Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Do Tibetu se valí hordy Číňanů. Jak vypadá „střecha světa“ jejich očima?

  10:52aktualizováno  10:52
Nikdo pořádně nespočítá, kolik Číňanů v tibetské Lhase vlastně žije. Budou jich statisíce. Ale říkat jim okupanti? Pro většinu z nich to neplatí. Jsou to čínští outsideři, kteří podlehli mámení propagandy a přišli "za lepším". Za bydlením, za výdělkem. O tom, že policie často zatýká tibetské aktivisty (naposledy v neděli), nemají ani tušení.

Čínští vojáci s prsty na spoušti patrolují před Džókchangem, nejposvátnějším chrámem Tibetu. Navozují jednoznačný obraz okupovaného území. | foto: Ladislav KryzánekMF DNES

Jak se vlastně čínští migranti v cizím, tibetském prostředí cítí? Když jsem se otázal přísně vyhlížejícího policejního úředníka ve lhaské budově veřejné bezpečnosti, jak že se mu líbí v Tibetu, málem mu údivem vypadla z úst cigareta.

Až když si zkontroloval můj výraz a ujistil se, že se za otázkou neskrývá nějaká protistátní poťouchlost, odpověděl přesně v duchu oficiální doktríny: "Tibet je součástí Číny, jako Číňan tu jsem doma!"

Číňané a čínské firmy se ve větší míře začali hrnout do Tibetu od roku 1993, krátce poté, co se Lhasa stala zvláštní ekonomickou zónou. Ucítili příležitost.

Tibet, naděje pro čínské chudé

Liao Ťian netušil, co může očekávat, když se v roce 1990 stěhoval ze svého venkovského domova v provincii S’čchuan do Lhasy. Věřil, že tam najde lepší život. "Úřady řekly, že dostaneme byt a že se budeme mít dobře. Tak jsme šli," říká před malou jídelnou ve východní čínské čtvrti.

"O Tibetu jsem nevěděl nic, jen pár hrůzostrašných povídaček o jeho obyvatelích, prý zapáchajících stvořeních, jež u sebe stále nosí dlouhé nože," vypráví. "Byl to nesmysl. Když jsme přijeli, někteří mladíci se sice tvářili nepřátelsky, ale většina starších Tibeťanů se chovala srdečně. Teď dělám kuchaře a jsem spokojený, zvykl jsem si, už dávno mě ani nebolí hlava z té nadmořské výšky," dodává.

Liao Ťian si pochvaluje, kolik je ve Lhase příležitostí k uplatnění ve srovnání s jeho rodnou vískou. "Za ta léta jsem tu viděl tolik změn – vzniklo tu mnoho krásných ulic, vidím luxusní auta, nablýskané obchody, objevily se supermarkety. Možná tu zůstaneme se ženou i na stáří," svěřuje se s plány do budoucna.

Jedno však pan Liao nechápe. Proč se ti Tibeťané bouří? "Loni v březnu, když přišly nepokoje, jsme se uvnitř krámku klepali strachy. Co proti nám mají, vždyť jim chceme pomoci," diví se a je zjevné, jak ho projevy nepřátelství mrzí.

Názory většiny Číňanů na Tibeťany nejsou jednostranné, jak by člověk možná čekal. "Ve škole nám říkali, že Tibet je divoké, zpátečnické místo, kde žijí barbaři. Lidé tam prý vyrábějí šálky z lidských lebek a své mrtvé nechávají roztrhat divokými ptáky. Bála jsem se sem jet," říká paní Lu, známá pana Liao Ťiana, která pracuje ve Lhase jako švadlena.

Sousoší zlatý jaků darovali Číňané Lhase ke 30. výročí
Sousoší zlatých jaků darovali Číňané Lhase ke 30. výročí "osvobození" Tibetu. Mezi Tibeťany je terčem vtipů.

"Teď jsem ráda, že jsem překonala strach. Tak dobře jako tady bych se doma v S’čchuanu neměla," přiznává. "Byla jsem vyděšená, když se loni začali Tibeťané ve Lhase bouřit. Viděla jsem, jak rozzuření mladíci napadli čínského motocyklistu. Štvalo mě to, vždyť jsme s nimi vycházeli dobře," říká stejně nechápavě jako Liao Ťian.

Tibetský exil v čele s dalajlamou považuje narůstající příliv Číňanů a necitlivou modernizaci Tibetu za kulturní genocidu. Většina prostomyslných Číňanů žijících v Tibetu se však necítí být agenty "kulturního imperialismu". Přišli jsme pracovat, pomáhat, opakují pořád dokola.

"Jeden Tibeťan mi nedávno řekl: Tohle je naše země, jděte pryč," říká mi Tung Lian, který žije ve Lhase dva roky. "Co na to mám říct?" Třicetiletý Tung nevidí sám sebe jako součást nějakého spiknutí Pekingu, jež má za cíl Tibeťany ponížit a následně asimilovat. S manželkou zanechali synka u tchyně v rodném S’čchuanu, přesyceném lidmi, z jediného důvodu: pokusit se zajistit si lepší život.

Přes veškerou složitost problému se v tomto postoji "tibetských Číňanů", jakkoli pochopitelném, skrývá značná dávka naivity, u těch vzdělanějších a majetnějších pak čiročirý pragmatismus.

Berou nám práci

Celý problém, proč Tibeťané zdejší Číňany zrovna nemilují, mi velice jednoduše vysvětlil negramotný tibetský rolník, jehož dech byl cítit alkoholem. "V minulosti sis jako pomocný dělník vydělal tak 25 jüanů denně, mohl jsi dobře žít," říká muž ve středních letech sedící u cesty v Dhampě, typické tibetské vesnici asi 25 kilometrů od Lhasy. "Teď tu máme čínské migranty, kteří dělají tu samou práci za 15 jüanů. Tibeťané nemají do čeho píchnout."

Čínské úřady uvažovaly takto: rychlému rozvoji Tibetu pomůže, když oblast otevře dveře všem Číňanům bez omezení. Ústřední vláda poskytne obrovské množství peněz na rozvoj infrastruktury a každý, kdo se bude ucházet o práci, bude vítán. Tibeťané zbohatnou a přestanou se bouřit.

Čínský elixír však nezabírá. Výsledkem sice byl výjimečný ekonomický růst, ten však paradoxně přispěl k ještě výraznějšímu odsunutí domácích obyvatel na vedlejší kolej.

"Tibeťané nedokážou čínským migrantům konkurovat – ti mají lepší konexe, lepší vzdělání, všechny výhody," stěžuje si tibetský učitel ze Šikatse, který se odmítl představit. "Časem pak vytlačí Tibeťany z výhodných zaměstnání. Třeba ještě před pár lety převládali mezi taxikáři ve Lhase Tibeťané, teď jsou to Číňané."

Jen nepatrná menšina domorodců má z "násilné" čínské modernizace Tibetu podle nezávislých analýz nějaký prospěch. Jde hlavně o zaměstnance vládních úřadů a státních podniků, jež lze počítat k relativně dobře zaopatřené střední třídě, která si může dopřát materiální luxus od DVD přehrávačů po auta a dobré bydlení. A také menší počet podnikatelů, "nových Tibeťanů".

Palác Potala, legendární sídlo dalajlamů. (21. červen 2008)
Palác Potala, legendární sídlo dalajlamů.

Problém soužití Číňanů a Tibeťanů je nesmírně složitý a pro nezávislého pozorovatele, nechce-li sklouznout do zavedených klišé, je nemožné ho za krátký čas pochopit. Nevyhnutelně tak zůstává truchlivý pocit.

Je frustrující vidět, jak tolik peněz a práce investované do chudé země působí tolik zla a neštěstí. Je frustrující vidět, že většina úsilí o rozvoj regionu byla špatně naplánována. Je frustrující cítit, jak běžní lidé, kteří vědí jen málo o komplikovaných historických a kulturních záležitostech Tibetu, jsou skrytě a rafinovaně manipulováni vládou.

Vznikla tak podivná patová situace: nikdo vlastně není opravdově šťastný – většina Číňanů není v Tibetu ráda, ale z musu, a většina Tibeťanů není šťastná proto, že tu Číňané jsou. A v dohledné době není síly, která by to dokázala rozetnout.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jednotky Duvdevanu při zatýkání v izraelském Bejr El. (7. října 2015)
Češi cvičili v Izraeli s elitní jednotkou určenou ke krocení Palestinců

V Izraeli tento týden skončilo čtrnáctidenní cvičení speciálních sil izraelské a české armády. Podle listu The Jerusalem Post se konalo na základně Ceelim v...  celý článek

Stephen Bannon, vrchní poradce prezidenta Donalda Trumpa
Hlavní stratég Bannon v Bílém domě končí, potvrdila mluvčí spekulace

Tým amerického prezidenta Donalda Trumpa opouští další člen. Hlavní stratég Bílého domu a někdejší šéf Trumpovy volební kampaně Steve Bannon v pátek skončí ve...  celý článek

Barcelona truchlí za oběti  teroristického útoku (18. srpna 2017)
Byl to výkřik bláznů, s muslimy problém nebyl, říkají Češi z Barcelony

Podle některých Čechů spjatých s Barcelonou bylo otázkou času, kdy se nějaký útok objeví. Jiné teror překvapil. Problémy s muslimy však v Katalánsku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.