U mikrofonu ve studiu v Dželálábádu říká Šér Šáh Humdard slova o půvabných rtech, krásných vlasech a nádherných tvářích milované.
Od neděle, kdy město ovládla nová provinční vláda, z úkrytů pomalu vycházejí i zpěváci, hudebníci a básníci. Nejistě čekají na oficiální prohlášení, že už se smí zpívat.
Vrátil se i oblíbený pěvec
Po šesti letech pákistánského exilu se do Dželálábádu vrátil i nejoblíbenější zpěvák tradičních afghánských milostných písní - gazelů Burjálí Valí. "Dozvěděl jsem se, že je už v Dželálábádu mír, a chtěl jsem vidět, jak vypadá tvář Afghánistánu zbavená strachu."
Humdard, který vystudoval na univerzitě literaturu, ale tak optimistický není. Tvrdí, že i když zmizela cenzura a nejrůznější omezení, Afghánistán ještě skutečně svobodný není - jestli vůbec kdy byl. "Nikdy jsme neměli svobodu slova. Člověk něco řekl a zabili ho," dodává lakonicky.
|
Média v době vlády Talibanu |
|
Taliban sešněroval obyvatele desítkami příkazů, včetně zákazu hudby a tance. Omezeno bylo i přijímání informací z médií. Rozhlas vysílal jen modlitby, kázání a vládní propagandu. Televizi přes satelit sledovalo tajně jen několik bohatých afghánských rodin. |
 Afghánský chlapec stojí v Kábulu u výlohy s kartičkami indických zpěváků a tanečníků, jejichž prodej byl za vlády Talibanu zakázán. (23. listopadu 2001) |
