Jako disident, pronásledovaný rudým režimem měl spoustu možností prohlédnou všechny praktiky, které státní moc používala k manipulaci našeho národa. Jsem přesvědčen, že některé prvky propagandy z let minulých na nás mají vliv stále, aniž jsme si toho vědomi. Podle mého názoru jedna z těchto nejhorších lží byla po 40 let živený strach z toho, že se nás někdo snaží za každou cenu napadnout, tyran, který nás znovu přinutí padnout na kolena a pykat za kdovíco, jako se tak přihodilo po Mnichovu 1938. Tato cílená lež v našem v minulosti tak těžce zkoušeném národě nutně musela zanechat stopy. Bohužel strach se projeví nejčastěji ve formě nenávisti, v tomto případě k nějakému národu, ať už na západ či na východ od naších hranic, jako by bylo přirozené, že člověk nemá rád nějaký jiný národ a to zcela bezmezně. Po takové mnohaleté "výchově" je těžké přijmout znovu po 65 letech víru, že "Pravda a láska zvítězí" a tak se navrátit k odkazu První Republiky a Tomáše G. Masaryka. Tuto snahu o návrat a následné znovunabití sebevědomí jsem viděl ve slovech a činech Václava Havla a je mi líto, že odchází.
- pondělí 3. února 2003
- 1
