Páter Ger Fitzgerald během posledního rozloučení v katedrále sv. Petra a Pavla poznamenal, že Josef Pavelka patřil sice mezi "nejchudší z chudých", přesto však na něj bude vzpomínáno s láskou.
Tělo Pavelky ležící na ulici objevil v sobotu 4. května před půlnocí náhodný chodec. Úřady se sice pokoušely vrátit jeho ostatky do jeho vlasti, Pavelkovi příbuzní však o ně neprojevili zájem a radnice se proto Pavelku rozhodla pohřbít na vlastní náklady. Se svojí osmadvacetiletou dcerou se údajně Pavelka už deset let neviděl.
Český bezdomovec po dobu svého pobytu ve městě Ennis přežíval na veřejných toaletách, místní si ho však zřejmě oblíbili. "Pamatujeme si ho jako muže, který vás vždy přivítal radostným pozdravem a širokým úsměvem," vzpomínal podle zpravodajského serveru Irish Independent páter Fitzgerald na smuteční ceremonii, které se zúčastnilo asi 60 lidí.
Vypil i dvě lahve vodky za den, popisují kamarádi Pavelky
Pavelka přicestoval do Irska v roce 2007, nejprve pracoval na stavbě, po zranění nohy však o práci přišel. Téměř dva a půl roku pak přebýval v centru pro bezdomovce ve městě Ennis, následně však byl nucen z tohoto zařízení odejít, jako přistěhovalec a bezdomovec totiž nemohl pobírat sociální dávky. Hlavním útočištěm se mu staly veřejné záchodky.
Jeho přátelé a lidé, kterým jeho osud nebyl lhostejný, popisují, že za den vypil i dvě lahve vodky. Peníze na alkohol vyžebral na ulici. Kvůli špatné znalosti angličtiny měl jen mizivou šanci se z těžkého alkoholismu vyléčit.
Na ulici se spřátelil s Polákem Pjotrem Baramem a oba spolu na nějaký čas dostali nouzové ubytování ve městě Galway. Zpět do Ennis se oba vrátili teprve před pár dny. Pavelka byl totiž předvolán před soud kvůli opakovanému obvinění z konzumování alkoholu a opilosti na veřejnosti. Soud se konal 1. května, odročen pak byl na 15. května.
Nejlepší kamarád smutní
Smrt Pavelky bezpochyby nejvíce zasáhla jeho kamaráda Pjotra. "Dneska se cítím strašně, pláču jenom v soukromí, ne před lidmi. Byl to můj nejlepší kamarád a teď je pryč," uvedl Pjotr jen několik hodin po tom, co se o smrti svého kamaráda dozvěděl. Spolu prý trávili většinu času a za ta léta se ani jednou nepohádali. Pjotrovým jediným přáním nyní je, aby mohl dát svému kamarádovi poslední sbohem.
Na místě, kde policie nalezla Pavelkovo tělo, se počátkem května hromadily květiny a vzkazy od jeho přátel. "Josefe, odpočívej v pokoji, budeš nám chybět. Tvoji kamarádi," stálo na jednom z nich.
Pjotr se také svěřil, že Pavelka nebyl jediným přítelem, kterého mu vzal alkohol. Sám se nyní bojí, aby se nadměrné popíjení nevymstilo i jemu. "Pokud by mi někdo řekl, že se mohu jít léčit, šel bych. Alkohol mi vzal Josefa a já moc dobře vím, že mě zabíjí. Snažím se teď pít méně," vysvětluje Pjotr.
Pomoc ostatních a smrtící alkohol
Sám se pak pokouší vyprávět o posledních týdnech, které strávil s Pavelkou. "Asi před měsícem jsme dostali ubytování v Galwayi, pak jsme se ale museli vrátit zpět do Ennis. Lidé na nás ale najednou reagovali jinak a dávali nám více peněz a jídlo. Pili jsme mnohem více, než kdy před tím," popisuje.
Štědrost okolí a neuvážené pití se tak staly Pavelkovi osudným. Vše pak zpečetila pomoc ze strany úřadů. Jen den před Pavelkovou smrtí totiž dostali oba bezdomovci jednorázovou sociální dávku ve výši sta eur pro každého (asi 2 600 korun).
