Romská otázka je největší společenskou bolestí současného Česka. Od revoluce se skoro všechny oblasti života výrazně zlepšily. Soužití bílých Čechů a Romů se zhoršuje.
Kanadské úřady ovšem správně konstatují, že Česká republika je zemí Evropské unie a garantuje naprosto komfortní práva pro všechny občany. Romové jsou sice občas diskriminováni, ale mají veškeré možnosti a práva požádat o ochranu doma.
Neexistuje žádná forma státní diskriminace. Kanada má tedy plné právo se bránit před imigranty, kteří jen chtějí zneužít sociální systém a mezery v azylovém zákoně.
Jenže podle seriózních průzkumů osmdesát až devadesát procent Čechů považuje Romy za nepřizpůsobivé a nepracovité. V zemi existuje na tři sta ghett, v nichž žijí převážně Romové často v necivilizovaných podmínkách.
Politická korektnost zakazuje dělat přesné výzkumy, ale podle odhadů je průměrný život Romů mnohem kratší než u bílých Čechů. Sužuje je alkoholismus, jejich nezaměstnanost je v mnohých oblastech, jako jsou severní Čechy nebo severní Morava, až devadesátiprocentní.
Neexistují ani přesné údaje o romské kriminalitě, ale pravděpodobně je relativně vyšší než u bílých. Zcela jistě najdeme relativně vyšší počet romských dětí ve speciálních školách a dětí odložených či soudně odebraných rodičům do ústavní péče. Romové mají nižší možnost získat dobrou práci nebo solidní bydlení.
V bílé společnosti, která není nijak vyhraněně rasistická, panuje něco, co je nazýváno nepěkným slovem "anticikánismus". Paušální rasismus vůči například černochům, Židům či Vietnamcům je považován za společensky málo přijatelný.
Paušální odsuzování Cikánů jakožto těch, kdo masově zneužívají sociální dávky, kradou, pijou, dělají nepořádek, je považováno za normální. Za pokrytce či naivu je naopak považován ten, kdo poukazuje na to, že Romové si za svou situaci nemohou sami, a požaduje pro ně zvýhodnění.
Je to paradoxní situace. Romové mají i nemají stejná práva a možnosti jako ostatní. Za to, že mnozí z nich žijí v bídě a nevzdělanosti si mohou i nemohou sami. A jejich útěk často je i není útěkem ze země, kde jim není dobře. To ovšem žádný azylový zákon nemůže postihnout. Dvacet let se s tím není schopna vyrovnat ne snad legislativa, ale reálná politika demokratického státu.
S nedobrým soužitím Romů a bílých se potýkají i další evropské země, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko a Maďarsko. Tam je v poslední době situace zvlášť napjatá, proti Romům pochodují nebezpečně vyhlížející dobrovolníci Maďarské gardy. Právě volání po pořádku tam pomohlo extremistům k úspěchu ve volbách do europarlamentu.
Premiér Fischer se patrně právem obává, že sympatie vůči stranám, které volají po tom, aby byli "nepřizpůsobiví Romové" přivedeni k pořádku, vzrostou i v Česku. A kanadská víza, "za která mohou Cikáni", k tomu přispějí.
Kanaďané měli papírové právo na zavedení víz, protože papírově v Česku diskriminace neexistuje. Kdyby však byla kanadská vláda uvážlivější, k diskriminací Čechů kvůli několika stovkám žádostí o azyl navíc by nepřikročila.
Ne vše, co je oprávněné, je rozumné. Nerozumné zavedení víz ale může mít i dobré důsledky. Snad si konečně politici uvědomí závažnost romské otázky.
