen relativně malou část naší společnosti, jsou pro nás příležitostí, abychom složili zkoušku demokratické vyspělosti a pojmu politická kultura dali praktický obsah, a to při plném respektu k názorovým odlišnostem mezi levicí a pravicí.
Jenom to je cesta, jak ze současných problémů vyjít posilněni a obohaceni. Jen tak se může ukázat, že vedle přirozených odlišností a růzností umíme projevit i ducha svornosti, slušnosti a vzájemnosti.
Věřím, že se rokování Vašeho sjezdu bude nést v tomto duchu. Právě v tomto smyslu mu jako prezident republiky přeji úspěch.
