V Praze dne 5. prosince 2005
Vážený pane arcibiskupe,
obdržel jsem Váš dopis, ve kterém mě žádáte, abych nepodepsal nedávno schválenou novelu církevního zákona.Vaší žádostí jsem se pozorně zabýval a k Vašim argumentům jsem při svém zvažování přihlédl. Přesto jsem se – po zvážení všech okolností – rozhodl zákon podepsat.
Ve svém dopise argumentujete, že novela obsahuje tytéž sporné body, které před dvěma lety vyškrtl ze zákona Ústavní soud. Podle mých analýz tato novela ta ustanovení, která byla zrušena Ústavním soudem, neobsahuje. Ústavní soud nezrušil ustanovení par. 16 odst. 1 zákona o církvích ("Návrh na evidenci orgánu … nebo řeholní a jiné církevní instituce jako církevní právnické osoby podává orgán registrované církve.."), naopak jej výslovně potvrdil. A to je jediné ustanovení zákona, které vymezuje okruh evidovaných osob.
Chápu spor kolem tohoto zákona jako spor o to, zda mohou církve zakládat právnické osoby podle jiného režimu, než všechny ostatní subjekty, vykonávající v naší zemi stejné či obdobné činnosti. Moje odpověď na to je jednoznačné ne. To není v rozporu s tím, že církve mají právo zřizovat své vnitrocírkevní orgány nezávisle na státních orgánech. Státní orgány se do vnitřní struktury církví vměšovat nesmí. To také – podle mého čtení zákona – tato novela neumožňuje. Tato novela "pouze" předpokládá, že právnické osoby, které mají podle našeho právního řádu jistá práva a povinnosti, jsou něco jiného, než vnitřní orgány církve. Chtějí-li se vnitřní orgány církve stát právnickými osobami i navenek, není to již jen vnitřní věcí církve. Obecně přece musí platit, že právnické osoby musí být subjekty podle českého právního řádu a ne subjekty vzniklé podle vnitřních předpisů či pravidel například jednotlivých církví.
Vážím si práce církví na poli vzdělávání, dobročinnosti, či zdravotnictví, což jsou aktivity, které církve – kromě své vlastní duchovní činnosti – rozvíjejí ku prospěchu celé společnosti. Tyto aktivity ale musí být vyvíjeny podle obecně závazných předpisů českého právního řádu. Na tom není nic omezujícího či restriktivního.
Píšete také, že jako garant demokracie bych neměl podepsat zákon prosazený politickou levicí. V tomto smyslu musím říci, že jako prezident především musím respektovat vůli svobodně zvoleného parlamentu bez ohledu na to, že v něm nyní má převahu politický směr, za jehož stoupence se nepovažuji. Toto není první případ. Jen za poslední půlrok jsem např. mezi desítkami jiných podepsal čtyři zákony, podpořené pouze levicí, i když jsem o nich měl velmi kritické mínění. Úkolem prezidenta není bojovat s některým politickým směrem zastoupeným v parlamentu.
Vážený pane arcibiskupe, o Vašich námitkách jsem dlouho přemýšlel, protože si Vašich názorů a postojů velmi vážím. Na tom nic nemění ani skutečnost, že jsem se tentokrát rozhodl odlišně, než byste si přál.
V úctě
Václav Klaus
