Další adept na vyzývatele expředsedy ODS je jeho protikladem. Kde je Klaus slabý, tam je Sokol silný. A naopak.
Představme si ty dva v ringu. Na jedné straně provaziště: úctyhodný muž, filozof, o němž se nedá říci silný odsudek, ale ani silné doporučení. Čestný, se statečnou minulostí chartisty a zásadovou přítomností člověka, který se nebál odsoudit vyhnání sudetských Němců. Byvší smírný politik, jehož názory širší veřejnost nezná.
Na druhé straně provaziště: osobnost velmi výrazná, jejíž jméno i názory znají i školáci. Politik stranický, pragmatický i kontroverzní, s mezinárodními ostruhami. Silné odsudky i silnou přízeň sbírá už třináct let.
Kdo z obou pánů profesorů by byl lepším prezidentem? Řečnická otázka, kterou lze rozebírat přinejmenším do přímé volby. Parlament bude opět volit způsobem "Klaus versus Neklaus". Ani politici přesně nevědí, zda by hlava státu měla být spíš vlídnou morální autoritou nebo ostříleným bojovníkem za české zájmy.
Výsledkem nerozhodnosti je chaotická tipovací soutěž koaličníků, kdy jména kandidátů prší a znají je dřív novináři než zákonodárci. Jaký div, že se pak Klaus v očích veřejnosti postupně stává jediným vážným kandidátem. Jediný opravdu o Hrad stojí, jediný o něj bojuje. Jediný neříká "co naplat, ujmu se, když vlast volá". Ostatní se jen přidávají a odpadávají.
Dost možná, že to bude pouze zarputilost, co doprovodí Klause až na Hrad. Mnozí politici se tak bojí, že by byl zvolen v přímé volbě, že si ho radši zvolí sami. Pak vzdychnou: Když on to chtěl!
