Je v tom cosi symbolického. Ve stejný týden, kdy generální ředitel České televize Jiří Janeček oznámil rozsáhlé personální změny ve vedení veřejnoprávní televize a zavedení nových funkcí ředitelů jednotlivých programů ČT, premiér Petr Nečas zpochybnil důvod existence programů ČT1 a ČT4. Prý jsou to "v podstatě poplatky dotované komerční, na plytkou zábavu orientované sportovní a zábavní kanály".
Ačkoli Petr Nečas zdůraznil, že jeho názor je čistě divácký, těžko jej nespojovat s jeho čerstvou funkcí předsedy vlády. Nečas trefně charakterizoval problém ČT, jejíž programy, snad s výjimkou ČT2, velice připomínají komerční televize, ale na rozdíl od nich čerpají peníze od koncesionářů. A v omezené míře vysílají reklamu, byť finanční výnosy z ní neplynou přímo do rozpočtu ČT.
To kouzelné slovo veřejnoprávní
"Veřejnoprávní médium má za veřejné peníze obsluhovat především ten prostor, který zdarma nezaplňují média privátní. Opravdu potřebujeme z veřejných peněz platit ČT4 Sport? A má být za veřejné peníze provozován kanál ČT1, jenž se v hlavním vysílacím čase příliš neliší od privátní konkurence?" ptal se už před květnovými sněmovními volbami mediální expert ODS Petr Štěpánek, s nímž strana počítala na post šéfa sněmovní mediální komise, ale kvůli "kroužkování" se do dolní komory parlamentu neprobojoval.
Petr Štěpánek a skupina Unisono
Otázka však nestojí tak, zda by ČT měla mít čtyři programy nebo zda má vůbec existovat, ale co by měla vysílat. Charakteristika "veřejné služby", kterou má podle zákona naplňovat, je velmi vágní a lze si pod ní představit takřka cokoli. Máme tedy za veřejnou službu brát přenosy fotbalové Ligy mistrů? Chce si divák povinně platit Mamba show Haliny Pawlowské, nedokázala by ji vyrábět kterákoli jiná komerční televize? A kdo by měl určovat, co je a co už není veřejnoprávní?
V definici veřejnoprávnosti by měli televizi pomoci noví šéfové jednotlivých programů ČT, které Jiří Janeček jmenuje od Nového roku. Největší pozornost se upíná na program ČT1, který svým zaměřením nejvíc připomíná komerční stanice a také s nimi bojuje o diváky. Janeček ho svěřil Radanu Dolejšovi, někdejšímu dramaturgovi zábavných pořadů s Petrem Novotným na Nově, a ten chce v boji s konkurencí přitvrdit.
Zlato je v archivu
"První snahou bude vrátit starší diváky, které jsme od nás vyhnali k ostatním televizím, především k TV Barrandov, kde se objevovaly starší české filmy, které u nás nebyly," říká Dolejš. ČT1 tedy vytáhne z archivů i staré československé seriály a nasadí je od pondělí do čtvrtka do podvečerních časů tak, aby si vytvořila "divácký polštář" před hlavními zprávami. "Teď to je tak, že se diváci před prime time rozutíkají na různé televize. Čas mezi pátou hodinou odpoledne a sedmou večer je pro ČT nejnešťastnější," konstatuje Dolejš a má pravdu.
Halina Pawlovská
Přičteme-li k tomu plány ČT na vysílání čtyřiceti velkých zábavných sobotních přenosů typu Českého slavíka nebo České Miss, opravdu se velice těžko hledá rozdíl mezi komerční a veřejnoprávní televizí. Jenže Kavčí hory nemají příliš na vybranou. Pokud mají vykazovat nějakou sledovanost a generovat peníze z prodeje reklamních časů, které dnes plynou třeba do Státního fondu na podporu kinematografie, bez diváků se neobejdou. A pokud by sledovanost neměla, sesypou se na ni politici z opačného důvodu: nač si platit službu, kterou využívá minimum diváků?
Ať je to manažer
V personálních změnách, které Českou televizi čekají od srpna do konce letošního roku, překvapuje přesvědčení Jiřího Janečka, že Kavčí hory potřebují především kvalitní manažery, nikoli lidi z branže, kteří televizi rozumějí.
Osud programu ČT2, vůbec nejnáročnějšího na programování, dává do rukou Jana Mrzeny, který nemá s televizní dramaturgií žádné zkušenosti a dosud vedl personální ředitelství ČT. Mimochodem, ještě předtím byl předsedou Rady ČT, která Janečka v červenci 2003 poprvé zvolila ředitelem televize. Janeček svou volbu staví na tom, že Mrzena vedl dlouhá léta Jihočeské divadlo a krátce jako prozatímní ředitel i Národní divadlo v Praze. "Jiří Janeček poukazuje na jeho bohaté zkušenosti s kulturními institucemi, kdy mimo jiné nějaký čas řídil i naší první scénu s jejími třemi soubory. Což není žádná legrace. Zároveň ho považuje za zkušeného a schopného manažera," vysvětluje mluvčí ČT Ladislav Šticha.
Personální ředitel ČT Jan Mrzena.
Když však měl Mrzena poprvé veřejně říci, jakým směrem se bude ČT2 pod jeho vedením ubírat, začal hovořit o historickém boji Iva Mathé o zachování duálního systému televizního vysílání v České republice. "Chtěli bychom přinášet na Dvojce výjimečnou službu výjimečnému divákovi a opět se navrátit k tomu, že Dvojka bude spolutvořit image ČT a bude jedním ze základních pilířů této televize," řekl mnohoznačně.
Mířil výš. Proto musí jít?
Na první pohled nepochopitelná je i výměna ředitele zpravodajství Milana Fridricha, kterého má od srpna v čele zpravodajské ČT24 vystřídat Roman Bradáč. Fridrich tuto změnu nesl od počátku dost nelibě, i když veřejně vyjadřoval loajalitu Janečkovi. Důvod změny je ale jasný: Fridrich se skrze zpravodajství příliš zviditelnil, začal si budovat půdu pro svoji případnou kandidaturu na nejvyšší post v ČT. Ostatně, koketoval s ní už loni; a Janeček muto nezapomněl - stejně jako vminulosti revolty své pravé ruky Františka Lamberta nebo Fridrichova předchůdce Zdeňka Šámala.
Roman Bradáč je vůči Janečkovi rozhodně loajálnější a nemá takové ambice jako Fridrich. A pokud ano, bude je uplatňovat uvnitř zpravodajství, nikoli směrem k "velkým Kavkám". "Mám určité výhrady třeba k současnému vizuálu (grafická podoba vysílání - pozn. red.). Byl bych radši, kdyby některé věci byly více efektivní a méně efektní," říká o ČT24.
Milan Fridrich
Ze světa sportu lehce a zábavně
Sportovní kanál ČT4, který vedle Jedničky čelí největší kritice odpůrců České televize, hodlá pod novým šéfem Jiřím Ponikelským proniknout i na pole zábavy. "Připraveny máme nové projekty, které mají přitáhnout mladé diváky. Magazíny o sportu - o osobnostech českého sportu, jak sportovat, kde sportovat - a některé zábavné pořady a talk show se známými osobnostmi a soutěže," přibližuje Ponikelský. Stěžuje si přitom na stále vyšší cenu vysílacích práv pro sportovní přenosy. "Vznikají konkurenční projekty jiných televizních stanic, Nova Sport či Sport 2, a my se tomu musíme přizpůsobit a bojovat o diváka, nedat této konkurenci šanci a být na poli sportovního média jasnou jedničkou na českém trhu," říká šéf ČT4.
Nový design ČT4 - hraný předěl, tzv. ident, nazvaný vzduch
Nový design ČT4 - jingle pro sportovní přehled
Jenže právě v tom je problém: měla by veřejně placená televize konkurovat komerčním sportovním kanálům? A kdy jde ještě o službu veřejnosti a kdy už o nekalou konkurenci? Člověk nemusí být odborník, aby se shodl na tom, že český sport, zvláště menšinový, by veřejnoprávní televize měla vysílat. U atraktivnějších záležitostí to je na pováženou. Jenže právě atraktivními sporty chce Ponikelský zvednout sledovanost ČT4, která dosud v průměru oslovuje dvě až tři procenta dospělého publika. Pokud se však bude úspěch veřejnoprávní televize měřit pouze sledovaností a budou se od ní odvíjet i pravidelné čtvrtletní odměny Jiřího Janečka v řádu statisíců korun, těžko můžeme počítat s tím, že by se na přístupu programových pracovníků ČT něco změnilo.
Jakm změnit ČT? Sebrat jí reklamuZásadní změna přístupu České televize ke skladbě programu by mohla přijít pouze s ukončením vysílání reklamy. Ostatně, reklama na ČT měla skončit již v roce 2008, výměnou za třífázové zvýšení koncesionářského poplatku. Jenže jak se blížilo toto datum, politici rázem zjistili, že nemají z čeho financovat nadcházející digitalizaci televizního vysílání, a stále víc řešili, kde sehnat peníze na podporu české kinematografie. Rozhodli se tedy, že reklamu v ČT ponechají až do konce digitalizace v roce 2012. Výnosy z prodeje reklamních časů však nejdou přímo do rozpočtu ČT, nýbrž do speciálního fondu, který sice spravuje televize, ale nakládání s těmito penězi schvaluje vláda. Z fondu každoročně odcházejí fixní částky do Státního fondu na podporu kinematografie (150 milionů korun) a na radiokomunikační účet Českého telekomunikačního úřadu (15 milionů korun). Zbylé peníze používá ČT na výstavbu své digitální sítě. Jakmile bude dokončena digitalizace, ztratí vysílání reklamy v ČT smysl. Parlament do té doby přijme nový zákon o kinematografii a vyřeší způsob financování českého filmu. Jenže generální ředitel ČT Jiří Janeček trvá na tom, aby reklama ve veřejnoprávní televizi zůstala i po roce 2012, i kdyby výnosy z jejího prodeje nešly přímo televizi. O zachování reklamy Janeček mluvil i před loňskou volbou ředitele. Peníze vydělané prodejem reklamních časů by prý mohly putovat na podporu kultury či na jiné bohulibé účely. Zároveň by ČT byla nadále nucena bojovat s komerčními televizemi o sledovanost. "Samozřejmě, že jsem pro zachování reklamy. Kdyby nám zůstal sponzoring bez reklamy, vydělali bychom na něm mnohem méně než dnes. Mnoho klientů váže sponzoring na objednané reklamní kampaně," říká obchodní ředitel ČT Robert Kvapil. Jenže co si o tom má myslet divák, kterému politici již před třemi lety slibovali, že za vyšší televizní poplatek bude mít veřejnou televizi bez reklam? Místo toho by pokračoval paskvil poloveřejnoprávní televize, která má plnit veřejnou službu, ale zároveň zajistit co nejlepší sledovanost svým inzerentům. Ideální by byla veřejná televize bez reklamy, s koncesionářskými poplatky a jistotou jejich navyšování v závislosti na inflaci. Takového modelu se však pravděpodobně nedočkáme ani s nynější vládou, protože ODS by ráda televizi vzala i poplatky a platila ji ze státního rozpočtu. |
