Bayrouovy raketově rostoucí preference se v průběhu března sice zastavily, ale oba lídři průzkumů, přezdívaní lidem Sarko a Ségo, si na politika mimo Francii neznámého dávají pořádný pozor.
Ohroženější je socialistická kandidátka. Ve volebních dostizích podle některých průzkumů cválala s Bayrouem bok po boku na 23 procentech.
Ani nynějšímu ministru vnitra Sarkozymu, který si ve většině sond drží vedoucí postavení, však není z "nového“ protivníka nijak dobře po těle. Do finále sice zřejmě postoupí, ale tam mu Bayrou může zavařit více než nevýrazná Royalová.
Podle agentur ve druhém kole voleb může Sarkozyho porazit se šestiprocentním rozdílem. Do francouzských médií proklouzly anonymní hlasy z gaullistického tábora, které doufají, že "Royalová vydrží“. A karikaturisté už zobrazují dosavadního ministra vnitra, jak ve svém zájmu vylepuje plakáty rivalky.
Její bezbarvost stojí za příklonem mnoha levicových voličů, pro které je porážka Sarkozyho gaullistů důležitější než úspěch vlastního kandidáta, k Bayrouovi.
Dříve optimistický předseda socialistů a životní partner Royalové Francois Hollande připustil, že finále opět může být výhradně mužskou záležitostí, a apeloval na nevěrné voliče, aby se opět přiklonili k jeho družce.
Politik se selským rozumem
Odkud se Bayrou tak najednou vynořil? Ještě na začátku roku měl šestiprocentní preference a najednou šlape favoritům na paty. Podobně jako Straně zelených před českými parlamentními volbami mu výrazně pomohla anketa, která mu přisoudila nečekaně mnoho hlasů.
Najednou se z něj stala mediální hvězda a čím dál více voličů unavených gaullisticko-socialistickým soupeřením ho začalo vidět jako reálnou alternativu. Preference mu rostou spíše díky neschopnosti soupeřů než jeho mimořádným kvalitám.
"Zúčastním se druhého kola a zúčastním se ho, abych vyhrál,“ hýří před francouzskými novináři sebevědomím.
Dojím krávu, řídím traktor
Šestapadesátiletý otec šesti dětí Bayrou pochází z vesnice na úpatí Pyrenejí. Od roku 1986 poslancuje v Paříži, ale stále zůstává venkovanem. Má farmu, chová koně, chlubí se tím, že je jediným prezidentským kandidátem, který umí podojit krávu nebo řídit traktor, což mu získává popularitu na venkově.
Udržuje si image člověka z lidu, nevystupuje nabubřele, zdůrazňuje svoji silnou katolickou víru a i v politice prosazuje zdravý selský rozum.
Rozhodně však nemůže být považován za vesnického balíka. Studoval klasickou literaturu, pracoval jako učitel, napsal čtyři historické knihy a kromě poslancování zastával čtyři roky post ministra školství.
Na prezidenta už kandidoval před pěti lety. Nyní má o poznání větší šanci na úspěch. Jako správný křesťanský liberál obratně balancuje mezi socialisty a gaullisty, od obou pytlačí hlasy a hlásá celonárodní usmíření.
Na řadě je "šestá republika“
Po svém vítězství hodlá vytvořit vládní "tým snů“ - do kabinetu by vzal schopné lidi z pravice i levice. Vidí v sobě nového de Gaulla, který svou poklidnou revolucí vyvede zemi z ekonomické krize a ustaví efektivnější "šestou republiku“, kde bude fungovat sociálně-tržní hospodářství.
Plánuje decentralizaci Francie, chce větší pravomoci přenechat obcím a parlamentu, hodlá zrušit prezidentské amnestie, chce politikům zakázat kumulaci funkcí, slibuje více peněz pro školství a vědu, podporuje výstavbu sociálních bytů a prodloužení 35hodinového pracovního týdne.
Odpověď na to, zda s takovým programem uspěje, je na Francouzích. Komentář v La Tribune už však narýsoval paralelu mezi ním a králem Jindřichem IV. Bayrou o něm mimochodem napsal biografii, jíž se prodalo na 300 tisíc výtisků.
Že je dělí čtyři století, nevadí - oba pocházejí z oblasti Béarn a oba vyrazili do bitvy o Paříž z nevýhodných pozic. Jindřich IV. proti svým soupeřům překvapivě uspěl a nakonec se stal jedním z nejvýznamnějších vládců v dějinách Francie. Zopakuje to Bayrou?
