Kalousek už není předsedou strany. Z růžovočerné vlády opírající se o shovívavé rudé nebude nic.
ODS utrpěla bartolomějský čtvrtek. Nyní může, zásluhou řadových křesťanských demokratů, bouřlivě oslavit Radima, jehož jmeniny připadají na pátek.
Řada politologů zvučných jmen však ještě v pátek dopoledne předpovídala krach ODS a pohodlný čtyřletý kabinet ČSSD a KDU-ČSL.
Svědčí to o jejich profesionální slepotě? Nikoliv, spíše o tom, že špatně přečetli strategii vyrovnané situace, ve které jsou oba hlavní soupeři. Bránit se je snadné a ten, kdo brání, vypadá jako ten, kdo diktuje styl hry.
Pak je možné se přehlédnout: Jiří Paroubek se zdá mistrem taktiky a Mirek Topolánek upoceným amatérem. Jenže v prvním okamžiku, kdy odstupující premiér začal tvořit hru, dostal ránu na solar z příšeří, odkud to nejméně čekal – od prostých lidovců, které považoval za bezbranné.
Kalouskova náhlá politická smrt s sebou nese jedno poselství, které se příjemně poslouchá: Jsou věci, které se ani ve vrcholné politice nedělají beztrestně. Existuje hranice mezi "tvůrčím zvyšováním koaličního potenciálu a bezpáteřní lstivostí".
Předseda lidovců podle všeho lživě tvrdil, že chtěl zachránit svou stranu před ničivým tlakem změny volebního zákona i za cenu porušení osobního předvolebního slibu. Jeho strana, až dosud často obviňovaná z bezbřehého oportunismu, takový záchranný kruh odmítla.
Není to ovšem gesto Cyrana z Bergeraku. Místní funkcionáři jsou tentokrát prozíravější než jejich vůdce. Pakt s mnohem silnějšími sociálními demokraty, navíc opřený o komunisty, by byl z dlouhodobého hlediska pro KDU-ČSL sevřením krajty tygrovité.
Jakkoliv pan Kalousek teď omlouvá svůj krok, těžce poškodil svou pověst. Je na tom podobně jako Oldřich Černík, zapomenutý předseda vlády pražského jara. Taktizoval tak dlouho, až musel přiznat: "Prohrál jsem (použil ostřejšího slova) pozici i čest."
To se bohužel stalo i kdysi hvězdnému Kalouskovi. Krom toho, že padl a splaskl i jeden balonek na Paroubkově pouťovém nebi, to však neznamená nic. Po nemilosrdné šarvátce, která stála život plukovníka Miroslava, se obě nepřátelské armády, modrá a růžová, vrátily do zákopů, odkud na sebe střílejí pachovými granáty už skoro tři měsíce.
Oba generálové, Topolánek i Paroubek, jsou však o zkušenost moudřejší. Topolánek ví, že musí vést jednání s rukou na odjištěné pistoli. Generál Paroubek ví, že ani geniální lest v této pozici nestačí k výhře.
Pokud bude teď lákat Bursíka, jako lákal Kalouska (a je možné, že se o to pokusí), může být mnohem prohnanější. I když však po čtvrteční výhře v pátek prohrál, nemusí toho příliš litovat.
Topolánek totiž nemá k sestavení solidní vlády o nic blíž než před dvěma dny. Možná však už teď jednou provždy ztratí obraz fackovacího panáka, který jen drží tašku géniovi Paroubkovi.
A možná už ani sice pragmatická, ale dosud jakžtakž jasná a přehledná politika ODS nebude považována za naivkovský idealismus, ale za účinnou vyjednávací taktiku.
Čtyři volební vítězství a nyní i příběh Kalouskova pádu ODS utvrdí v tom, že alespoň přibližné dodržování slova je nejen morální, ale dlouhodobě se spíše dokonce vyplácí. Jiří Paroubek strávil noc na pátek přípravou nenarozené vlády. Víkendové večery musí věnovat hledání ještě prohnanějšího triku.
