Zatímco o nezbytnosti samosprávy na úrovni obcí nikdo nepochybuje, účast voličů v senátních volbách lze chápat jako všelidové referendum o užitečnosti a potřebnosti horní komory našeho parlamentu. Ústava České republiky vznikala v době, kdy ještě existovalo Federální shromáždění, jehož jediným úkolem bylo schválit zánik "pomlčkového" Česko-Slovenska. Politické špičky tehdejší koalice neměly dost odvahy sdělit svým federálním po-slancům, že tento historický akt provedou bez nároku na "trafiku", a náš mladý stát tedy dostal do vínku dvoukomorový parlamentní systém.
Jistá naděje na revizi tohoto stavu vysvitla po letošních červnových volbách, kdy se aktéři "opoziční smlouvy" dohodli na změně volebního systému. Právě výsledek voleb do Senátu však zřejmě jejich ambice zchladil a jedinou změnou zřejmě bude zvýšení počtu volebních krajů z dnešních 8 na 14 tak, aby kopírovaly hranice nesmyslných VÚSC (krajů).
Existuje však elegantní řešení, které nevyžaduje zásah do ústavy, a přitom splní požadavek veřejnosti. Stačilo by odebrat senátorům jejich platy a funkční požitky a pojmout tuto funkci jakožto čestnou. Senátoři by se pak každých pět let sjeli do Prahy zvolit hlavu státu, jednou v dějinách naší země by jeli odhlasovat vstup do NATO či Evropské unie a v případě válečného konfliktu (doufejme, že již nikdy nebude) by spolurozhodovali o vyhlášení válečného stavu. Ve zbývajícím čase by se pak věnovali své občanské profesi, rodinám a zahrádkám.
Toto řešení má však naději pouze tehdy , pokud vzejde ze Senátu samého, i když i v tomto případě platí rčení o rybníku a o kaprech. Proto je třeba při dalších volbách nasadit do stojatých senátních vod takové štiky, které se tohoto nelehkého úkolu ujmou a stavidla rybníka zvednou zevnitř.
