Dohoda o Blízkém východě se ukazuje jako vágní

J e r u z a l é m (AP, zah) - Benjamin Netanjahu a Jásir Arafat mají jeden stejný problém - jsou společně překvapeni hloubkou odporu svých stoupenců proti dohodám uzavřeným v americkém Wye Plantation.

Oba se domnívali, že budou moci překonat vágní charakter klíčových bodů dohody, ale nezdařilo se to. Americký prezident Clinton proto opět vyslal na místo vyslance Denise Rosse, aby položil základy k dalšímu postupu a hledal kompromis, který umožní další stahování Izraele ze západního břehu Jordánu.
Arafat je však pod tlakem ulice, kde jsou na denním pořádku výtržnosti na podporu požadavku propuštění palestinských aktivistů z izraelských věznic. Tato otázka rozděluje palestinský samosprávný orgán složený z exilových Palestinců a místních vůdců, kteří organizovali "intifádu" zahájenou 9. prosince 1987.
"Palestinská správa musí dosáhnout dohody s lidovými předáky, aby všichni postupovali společně proti Izraeli, a nikoli proti sobě navzájem," říká Abdel Darawše, stoupenec Arafata a současně člen izraelského Knesetu.
Arafat označuje vězně za své vojáky, zatímco Netanjahu odmítá vydat vězně, kteří "mají na rukou krev".
Izraelští stoupenci tvrdé linie byli pobouřeni, dokud Netanjahu včera nezískal jasný palestinský závazek, že z palestinské charty bude vypuštěn požadavek zničení Izraele. Ministr zahraničí Šaron, který je dlouholetým spojencem Netanjahua, považuje schválení této změny za důležité, protože poprvé každý ve světě včetně arabského a palestinského lidu vidí, že Palestinci upouštějí od snu o velké Palestině na místě Izraele.
Arafat ale zatím nedostal písemný závazek, že Palestinci, kteří mají být osvobozeni, budou příslušníky politických skupin, a nikoli zloději automobilů a lupiči. V memorandu, které shrnuje dohodu, dokonce není zmínka o otázce vězňů. Podle Darawšeho názoru si Arafat myslel, že Netanjahu a Clinton mají na mysli politické vězně trestané za politický boj, a nikoli zlodějíčky.
Netanjahuovi se naproti tomu nedostalo ujištění, které jeho stoupenci požadují, že až Arafat dosáhne svých cílů svrchovanosti, neobnoví boj proti Izraeli.
Záměrná obojakost je častým nástrojem diplomatů pro dosažení kompromisu, ale v případě izraelsko-palestinských dohod obojakost nepomáhá, má spíše destruktivní účinky.