Veterinář odmítl přijet zvíře ošetřit s tím, že mu nedávno městská policie odtáhla auto a nyní, když on na oplátku policistům odmítne ošetřit zraněného psa, tak bude skóre 1:1.
Jiného veterináře se nepodařilo sehnat a německý ovčák po půl hodině trýznivých bolestí zemřel. Když se novináři z Práva, které celou kauzu zveřejnilo jako první, MVDr. Daníčka ptali, zda skutečně strážníky odmítl, veterinář odpověděl: "Takhle jsem to řekl. Ale samozřejmě v nadsázce. Měl jsem plnou ordinaci."
Na celou věc se můžeme dívat emotivně, nebo chladně. Emotivní pohled velí vzlykat, spílat, a přát MVDr. Daníčkovi, aby někde v bolestech dlouze a bez pomoci umíral - jako ten pes, na kterého se vykašlal.
Emotivní pohledy mají přes svou lákavost drobný nedostatek - bývají nerealizovatelné a ony Boží mlýny, které by měly úhel našeho emotivního pohledu promítnout do reality a hříšníka ztrestat, melou buď neuvěřitelně pomalu, nebo vůbec.
Proto je v kauze půlhodinového a naprosto zbytečného, neschopností a cynismem veterináře Daníčka protahovaného strádání přejetého psa mnohem praktičtější pohled chladný, racionální a emocí oproštěný. Takový pohled velí podívat se, zda se takto veterinární lékař vůbec smí zachovat.
Už první věta stanov Komory veterinárních lékařů výslovně říká: „Komora dbá, aby členové Komory vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou“.A to je jednoznačné. I když necháme všechny emoce nad přejetým psem doma, samy stanovy veterinární komory jasně říkají, že v ní po tom, co provedl, nemá pan doktor Daníček co pohledávat.
