člověka, který patří v dějinách výpočetní techniky ve světě k těm nejpřednějším a jehož příběh by se dobře vyjímal v dobrodružné knize. Narodil se v roce 1907 v Praze, vystudoval ČVUT, stal se tam asistentem a vše se zdálo být v normálních kolejích. V roce 1936 nastoupil na vojnu a dostal příležitost pracovat na automatickém zaměřovači pro protiletadlové kanony. Těsně před okupací byl poslán na stáž (to v té chvíli znamenalo uklizení před Němci) do Francie. Tam ve výzkumech pokračoval až do její kapitulace, po níž s manželkou a novorozenými dvojčaty prchal na kolech celou Francií až do Marseille. Útěk to byl nebezpečný a pro rodinu tragický - jedno z dětí cestu nepřežilo. V rámu kola vezl Svoboda plány nového zaměřovače. Přes Casablanku se prodral do Lisabonu a přitom přišel o kolo s nákresy. Nakonec se dostali do USA a roku 1943 mu byla nabídnuta práce v massachusettském technologickém institutu, kde vznikal první počítač Mark. Svobodův podíl na výsledcích skupiny byl dokonce oceněn vyznamenáním Naval Ordonance Development A ward. Dostal také za úkol napsat knihu shrnující výsledky, ke kterým skupina dospěla. Nebylo jich málo - jejich práce byla v mnoha ohledech revoluční. Knihu Svoboda dokončil v Praze v roce 1946, byla přeložena do řady jazyků a šlo o vůbec první knihu o teorii počítačů na světě. Asi málokoho překvapí, že jednou z mála zemí, kde nebyla doceněna, bylo Československo. Už to tak trochu patří k naší tradici. Po válce Svoboda pracoval na vysoké škole a v roce 1950 dostal příležitost založit při Ústředním matematickém ústavu laboratoř matematických strojů. Z té postupně vznikl stejnojmenný ústav Československé akademie věd, který byl v roce 1958 převeden (jako Výzkumný ústav matematických strojů) do resortního výzkumu. V padesátých letech vznikly ve Svobodově ústavu první československé počítače SAPO (SAmočinný POčítač) na bázi elektromagnetických relé a EPOS (Elektronický POčítací Stroj) osazený elektronkami. Byla to podivná doba. Počítače, které Svoboda a jeho tým vytvořili, budily pozornost svou novátorskou koncepcí a originálním využitím matematických poznatků. Velké univerzity i firmy v zámoří Svobodovu práci respektovaly. Doma však vedl urputný boj o získání použitelných součástek a o základní podmínky k práci - kybernetika byla "buržoazní pavěda" a přednost měly kolejnice. V roce 1964 se rozhodl emigrovat podruhé. I s rodinou uprchl přes Jugoslávi do USA. Cesta to byla zase dobrodružná a v jistém kritickém okamžiku pomohlo staré vyznamenání, kterým se mohl vykázat. Zakotvil na Kalifornské univerzitě, spolupracoval s NASA a jako uznávaný odborník odešel v roce 1977 do důchodu. Zemřel v roce 1980. Na významných světových univerzitách i v Křemíkovém údolí dodnes pracuje nemálo významných odborníků, pyšných na to, že jsou Svobodovými žáky, mnozí z nich pocházejí z naší země. Jen u nás se podařilo Svobodu z obecného povědomí vymazat.
- pátek 11. února 2000
