"Dobrý den, vás tu ale je. To jsem ani nečekal!" Herec a šéf Divadla Na Fidlovačce Tomáš Töpfer vpluje do role hned při vstupu do společenské místnosti domova důchodců na pražské Lhotce. Čeká na něj asi padesát starších žen a dva muži. Známý herec se postaví dopředu a vedle sebe jen tak mimoděk položí štos volebních letáčků. Začíná další kolo předvolební kampaně, tentokrát zvané Beseda se seniory.
Töpferovi netrvá ani čtyři minuty, než vytáhne Četnické humoresky. "Já to nepamatuju, protože jsem se narodil až po válce. Ale všichni říkají, že tehdy měli četníci úžasnou autoritu, protože byli čestní a spravedliví," hovoří Töpfer měkkým hlasem a používá jednoduché věty, jako by se bavil s dětmi. "Někdo z vás tady určitě musí četníky pamatovat," obrací se ke stařenkám. "No jéje," reaguje živě paní v první řadě. Po zbytek představení to bude nejnadšenější fanynka.
Po půl hodině beseda končí. "Přinesl jsem fotografie. Kdo by je chtěl podepsat?" bere kandidát do ruky letáčky s logem ODS. Jeho doprovod k tomu přidává krokoměry potištěné tím samým symbolem. "To abyste si mohli změřit, kolik kroků denně uděláte," vysvětluje Töpfer stařenkám, z nichž většina sedí na invalidních vozíčcích.
Žena za pultem
Další den jen pár ulic od domova důchodců parkuje před masnou U Slavíčků v Praze 4 bývalá televizní moderátorka Mirka Čejková. Společně s manželkou premiéra Pavlou Topolánkovou a zpěvákem Martinem Maxou tvoří trojici známých tváří, které pro senátní volby "ulovila" europoslankyně a šéfka nové strany Politika 21 Jana Bobošíková.
Cedulka na dveřích masny láká zákazníky na nákup u neobvyklé prodavačky už na devátou, ale Čejková má půl hodiny zpoždění. Hned po příchodu se však hrne rovnou za pult. Dostane pruhovanou zástěru a od mladé řeznice krátkou instruktáž, jak se zachází s váhou a pokladnou.
Přichází první zákazník. "Já vás hned poznal," dušuje se po chvilce. Čejková se omlouvá, že jí všechno tolik trvá. Když se jí konečně podaří napočítat peníze nazpátek za dvoustovku, podává šedovlasému pánovi s účtenkou i volební kartičku. "Dám vám k tomu tohle a vy budete přemýšlet a říkat si, ta holka je taková průrazná," agituje kandidátka.
Vstupují další lidé. Čejková přehnaně nahlas zdraví, ale většina zákazníků reaguje chladně. Prohlížejí si spíš zboží. Konečně se chytí asi padesátiletá paní. "Jsem celá šťastná, že vás tady vidím," rozplývá se a nechá si zvážit kilo a půl krkovice a velký kus plecka. "Já snad kvůli tomu koupím dvě krávy a tři prasata," směje se dáma a slibuje, že jí dá příští týden hlas. "Ženský v politice musí být. Normální ženský, to já ráda vidím," říká na odchodu.
Radši kup pivo
Zhruba v té samé chvíli tři sta kilometrů směrem na východ zažívá perné chvilky v kampani Pavla Topolánková. V domě s pečovatelskou službou v obvodu Polanka nad Odrou ji vítá skupinka sedmi seniorů. "Já jsem Pavla Topolánková," podává ruku jedné z divaček a ta rychle odpovídá: "A já jsem důchodkyně."
Ještě před jejím příjezdem se osazenstvo shodlo, že "tu nikoho nechce, leda tak politika, který by byl jiný než ostatní". Topolánkovou senioři vezmou na milost. Vypijí s ní čaj a klábosí o psech a kočkách.
To na panelákovém sídlišti Dubina v Ostravě začíná přituhovat. "Ne, já nevolím nikoho," odmítá starší muž rázně volební leták Topolánkové. Pak se kandidátka i s doprovodem přesouvá do místní restaurace čtvrté cenové skupiny. "Á, jehovisti," vítá je s úsměvem číšník. "Paní Pavlo, držím vám palce," křičí od piva mladá žena a pak se s ní vyfotí mobilem.
Manažer na stůl rychle pokládá volební plakátky. "Nic sem nedávej, radši kup pivo," vybízí ho zlostně štamgast. Když se manažer za chvíli ke stolu vrací a ukazuje chlapům, že jim nechal na lístku škrtnout osm piv, nálada se zázrakem mění. "Jé, chlapi, tak to jdem k volbám. To tady ještě nebylo!" křičí pivaři.
Maxa chce být jako Mirek Dušín
V restauraci, i když o poznání honosnější, láká voliče Martin Maxa. V pátek večer je v kolibě v Jirkově u Chomutova narváno k prasknutí. Smůla, že většina lidí sedí v jiné místnosti, než v té, ve které se zpěvák chystá hrát a agitovat. Tak jim aspoň obsluha nosí pivo v půllitrech s Maxovým portrétem. Zpěvák si dá ještě jednu skleničku veltlínu a chopí se kytary.
Jednotlivé písně prokládá Maxa promluvami, v nichž se postupně dostává k tomu, proč je vlastně tady. Následuje litanie o tom, jak ho ostravská soudkyně nespravedlivě odsoudila k dvouleté podmínce za to, že se zastal slabé ženy. Právě to jej prý přimělo k pokusu vstoupit do politiky. "Byl jsem odkojen Rychlými šípy a Vinnetouem. Tyhle ideály jsem ctil i v dospělosti," svěřuje se.
Nakonec ještě upozorní případné voliče, aby na volebních lístcích nehledali jméno Martin Maxa. "Tak se nejmenuji, moje pravé jméno je Ivan Varga," končí zpěvák předvolební mítink a zahraje poslední píseň. Čtveřice přiopilých padesátnic nejblíže pódia rozverně výská a vlní se divoce do rytmu. "Ty si snad objednala konkurence. Začaly žvatlat, jen co jsem začal zpívat," stěžuje si kandidát na senátora, když se vrátí ke stolu.
