Jeho vystoupení se skládalo z doslova byrokratického mlžení v eurostylu. Roučkův oponent v debatě Jan Zahradil, místopředseda ODS, upozornil, že nebyl a není dostatek informací o tom, jak rozhodovala odborná komise a proč se rozhodla vláda pro stíhací letouny Gripen. Rouček odpověděl, že informace jsou.
Něco se řekne poslancům, udělá se tisková konference a na shledanou. Nejsou dostupné skutečně konkrétní informace. Kde je na internetu veřejně dostupný rozbor proč jsou Gripeny lepší než americké F-16 z několika různých nabídek? Nejsou. Rouček tvrdí, že informací je dostatek – opak je pravdou, jako v EU, jejíž aparát je kritizován ze stejného důvodu.
Že občan je v EU bez šance, nemůže nic v supereurostátě ovlivnit, potvrdil nechtěně Rouček sám, když odpověděl, že námitky směřující do EU může dát občan přes svého českého europoslance, a ten je může tlumočit dál. Čili české zastoupení s minimální vahou v unijním parlamentu má možnosti ovlivnit kriticky EU podobně jako já tání ledovců v Antarktidě.
Jako poslanec vím, že i v malém českém parlamentu dá poslanci nemálo úsilí přivést ke zdárnému konci určitou stížnost nebo dotaz k některému problému přes interpelace ministrům a další následná dotazování. V EU bude naší hlavní úlohou spíše si udržet alespoň zdání spolurozhodování. Eurobyrokracie jedinci a menším celkům příliš šancí nedává, roztříští se v aparátu úřadů do ztracena.
Jak evropská byrokratická mlha může v praxi vypadat potvrzoval Rouček také v diskusi o tom, zda k pacientovi, který zemřel před příjezdem lékařky, zda měla vyjet ve voze záchranné služby pouze zdravotní sestra nebo lékařka. Rouček vše smetl pod stůl, že nezná konkrétní případ, kromě toho záchranná služba je od ledna v krajské kompetenci.
Ignoroval, že na vině je především systém, ve kterém není přesně definován zákonem postup záchranné služby. Ministerstvo zdravotnictví na zákonu teprve pracuje a přitom sedí ministři ČSSD na ministerstvu zdravotnictví již šest let.
Stejně se zachoval Rouček i v případě napadení televizního reportéra policisty u stanice pražského metra. Ze záběrů bylo zřetelně vidět napadení reportéra policisty. Byl mu bezdůvodně odebrán mikrofon a byl spoután. Horlivý strážník se přitom snažil, aby policejní incident nemohl být natočen. Rouček chtěl znát stanovisko obou stran, je nutné věc vyšetřit. Přitom záběry kameramana byly nad vší pochybnost. Nakonec alespoň řekl, že ze záběrů "neměl radost".
Po shlédnutí Sedmičky myslím, že Rouček má všechny základní nectnosti europolitika. Ví, že v EU má občan – volič již nulovou váhu. Musí nastoupit byrokraté. Proto také nemohl mít vlastní názor na zřetelné napadení reportéra policisty. Od toho jsou komise či výbory. Reálný život jako by neexistoval. Proto i já mám z bruselské byrokracie podvědomý strach.
