Těch, kteří svých činů nelitují, když je páchají, ale začnou brečet, když se o tom, co udělali, vypráví. Přesně to teď dělá Klára Mauerová před brněnským soudem.
Matka, která své dva malé syny podle obžaloby i vlastního přiznání téměř rok bila, svazovala, zavírala do klecí a komor, topila, škrábala vidličkami, pálila cigaretami a přihlížela tomu, jak jim další lidé odřezávají z těla kusy masa.
Když se to všechno dělo, nebrečela. Dokonce se, jak sama říká, převlékala za dozorkyni, aby z ní synové měli náležitý respekt. Teď, když si měla nikoliv jejich nářek, ale pouhou výpověď poslechnout před soudem, tvrdila, že to nedokáže, a se slzami v očích žádala, aby ji nechali jít ven. Těžko pochopitelné a ještě hůře uvěřitelné.
Zvlášť když má člověk pořád před očima nahrávku, kterou na své videochůvičce zachytil soused, který případ týrání dětí z Kuřimi ohlásil. Klára Mauerová na ní svému nahému, svázanému synovi Ondřejovi, ležícímu v temné komoře, cpe rukou do pusy jídlo s příkazem: "Žer!"
Jizva po cigaretě
Člověk skoro lépe rozumí další tyrance, tetě chlapců Kateřině Mauerové, která si alespoň stojí na svém: ničeho nelituje, přes zjevné jizvy na tělech obou chlapců všechno popírá a stará se jen o to, aby sebe a ostatní spolupachatele těch zrůdností očistila.
Tedy s výjimkou své sestry Kláry, která v Kateřininých očích zjevně selhala, když nakonec vyšetřovatelům a teď i soudci skoro všechno vybrebtala.
Spojení "skoro všechno" je důležité. Ve své pozdní lítosti nad svými činy totiž matka chlapců Klára Mauerová zapomněla říci, kdo to všechno režíroval a vymyslel. Ona sama? Její sestra Kateřina? Vůdce sekty, do které patřily, Josef Škrla, který je zároveň otcem údajného třiatřicetiletého dítěte Barbory? Anebo Barbora, která teď tvrdí, že byla sama týrána a sexuálně zneužívána, i když je stále panna a jizvy na jejím těle jsou podle lékařů památkou na plastické operace?
Brněnskému soudci Pavlu Göthovi, který se snaží případ týrání dvou malých kluků rozplést, není co závidět. Po prvních třech dnech procesu, kdy všichni obvinění svalují vinu na sebe navzájem, je zřejmé, že se pravdu nikdy nedozvíme.
Jasné je jen to, že o tom, co se chlapcům děje, všichni ti, kdo stojí před soudem, věděli. A že si zaslouží ty nejpřísnější tresty. Už proto, že těm dětem nepomohli.
Pro soudce Götha mám tip: jizva po típnutí cigarety se hojí přes dvacet let. A ta po noži zůstává patrná na doživotí. Takže rozhodně nevadí, když mu ruka při stanovení výše trestu v tomto případě trochu "ujede".
