Druhou o tom, jak hejtman David Rath vysoudil na Miroslavu Mackovi sto tisíc korun za facku, avšak vysouzené peníze nechce použít pro svůj prospěch, ale, jak vzkázal přes advokáta, dá je "potřebným". - čtěte Macek zaplatí za facku Rathovi sto tisíc, rozhodl odvolací soud
Kdo jsou ti potřební? Zatím nevíme, ale může to být třeba 3 333 plátců třicetikorunového poplatku. A deset korun ještě zbude.
A mysleli to, drahá dcero, ti dva dobří lidé upřímně.
No, tak na to jim skákat nebudeme, protože jsou to hoši protřelí a vychytralí, kteří umějí především dobře počítat.
Za pár set milionů si energetická firma vykupuje miliardové špatné svědomí z vysokých cen elektřiny a vůbec špatnou pověst, koneckonců v očekávaném padesátimiliardovém zisku je nějakých pár set milionů maličkost.
Onou podporou nezaměstnaných si polostátní ČEZ tak trochu hraje na stát, ale jen ať a houšť, ostatně se tím potvrzuje, co si myslím už dávno, a kolegové ekonomové nechť se mi třeba vysmějí: že cena za elektřinu je jen jednou z forem daně, kterou státu odevzdáváme a kterou si stát z energetického kolosu stahuje přes své mnohamiliardové dividendy. Však se taky, všimněme si, na kamarády z ČEZ vůbec nezlobí.
Zatímco ČEZ si teď rychle vypisuje vlastní odpustky, které vážně potřebuje, David Rath je trochu jiný příběh. Na strunu zalíbení hraje od chvíle, co je Rath Rathem.
Klobouk dolů, jak tenhle doktor-odborář-šéf lékařské komory-ministr-hejtman vždycky přesně ví, co se hodí říci a udělat. Facku, o niž si koledoval, původně ocenil na milion. Dostat ho, rozdal by potřebným milion, byl by ještě větší sekáč. Nebo by svým dobrodiním lepil díru v krajském rozpočtu. Nelidský soudče, kterýs to překazil!
Ale což, skutečně nezištné dobro hledejme jinde. V dobročinných sbírkách, v těch dlouhých seznamech anonymních dárců, kteří si nepotřebují ze svých jmen stavět pomníky.
Podezírala jsem před časem jednoho takového dárce, že mu jde jen o ten pomník. Tak moc onen pražský radní usiloval o to, aby se o jeho skutku dozvěděly naše noviny, které vyhlásily sbírku na ochrnutého Martina. Podezírala jsem ho možná neprávem.
Aniž dodnes veřejně padlo jeho jméno, posílá Martinovi měsíc co měsíc 15 tisíc korun na osobního asistenta. Je to dobrý člověk? Nebo si vykupuje nějaký svůj hřích? Není to v jeho případě s ohledem na Martina nakonec jedno? Pan radní si zaslouží pochválit.
Skutečné pohnutky šéfů z ČEZ a Ratha naopak známe, ale dobře: taky si to zaslouží. Jak zní dobré výchovné pravidlo, i nezbedné chlapce je třeba aspoň někdy pochválit a motivovat, ne jim pořád jenom nadávat. Tak je za jejich dva dobré skutky pochválíme. Myslím to upřímně.
