Izraelský filmový režisér Ori Gruder, který se stal ultraortodoxním židem až ve 30 letech, natočil dokument mimo jiné kvůli problémům, na něž narazil při sexuální výchově svých šesti dětí.
Gruder ve snaze dobrat se vysvětlení poskytuje ve filmu názory rabínů a umožňuje veřejnosti nahlédnout do života ortodoxních židů. Jejich každodenní úkony se řídí židovským právem halacha, které obsahuje návody na to, co jíst nebo jak se oblékat. Řeší také otázky intimního soužití a zakazuje sexuální styk před uzavřením sňatku.
Rabín a Gruderův přítel Jisrael Aharon Ickovič ve filmu říká, že výchova dětí začíná požadavkem nikdy se nedotýkat sexuálního orgánu a nedívat se na něj. „Proč? Protože oko vidí a srdce touží a to jsou prostředky ke spáchání hříchu,“ uvedl rabín. I Grudera překvapilo, že chasidé učí chlapce močit bez doteku penisu. Od 13 let hoši nosí speciální široké trenýrky, které jim to mají umožnit.
Film ukazuje náboženské školy, rituální lázně i svatby
Gruder se ve filmu projevil jako neodbytný tazatel a chtěl vědět, co si mají počít dospívající hoši, kteří navzdory všem opatřením přesto pocítí erekci. Ickovič na to dal zcela přirozeně tuto odpověď: „Zabořit nehty do nohou, postavit se na špičky, dělat uvolňovací cviky a nechat to odeznít. Pomáhá také hluboké dýchání, skákání a rychlá chůze.“ Sex je podle halachy pouze prostředkem plození.
Izraelský režisér Ori Gruder a jeho syn David na jednom ze záběrů dokumentu o intimitě ultraortodoxních Židů Posvátné sperma.
Snímek je označován v Izraeli za fascinující dokument nejen kvůli zvolenému tématu, ale také ochotě režiséra přiblížit prostředí ortodoxních židů, kteří se vyznačují spíše uzavřeností a snahou co nejvíce ochránit své soukromí. Ve filmu jsou scény z rituální lázně, náboženských škol i svateb s přísně oddělenými skupinami mužů a žen.
Gruder v dokumentu vylíčil i pocit viny, který měl, když se stal věřícím a kdy si uložil tresty za své minulé hříchy. „Ponořil jsem se do rituální lázně naplněné ledem, postil jsme se, rozdal jsem peněžní dary a dodnes jezdím každoročně do malého lyžařského střediska a nahý se tam vyválím ve sněhu,“ vylíčil režisér, který se stal věřícím Židem po studiích a ukončení vojenské služby.
Snímek se už promítal v Jeruzalémě, Tel Avivu, Londýně a v USA. V sálech v Izraeli jej sledovali jen laičtí diváci, protože ultraortodoxní židé do kina chodit nesmějí, aby nebyli vystaveni bezbožnému světu. Podle Grudera si ale mnozí film stáhli z internetu.
Ukázka z dokumentu Posvátné sperma:
