Jak na tento nápad přišli? Byla polovina roku 1999 a pro Tomkovy to měl být původně běžný výlet do Německa a Holandska. Nakonec se z něj však stala cesta, která výrazně změnila jejich život.
Manželé, oba lékaři, se totiž při prohlídce německého města Mohuč zastavili v místě, kde místní spolek nabízel kolemjdoucím pečivo, které upekly manželky tamních komunálních politiků.
"Líbilo se nám to, řekli jsme si, že něco podobného bychom mohli zkusit doma," říká Alice Tomková. Po návratu nejdříve navštívila Český výbor pro UNICEF, kterému se myšlenka manželů líbila. Výbor poskytl Alici Tomkové plnou moc, se kterou začala dělat první krůčky k pečení v Praze.
"Potřebovali jsme spoustu různých povolení, především od hygieniků a také mnohých odborů na magistrátu. Velmi důležité bylo to, že francouzští majitelé Myslbeku nám poskytli střechu nad hlavou, v jejichž pasáži můžeme pravidelně cukroví nabízet," konstatuje Aleš Tomek.
V říjnu 1999 za pomoci několika přátel začali. Jako prvního hosta si pozvali vyslankyni Dobré vůle UNICEF pro Českou republiku Jiřinu Jiráskovou, která napekla vlastní plundrované koláče.
Úspěch byl značný, lidé ochutnávali cukroví a zároveň přispívali na dobročinné účely. Po Jiráskové následovali například herečka Zlata Adamovská, Lucie Zedníčková, Petr Rychlý, Dagmar Patrasová nebo sourozenci Gondíkovi.
Vznikla tradice, někteří lidé už mají tento den zatrhnutý v kalendáři a vědí, že pravidelně mohou v Myslbeku ochutnat pečivo a ještě pomoci dobré věci. "Získané peníze jdou vždy na konkrétní věc," podotýká Alice Tomková. "Jeden měsíc je posíláme na zahraniční pomoc, druhý zase na nějaký projekt doma. Jediným kritériem zatím je, aby šlo o děti," dodává.
Loni tak šla pomoc například na tábor Dětského domova ve Vrchlabí, onkologicky nemocným dětem ve Fakultní nemocnici v Motole či mentálně postiženým dětem ze sdružení Oáza. Do zahraničí posílal UNICEF získané peníze dětem postiženým záplavami v Mosambiku nebo na rozšíření sirotčince v městě Bo vSieře Leone.
Aleš Tomek vidí velkou přednost jejich projektu v minimálních nákladech. "Velká většina vybraných peněz skutečně odchází na dobročinné účely. Nemusíme platit žádné sekretariáty či nějaký úřednický aparát. Koupili jsme vlastně jen stolek, ubrusy, zástěry a kasičku. To bylo všechno," upozorňuje.
Původně měli obavu, zda seberou alespoň několik tisíc korun. Dočkali se překvapení. Výtěžek za jedinou sobotu se pohybuje v průměru kolem třiceti tisíc korun, celkově již vybrali půl milionu korun.
Na pečení se jim podařilo získat i několik sponzorů. Kromě známé firmy Opavia si přitom nemohou vynachválit především pomoc některých malých pražských pekařů. Nejvíce mají kolemjdoucí zájem o štrúdl, koblihy, ale i linecká kolečka. Za jediný den se sní přes dva tisíce kusů pečiva.
S projektem se mohli už jednou seznámit také Brňané a Plzeňané, kde cukroví nabízely tamní studentky. Povšimly si totiž akce v Myslbeku a nabídly se, že něco podobného zkusí ve svém městě.
Manželé Tomkovi tajně doufají, že dobročinné pečení se postupně objeví i na dalších místech v Praze a snad také po republice.
"Jsme ochotni komukoliv nabídnou naše rady a zkušenosti, případně i logo či zástěry. Chce to ale někoho, kdo je trpělivý, má nadšení a chuť do celého projektu. Rozhodně mohu říci, že výsledek stojí za to," konstatuje Alice Tomková.
 Alice a Aleš Tomkovi (vlevo), kteří přinesli do České republiky pravidelné dobročinné pečení pro děti, nabízejí pečivo v pasáži Myslbek. (3. února 2001) |
 "Jsem z celé akce nadšená, reakce kolemjdoucích je skvělá," svěřila se herečka vinohradského divadla Jana Štěpánková, která se dobročinného pečení účastnila. (3. února 2001) |
