Starý cirkusák začínal jako akrobat. "Tehdy jsme se v takhle malé maringotce mačkali v sedmi," vzpomíná na léta války. Návštěvy byly o polovinu větší než dnes. "Přes zimu jsme vystupovali po velkých sálech v obcích a pokaždé byly plné jako při taneční zábavě."
Dnes je publikum mnohem náročnější a cirkusáci musí žít skromně. Navrátil chodí v čistém, je čerstvě oholený, ale stejně připomíná rumunského venkovana. "Jsme chudí," přikyvuje. Jednoduché počty: artistům a drezérům dává dohromady osmnáct tisíc za jedno vystoupení, něco stojí i elektřina nebo krmení. To je pětadvacet tisíc korun denně. "Na žádné dotace nemáme naději. Jsme vázaní jen na publikum, a když na představení dvě stě padesát lidí nepřijde, jsme ve ztrátě," počítá principál smířeně.
Válka s ochránci zvířat
Ve zvěřinci ukazuje na svou chloubu - stádo čtrnácti lvů, kteří sami snědí denně za pět tisíc korun hovězího masa. Vůdce stáda váží přes dva metráky. "Synovi v Holandsku utekl do ulic, dokonce přeplaval brod, a tak ho policista musel omámit," nabízí Navrátil střípek z dobrodružného života.
Lvi vypadají spokojeně, ale přesto - chtějí-li se proběhnout, skáčí si v desetimetrovém kotci přes hřbety. Až odejdou ze šapitó koně a "vembloudi", jak říká principál půvabnou cirkusáčtinou, půjdou se i lvi vyvenčit do stanu, ale stačí to?
Navrátil o tom nepochybuje: "Jsou to zvířata vychovaná v cirkusových podmínkách, ne v divočině. I kdyby utekla, tak lidem neublíží, spíš se jich budou bát."
Ochránci zvířat jsou podle cirkusáků profesionální výtržníci. Navrátil otráveně vyndává z brašny jeden z proticirkusových barevných letáků. "Mě by jedna taková reklama přišla na osm korun, takže jsem si jistý, že jsou ti špecialisti dotovaní ze zahraničí."
Zahraničí, zvlášť západní kraje, to je cirkusácký ráj. Tam se dá zbohatnout. Jenže Humberto strávil poslední dvě sezony hlavně v Rumunsku. "Na západ bychom jezdili rádi, ale nejsme dost dobře technicky vybavení - moc nám čoudí auta," vysvětluje Navrátil. Zatím se mu daří pouze obesílat několik zimních galapředstavení ve Francii či Nizozemsku šelmami a tímto výdělkem zabezpečit cirkus na zimu.
A na jaře opět vyrazit na východ. "První rumunská sezona šla, ale další rok tam byla ještě větší chudoba, takže se Rumuni snažili dostat dovnitř zadarmo, rozbíjeli nám věci, házeli kameny, až jsme museli odjet." Tak skončila humbertovská kapitola s názvem Balkán.
Svoboda? Spíš vojna
Romantické představy o cirkusáckém životě zboří Navrátil senior během pěti minut. Sám si v maringotce staví na první ranní kávu v půl páté. Pak se svými syny zkontroluje, jestli jsou zvířata nakrmená a dobře podestlaná. Dopoledne celý cirkus trénuje a po obědě musí připravit šapitó pro diváky. "Já při představení dohlížím, a kdyby třeba spadl artista, okamžitě ho odvezu do nemocnice."
Spát chodí okolo půlnoci, ale ještě před tím si zajde s cirkusovým kapelníkem na dvě piva do nejbližší hospody. Jinak se ovšem u Humberta alkoholu nefandí. "Nikdo nám nesmí dělat ostudu. Představení končí v půl deváté a v devět už jsou všichni v maringotkách, žádný rozruch tu být nesmí. Po třech důtkách dáváme výpověď," upozorňuje Navrátil. Letos už se cirkus se dvěma problémovými zaměstnanci rozloučil.
Jak se s přísným režimem vyrovnávají mladí cirkusáci? Ti mají nejméně jednou týdně volný den, kdy si můžou vyrazit třeba na diskotéku. A když se chovají rozumně, dostanou se na rande kdykoli. "Za našimi svobodnými kluky chodí děvčata často i přes plot, cirkusáci jsou pro ně atraktivní," směje se Navrátil.
Vlastně je spokojený člověk, "i když z té práce nemám vůbec nic," dodává hned. "Ale my s manželkou nemáme nároky. V lednici aby byly dvě velké vody a jedno pivo."
Myslí si, že ho cirkus přežije a synové budou pokračovat v tradici. "Drží nás, že jsou vidět nějaké výsledky - a v Humbertu je to teď mnohem lepší než za komunizmu, kdy jsme technický personál sbírali u brány pankrácké věznice," uzavírá Navrátil své vyprávění.
 "Občas jsem v tak špatném psychickém stavu, že se mi chce cirkus zavřít, ale pak se to ve mně vzpříčí. Konec Humberta? To v žádném případě!" tvrdí Bohumil Navrátil. (30. září 2001) |
 "Občas jsem v tak špatném psychickém stavu, že se mi chce cirkus zavřít, ale pak se to ve mně vzpříčí. Konec Humberta? To v žádném případě!" tvrdí Bohumil Navrátil. (30. září 2001) |
 Dopoledne trénuje před stanem jeden z akrobatů. Zdánlivě flegmaticky cvičí s šesti kužely. Večer jich při představení použije dokonce osm. (30. září 2001) |
 Dopoledne trénuje před stanem jeden z akrobatů. Zdánlivě flegmaticky cvičí s šesti kužely. Večer jich při představení použije dokonce osm. (30. září 2001) |
