Prozradil to v rozhovoru MF DNES v Pardubicích. Přijel tam na debatu o budoucnosti vysokého školství, kterou pořádal Respekt institut v Divadle 29.
Od prezidentské volby o vás nebylo slyšet. Jak jste tu dobu prožil?
Den po skončení voleb jsem se probudil a úplně jsem se vrátil zpátky tam, kde jsem předtím přestal. Na hromadě byla spousta věcí, které bylo potřeba řešit. Od výzkumných projektů po doktorandské studenty, kteří dělají výzkum a potřebovali si se mnou sednout a pobavit se. A to vše jak tady, tak v západní Evropě nebo ve Spojených státech.
Odpočíval jste vůbec?
Vzal jsem si trochu volna, zalyžoval jsem si. Pak jsem začal pracovat, skládat resty, které se zatím nahromadily. Potom jsem se pomalu začal zamýšlet, co budou nejlepší kroky do budoucna.
To je věc, která teď řadu lidí zajímá. Co plánujete?
Spousta lidí mi navrhovala různé činnosti a akce. Já jsem je všechny velice pečlivě zvážil. Pak jsem se rozhodl zkusit, zda by v podmínkách České republiky bylo přínosné vytvořit silné nezávislé myšlenkové centrum, think tank. Takový, který nebude orientovaný na určitou politickou stranu a bude neziskový.
Říkáte, že by to byla nepolitická instituce. V politice tedy působit nebudete? Hovořilo se o Senátu...
Uvažoval jsem o tom. Myslím, že všechno nemohu dělat najednou. Cokoliv dělám, chci dělal opravdu kvalitně. Takže raději méně a kvalitně než hodně věcí a průměrně. Nakonec jsem se rozhodl, že do Senátu nebudu kandidovat a že se budu věnovat právě zmíněnému think tanku. Neznamená to, že bych považoval jedno za důležitější než druhé. Je to spíše otázka, kde mohu nejlépe prospět České republice.
A co prezidentská volba za pět let?
Pět let je opravdu dlouhá doba. Zatím všem říkám, že o tom aktivně neuvažuji. Rád bych udělal spoustu dobré práce ve výzkumu, ve výuce, v poradenské činnosti, správních radách a tak dále. A když by to nějak vyústilo v kandidaturu, tak fajn. Když ne a budou jiní výborní kandidáti, tak se také nic velkého nestane. Protože už to, že tady budou dobří kandidáti a bude dobrá soutěž, bude pro Českou republiku velkým úspěchem.
Vraťme se ke zmíněnému myšlenkovému centru, které chcete založit. Co si vlastně máme pod tím pojmem představit?
Taková centra existují na Západě i u nás. U nás jsou spíše ta více politicky orientovaná. Bylo by dobré, kdyby tady bylo jedno, které má silné finanční zázemí a je opravdu na světové úrovni a spolupracuje s dalšími centry.
V důležitých otázkách by dodávalo základní fakta a analýzy celé společnosti včetně senátorů, poslanců, lidí, kteří jsou ve vládě, v politickém životě, ale i obyvatelům všeobecně. Takové analýzy, které jsou na špičkové úrovni, nejsou zpochybněné. Od nich by se odvíjela diskuse, která by pak byla na vyšší úrovni.
V Americe je systém těchto institucí velice dobře rozvinutý. Ale i v rámci americké demokracie trvalo nějakou dobu, než se think tanky začaly ustanovovat. Než ti Carnegieové, Melloni, Fordové nebo Rockefelleři začali dávat ze svých prostředků nejen na svůj vlastní lobbismus.
Jak vlastně vypadá váš současný život? Jste více ve Spojených státech, nebo v České republice?
První dva měsíce po volbách jsem prožil částečně tady, částečně v Americe, částečně v západní Evropě, protože mám také některé projekty v Británii. Od začátku května jsem zde. V květnu a červnu se soustředím na otázku think tanku.
Během léta uvidím: chci si udělat nějaké prázdniny a potřebuji také dokončit nějaké projekty. Na nějakou dobu pojedu do severní Evropy, potom budu zase v Americe. Rozhodně ale budu trávit podstatnou část svého pracovního a veřejného života zde. Zaujal jsem tady určitou veřejnou roli a v tom smyslu budu pokračovat.
Netrpí vaše práce ve Spojených státech tím, že jste v Čechách a jinde?
Myslím, že ne. V posledních skoro dvaceti letech se zabývám v ekonomii tématem, které je součástí oboru ekonomického rozvoje a zaměřuje se na země, které přecházejí z centrálně plánovaného komunistického systému do demokratického a tržního systému. A člověk nemůže být specialista v dané oblasti, aniž působí v té části světa, ve které se tyto jevy dějí.
Lze to tedy snadno sloučit. Mám studenty z České republiky, kteří se mnou pracují v Michiganu, mám studenty z různých zemí, kteří se mnou pracují tady v České republice. Když si dnes vezmete špičkové profesionály, ať to jsou umělci, vědci, sportovci, právníci, mnoho z nich nepůsobí v jednom místě na světě, ale v několika zemích. Je to obohacující, je to naopak věc, která vyúsťuje v lepší výsledky.
Během kampaně jste se stal pro řadu lidí symbolem možné změny. Možná si k vám ale leckdo přidává jiné ideje, než zastáváte. Musíte takové názory vyvažovat?
Naopak jsem, myslím si, na lidi zapůsobil tím, že jsem vnitřně konzistentní. Že mám určité principy, které hájím, i když jsou nepopulární, a budu je hájit dál. Média ve svých analýzách zjistila, že moje myšlenky jsou konsistentní napříč časem.
Na konci roku 1989 jsem sepsal strategii ekonomické transformace Československa, kterou jsem tady uvedl na začátku roku 1990. Ty myšlenky tam jsou uvedené černé na bílém. Oproti mnoha jiným takzvaným architektům, kteří o tom jen mluvili a později mohli třeba změnit svůj názor, moje studie byla jediná napsaná.
Potom jsem působil v médiích, takže si lidé mohli porovnat moje názory. Udělal to i váš deník, když konfrontoval mé myšlenky z devadesátých let s těmi z prezidentské kampaně. Přišli jste na to, že jsem držel zcela jasně své principy a názory a ty držím dál.
