Přišla řada bizarních historek. Manželé dostali od dětí k výročí svatby zájezd s cestovkou do vysněné Ameriky, vše zaplaceno. On vízum dostal, ona ne.
Vysokoškolačka měla jet navštívit otce, který emigroval, když byla dítě. Dohodli se, že dívka s sebou vezme nevlastní šestnáctiletou sestru, kterou měla její matka v druhém manželství. Vlastní dcera vízum ke svému otci nedostala, mladší dívka ho dostala. U pohovoru byly ve stejnou dobu, každá však šla k jinému okénku…
Jednu majitelku úspěšné cateringové firmy úředník šokoval otázkou, jíž začal pohovor: "Tak už máte dojednáno, kde budete v USA umývat nádobí?"
Podobných případů byla spousta. Perličkou byl onen ministr. Dcera jeho známých si zaplatila jazykový kurz v Americe, ale nedostala vízum. Při setkání ministr tuhle věc zmínil ambasadorovi jako typický příklad nespravedlnosti systému. Dodal, že za její úmysly ručí. Velvyslanec mu dal za pravdu a řekl, ať to dívka zkusí ještě jednou. Že je to už ložené. Zkusila. A byla znovu odmítnuta.
Dopisů jsem tehdy dostal stovky. Byly mezi nimi i ty, v nichž se pisatelé chlubili, jak konzulát obelstili a teď v USA načerno pracují. Ale ve většině byla hlavním sdělením trpkost. Pocit, že se s nimi nehraje rovná hra. Byla to hra bez jasných pravidel, ta určoval "citem" úředník.
Zdálo se dokonce, že vysoká kvóta odmítnutých, jež stála v cestě zrušení víz, je udržována uměle. Dokonce lidé z americké ambasády mi několikrát řekli, že vědí, že je to občas ostudné. To víte, úředníci si sami pod sebou větev nepodřežou, vysvětlovali to.
Američané asi dlouho vůbec nechápali, oč nám jde. Nechápali, že jsme se za těchto okolností cítili jako přítel druhé kategorie, prosebník na rampě. Obecné vysvětlení, že se USA brání vstupu teroristů, působilo skoro jako urážka. A námitka, že i my máme přece pro některé země víza, nebyla o nic lepší. Jsme snad pro Ameriku něco jako Súdán nebo Bangladéš?
Spousta lidí říkala, že za těchto okolností cestu do Ameriky raději oželí. Myslím, že si Amerika v těch letech u Čechů svůj obraz nevylepšila. Počet odmítnutých nebyl sice dramatický, problémem bylo, že nikdo neměl nic jisté, i když měl zcela čisté svědomí. Působilo to nespravedlivě a neprůhledně, arogantně a nedemokraticky, bylo to bez vysvětlení a možnosti odvolání, někdy až kafkovské. Jako když žádáte o vízum do KLDR.
Teď je všechno jinak. Není pravda, že vše dostalo jen nový nátěr, jak někdo tvrdí. Tohle je průlom. Dobrá věc se podařila, to, co bylo předtím, však dobré nebylo. A to je ještě hodně zdrženlivý výraz.
